Usnesením shora uvedeným zastavil soud prvního stupně podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) odvolací řízení (bod I. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).2. Podle odůvodnění žalovaný požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků v návaznosti na usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 8. 2025, č. j. 37 Cm 215/2024-169, jímž byl vyzván k zaplacení soudního poplatku z jím podaného odvolání proti rozsudku ve věci ze dne 2. 4. 2025, č. j. 37 Cm 215/2024-136. Usnesení ze dne 12. 8. 2025, č. j. 37 Cm 215/2024-169, jímž byl v bodě I. výroku návrh žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků zamítnut a v bodě II. výroku byla žalovanému uložena povinnost zaplatit soudní poplatek z odvolání ve lhůtě 15 dnů od právní moci výroku o zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, bylo k odvolání žalovaného v bodě I. výroku potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2026 pod č. j. 5 Cmo 126/2025-182. Odvolání proti bodu II. výroku bylo odmítnuto. Řízení o následném, opakovaném návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 1. 2026, č. j. 37 , IBAN, /2024-188 zastaveno a toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2026 pod č. j. 5 Cmo 32/2026-194.3. Protože žalovaný soudní poplatek z odvolání ani v soudem stanovené dodatečné lhůtě nezaplatil, soud prvního stupně podle § 9 odst.1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, řízení zastavil. O nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř.4. Žalovaný ve včas podaném odvolání uvedl, že po druhé výzvě k zaplacení soudního poplatku a zamítnutí jeho opětovné žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku již neobdržel další výzvu k úhradě soudního poplatku. Byl tak zkrácen na svých právech. Dále vytkl soudu, že při rozhodování o návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků se nezabýval věcí samou.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Neshledal předpoklady pro jeho změnu.6. Podle obsahu spisu žádost žalovaného o přiznání osvobození od soudních poplatků byla usnesením soudu prvního stupně pravomocně zamítnuta a žalovanému bylo současně uloženo zaplatit soudní poplatek z odvolání v dodatečné 15 denní lhůtě. Řízení o následné opakované žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků bylo soudem prvního stupně zastaveno dle na ustanovení § 104 odst. 1, § 159a a 167 odst. 2 o. s. ř. s odůvodněním, že pravomocné rozhodnutí o žádosti žalovaného o osvobození od poplatkové povinnosti žádosti zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté pro rozhodnutí o jeho další totožné žádosti. Z uvedeného plyne, že soud o opakované žádosti věcně vůbec nerozhodoval, pouze zastavil řízení a nelze proto ani dovodit, že by měl soud povinnost opětovně žalovaného vyzývat ke splnění poplatkové povinnosti, uložené mu již předchozím usnesením. V této části proto nelze odvolání shledat důvodné. Nedůvodně žalovaný soudu také vytýká, že se nezabýval věcí samou. Rozhodnutím ve věci samé je v této věci odvoláním napadený rozsudek. Skutkovou argumentací, na níž se zakládá podané odvolání žalovaného proti rozsudku, by se mohl následně zabývat jen odvolací soud. Odvolací řízení však podléhá poplatkové povinnosti a základním předpokladem meritorního přezkumu rozsudku odvolacím soudem, bylo zaplacení soudního poplatku žalovaným poté, co pravomocně nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Svoji poplatkovou povinnost žalovaný nesplnil.7. Žalovanému vznikla podle § 4 odst. 1 písm. b) zák. č. 549/1991 Sb. podáním odvolání poplatková povinnost. Tuto poplatkovou povinnost nesplnil ani v dodatečné lhůtě, stanovené soudem v usnesení, jímž byl pravomocně zamítnut návrh žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků, v němž byl současně poučen o důsledcích nesplnění uložené poplatkové povinnosti, spočívajících v zastavení odvolacího řízení. Žádná z výjimek, upravených v § 9 zák. č. 549/1991 Sb., kdy soud řízení pro nezaplacení poplatku nezastaví, přitom dána není a v postupu soudu prvního stupně, který dle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. řízení zastavil, nelze shledat pochybení.8. Odvolací soud z důvodů shora uvedených napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. v obou výrocích, tedy i ve výroku o náhradě nákladů řízení, který je v souladu s § 146 odst. 2 písm. b) první věty o. s. ř. potvrdil.9. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení nebyl žalovaný úspěšný a žalobci žádné náklady nevznikly. Náhrada proto nebyla přiznána žádnému z účastníků.