Vrchní soud v Praze 4 Co 30/2026-19 – Vady řízení

Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal povinnému osvobození od soudních poplatků, když dospěl k závěru, že povinný nesplnil jednu z podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků dle § 138 odst. 1 o. s. ř., když se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.2. Proti tomuto usnesení podal povinný v zákonem stanovené lhůtě v souladu s § 204 odst. 1 o. s. ř. odvolání, v němž uvedl odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. a), b), c), d), e), f), a g) o. s. ř. Dále namítal, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval § 229 odst. 1, 2 a § 230 o. s. ř. ve spojení s § 138 o. s. ř. Napadeným rozhodnutím tak došlo k porušení ústavně garantovaných základních práv povinného na nestranný soud a zákonného soudce, spravedlivý proces, na přístup k soudu, na soudní ochranu a výkon spravedlnosti. Navrhoval, aby usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212, § 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání povinného není důvodné.4. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.5. Ze shora uvedeného vyplývá, že osvobození účastníka od soudních poplatků přichází v úvahu pouze tehdy, pokud to odůvodňují poměry účastníka a zároveň se nesmí z jeho strany jednat o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.6. Podle § 229 odst. 3 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2.7. Dle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.8. Podle § 232 odst. 2 o. s. ř. rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti) mohou být měněny jen v průběhu trvání lhůt k žalobě.9. Podle § 234 odst. 1 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí.10. Podle § 254 odst. 2 o. s. ř. při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v části třetí tohoto zákona a prominout zmeškání lhůty. Nelze také podat žalobu na obnovu výkonu rozhodnutí; žalobu pro zmatečnost lze podat pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4.11. Podle § 52 odst. 1 z. č. 120/2001 Sb., exekuční řád nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.12. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně a považuje je za věcně správné. Z obsahu spisu se podává, že povinný podal dne 3. 11. 2025 u Krajského soudu v Praze žalobu pro zmatečnost dle § 229 odst. 3 a 4 o. s. ř. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2025, č. j. 18 Co 243/2025-190, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Nymburku ze dne 21. 2. 2025, č. j. 22 EXE 221/2023-178.13. Ze shora uvedeného vyplývá, že osvobození účastníka od soudních poplatků přichází v úvahu pouze tehdy, pokud to odůvodňují poměry účastníka, a zároveň se nesmí z jeho strany jednat o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Tyto dvě podmínky musejí být splněny současně.14. Povinný však v žalobě pro zmatečnost uplatnil důvod zmatečnosti dle § 229 odst. 3 o. s. ř., tedy, že mu bylo postupem soudu upřeno právo jednat před soudem. Jak vyplývá shora, uvedený důvod zmatečnosti však v řízení o výkon rozhodnutí či řízení exekučním s úspěchem uplatnit nelze, když přípustný je pouze důvod zmatečnosti dle § 229 odst. 4 o. s. ř. Takový důvod zmatečnosti však není dán, neboť žalobou pro zmatečnost napadeným usnesením odvolací soud v řízení exekučním potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Nymburku, avšak nestalo se tak z důvodu, že by uvedené rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno z důvodu odmítnutí odvolání pro opožděnost. Ze strany povinného se tak jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, když povinný nesplňuje jeden z předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků.15. S ohledem na shora uvedené důvody proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.