Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zrušil rozhodnutí Arbitrážní komise , Anonymizováno, č. 04/2025 ze dne 20. 5. 2025 (I. výrok) a uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 000 Kč (II. výrok).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal zrušení zmíněného rozhodnutí Arbitrážní komise , Anonymizováno, (, Jméno žalované, ), která žalobci zamítla ohlášení přestupu do zahraničí po skončení jeho předchozí smlouvy uzavřené s tuzemským oddílem. Žalobce je přesvědčen, že , Anonymizováno, jedná v rozporu se smlouvou o fungování Evropské unie a rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 15. 12. 1995, C-415/93, ve věci , Anonymizováno, , podle něhož sportovní organizace nesmí bránit sportovci v přestupu v rámci Evropské unie po skončení jeho předchozí smlouvy. Dále namítal, že v rozhodčím řízení rozhodovala rozhodkyně , Anonymizováno, , jejíž podjatost v průběhu rozhodčího řízení opakovaně namítal3. Žalovaná návrhu oponovala, tvrdila, že žalobce v zahraničí soutěžil, neudělení souhlasu mateřského oddílu s přestupem do zahraničí mu tedy nijak nebránilo v uzavření profesionální hráčské smlouvy, ani v možnosti nastoupit k soutěžním zápasům zahraničí. Postup orgánů , Anonymizováno, vůči žalobci tudíž neměl na jeho zahraniční působení na klubové úrovni žádný negativní vliv. Odmítla rovněž tvrzení, že by členem arbitrážní komise byla osoba podjatá. Námitku podjatosti vůči rozhodkyni , Anonymizováno, , která je manažerem krajského svazu , Anonymizováno, na základě příkazní smlouvy ze dne 15. listopadu 2024, arbitrážní komise řádně a důkladně posoudila a poté vypořádala v odůvodnění napadeného rozhodnutí.4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že Arbitrážní komise , Anonymizováno, napadeným rozhodnutím zamítla žalobcův návrh na přezkum možného porušení čl. 458.01 písm. b) Soutěžního řádu , Anonymizováno, v důsledku postupu Výkonného výboru , Anonymizováno, vůči žalobci. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 22. 5. 2025. Předsedou arbitrážní komise byl , Anonymizováno, , jejími členy , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Proti , Anonymizováno, vznesl žalobce námitku podjatosti s odůvodněním, že působí u žalované jako krajská manažerka s odměnou 40 000 Kč měsíčně, má tedy poměr k účastníkům arbitrážního řízení, což vyvolává pochybnosti o její nepodjatosti. Komise k vznesené námitce v napadeném rozhodnutí uvedla, že s výkonem funkce člena arbitrážní komise je nerozlučně spjat požadavek, aby se dotčená osoba byla schopna oprostit od rušivých vnějších vlivů, které při svém rozhodování musí být schopna „odfiltrovat“. Komise neshledala žádné legitimní pochybnosti o schopnosti , Anonymizováno, nestranně rozhodnout o žalobcově návrhu. Dále soud prvního stupně zjistil, že , Anonymizováno, je manažerkou krajského svazu , Anonymizováno, na základě příkazní smlouvy ze dne 30. 4. 2025 uzavřené s , Anonymizováno, jako příkazcem na dobu určitou od 1. 11. 2024 do 30. 6. 2025 za sjednanou odměnu ve výši 30 000 Kč měsíčně plus pohyblivou odměnu 10 000 Kč měsíčně podle plnění svých povinností a úkolů. Ve smlouvě se zavázala mj. chránit zájmy příkazce a dbát jeho dobrého jména.5. Soud prvního stupně předeslal, že není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vydaného rozhodnutí, ale pouze důvody pro jeho zrušení vymezené v § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „z. r. ř.“). Dospěl k závěru, že je dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. c) z. r. ř., protože o věci rozhodovala vyloučená rozhodkyně podle § 266 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). , Anonymizováno, vykonávala v době rozhodování pro žalovanou činnost na základě příkazní smlouvy, pobírala za ni nikoli symbolickou pravidelnou odměnu, navíc částečně závislou i na plnění jejích úkolů, a současně byla povinna chránit zájmy žalované, byl zde tudíž důvod pochybovat o její nepodjatosti. Zájmem žalované totiž nebylo spor se žalobcem prohrát.6. Proti tomuto rozsudku se žalovaná včas odvolala. Je přesvědčena, že neexistují žádné důvody k pochybnostem o nepodjatosti , Anonymizováno, . Zdůrazňuje, že arbitrážní komise je interním orgánem spolku, z povahy věci tak jejími členy musí být buď členové spolku nebo ti, kteří ke spolku mají nějaký vztah, případně třetí osoby, jejichž účast v komisi by však musela být placená. Ustanovení § 266 odst. 2 o. z. z členství v rozhodčí komisi obecně vylučuje pouze členy statutárního orgánu a kontrolní komise. Existence příkazní smlouvy, která se týká působení rozhodkyně v krajském svazu , Anonymizováno, , sama o sobě důvodem pro pochybnosti o nepodjatosti být nemůže, a to ani vzhledem k předmětu příslušného rozhodčího řízení. Ten se totiž týkal registrace přestupu žalobce do zahraničí, která je v působnosti orgánů žalované, k nimž rozhodkyně žádný vztah nemá. Podstatná není ani výše odměny, kterou rozhodkyně pobírá. Není zřejmé, proč by měla mít zájem na výsledku sporu. Důvody podjatosti nebyly podle žalované tvrzeny, ani prokazovány, , Anonymizováno, ani nebyla, navzdory návrhu žalované, vyslechnuta. Namítá konečně, že podjatost rozhodce není důvodem pro zrušení rozsudku podle § 31 písm. c) z. r. ř.7. Žalobce považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný a navrhuje ho potvrdit. Je přesvědčen, že soud prvního stupně v řízení postupoval zcela standardně a správně vyhodnotil vztah , Anonymizováno, k účastníku rozhodčího řízení. Připomíná, že rozhodkyně je manažerkou žalované, za což pobírá nemalou pravidelnou měsíční odměnu. V průběhu rozhodčího řízení domlouvala s předsedou výkonného výboru , Anonymizováno, , že převezme (a nakonec i převzala) vedení dalšího celostátního projektu „, Anonymizováno, “. Obě její děti byly nově zařazeny jako stážisté do seznamu hráčů , adresa, , přestože v předchozí sezoně zde žádní stážisté nefigurovali, což podle žalobce dokládá též osobní vztah rozhodkyně k , Anonymizováno, , který současně vede oddíl stolního tenisu v , adresa, , v němž žalobce působil a s nímž nadále vede soudní spory. Žalobce též podrobně popisuje, proč a jak mu údaj v registru o jeho nelegálním působení v zahraničí, který by rád změnil, komplikuje sportovní kariéru.8. Žalobce v průběhu odvolacího řízení doplnil, že po rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodla arbitrážní komise žalované v jiném arbitrážním řízení vedeném mezi žalovanou a jiným členem spolku o podjatosti téže rozhodkyně s odůvodněním, že je manažerkou žalované na základě příkazní smlouvy a pobírá za svou funkcí pravidelnou měsíční odměnu. Žalovaný je nicméně i nadále přesvědčen o tom, že rozhodkyně podjatá není a z rozhodování jiného arbitrážního řízení byla vyloučena pouze preventivně, z opatrnosti, aby (při znalosti argumentů soudu prvního stupně) předešla obdobným návrhům v jiných arbitrážních řízeních.9. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek přezkoumal, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Odvolání není důvodné.10. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, která jsou stručně shrnuta shora v bodě 4, s nimiž se odvolací soud ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje. Správný je i závěr soudu prvního stupně na jejich základě učiněný o tom, že v rozhodčím řízení rozhodovala vyloučená rozhodkyně, což žalobce v řízení před arbitrážní komisí žalované namítl (srov. § 33 z. r. ř.), a že tato skutečnost je důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu (včetně nálezu arbitrážní komise spolku) podle § 31 písm. c) z. r. ř. a § 40e z. r. ř. Také na tyto správné závěry soudu prvního stupně (vycházející ostatně z ustálené judikatury) lze pro stručnost odkázat a k námitkám žalované strany uvést jen následující:11. Žalovaná se mýlí, domnívá-li se, že soud v řízení o zrušení o zrušení rozhodčího nálezu není oprávněn řešit otázku, zda ve věci rozhodoval podjatý rozhodce, byla-li tato otázka již v rozhodčím řízení vyřešena. Tento názor je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s jeho rozsudkem ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1337/2019, nebo ze dne 16. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1216/2022, v nichž Nejvyšší soud přijal závěr, podle něhož projednal-li věc vyloučený rozhodce, je tato skutečnost (za splnění zákonných podmínek podle § 33 z. r. ř.) důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. c) z. r. ř. Způsobilost rozhodce podle uvedeného ustanovení nelze chápat jen jako způsobilost objektivní, ale též subjektivní, zahrnující v sobě požadavek rozhodcovy nezávislosti či nestrannosti. Tyto vlastnosti jsou totiž imanentní součástí způsobilého rozhodce. Kontrolní funkce soudu v případném řízení o zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. c) z. r. ř. musí být zachována i v případě, že o podjatosti rozhodce bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení. V opačném případě by byla vyprázdněna zákonem poskytovaná možnost obrátit se s námitkou podjatosti rozhodce na soud (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. II. ÚS 1852/19).12. Podle § 40i, § 11 a § 8 z. r. ř. jsou členové rozhodčí komise z rozhodování vyloučeni z týchž důvodů, jako soudci (srov. § 14 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 8 z. r. ř. je totiž rozhodce vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Z citovaného ustanovení vyplývá, že k rozhodnutí o vyloučení rozhodce stačí (pouhé) pochybnosti o jeho nepodjatosti založené na intenzitě jeho vztahu k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Totéž je vyjádřeno v ustanovení § 266 odst. 3 o. z. slovy o okolnostech případu, které brání nebo by mohly členu rozhodčí komise bránit, aby rozhodoval nepodjatě.13. Přesto, že , Anonymizováno, není statutárním orgánem žalované a není tedy ze zákona z rozhodování vyloučena výslovně podle § 266 odst. 2 o. z., působí na základě příkazní smlouvy jako manažerka žalované. Rozsah její činnosti pro žalovanou je podle smlouvy značný, a navíc i bezprostředně souvisí s předmětem sporu. Rozhodkyně se totiž například zabývá mj. správou registru sportovců v rámci činností pro výkonný výbor, tedy statutární orgán žalované, má mj. (jak zdůraznil soud prvního stupně) povinnost chránit zájmy příkazce a dbát jeho dobrého jména. Projekt, který má (či v rozhodné době měla) na starosti, se týká zavádění funkce krajských manažerů do struktury žalované, jinak řečeno rozhodkyně se zjevně významnou měrou podílí na organizační struktuře, a též (podle obsahu smlouvy) na obchodní a administrativní činnosti žalované, a je za to honorována, rozhodně nikoli zanedbatelnou, pravidelnou měsíční částkou 30 000, resp. 40 000 Kč.14. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně toho názoru, že vztah rozhodkyně a žalované je ekonomicky a profesně do té míry úzký, v prostředí sportovní spolkové činnosti intenzivní a relativně trvalý, že pochybnost o nepodjatosti rozhodkyně je oprávněná (srovnej k tomu též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3285/2018). Námitka žalované, že každému rozhodci, který by byl členem její arbitrážní komise, by jistě musela zaplatit, v daných souvislostech neobstojí. Jmenovaná rozhodkyně není honorována za jednorázovou nebo občasnou účast při rozhodování, ale vykonává soustavnou a velmi slušně honorovanou činnost pro žalovanou, kterou navíc sama z pozice manažerky významně ovlivňuje a vůči níž je jako příkazník zavázána loajalitou.15. Soud prvního stupně rovněž v odůvodnění svého rozhodnutí v obecné rovině správně uvedl, že v řízení o zrušení rozhodčího nálezu může posuzovat pouze námitky procesní, navíc pouze ty, které jsou jako důvody pro zrušení rozhodčího nálezu taxativně vyjmenované v § 31 z. r. ř. Obecně jistě platí, že soud skutečně v řízení o zrušení rozhodčího nálezu není oprávněn posuzovat správnost skutkových či právních závěrů rozhodčího soudu. V řízení o zrušení nálezu rozhodčí komise spolku však platí § 40j odst. 1 z. r. ř., podle něhož soud na návrh strany zruší rozhodčí nález také tehdy, rozhodovala-li komise ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem. Tím se soud prvního stupně vůbec nezabýval, tudíž ani odvolací soud neměl podmínky pro to, aby tuto otázku řešil. Vzhledem k uplatněnému zrušovacímu důvodu podle § 31 písm. c) z. r. ř., který dán je, to však v konkrétním případě nebylo zapotřebí, protože rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný a jako takový byl podle § 219 o. s. ř. potvrzen.16. Odvolací soud nicméně považuje za potřebné zcela nad rámec uvedeného zdůraznit, že není vyloučeno, aby rozpor s právem, ať tuzemským či evropským, byl považován za rozpor s veřejným pořádkem (vzhledem k základním právním principům, na nichž je právní řád založen a do nichž by bylo v konkrétním případě zasaženo – k pojmu veřejný pořádek a zjevný rozpor s ním srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, č. j. ICdo 36/2020 a judikaturu v něm citovanou), a není ani vyloučeno, aby rozhodnutí, jímž je verifikován postup žalované, která brání žalobci změnit registraci (a rozumně tak upravit poměry mezi účastníky) jinak než prostřednictvím registru, do něhož však kvůli jejímu zásahu nemá žalobce přístup, byl za popsaných okolností posouzen jako jednání jsoucí ve zjevném rozporu s dobrými mravy.17. Podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení. V něm úspěšnému žalobci vznikly náklady za cestu vlakem Ostravy do Prahy a zpět v prokázané výši 908 Kč.