9 Cmo 17/2026-91 – Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v záhlaví označeným usnesením. Rozhodl tak, že „Návrh navrhovatele na schválení konečné zprávy a účetní závěrky se zamítá.“ (výrok I.), „Navrhovateli, , tituly před jménem, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , s provozovnou na adrese , adresa, , se za výkon funkce likvidátora právnické osoby , právnická osoba, , v , Anonymizováno, , IČO , IČO, , dříve se sídlem , adresa, , stanovuje odměna ve výši 7 000 Kč, která bude jemu vyplacena soudem z rozpočtových prostředků státu po právní moci tohoto usnesení.“ (výrok II.), „Navrhovateli, , tituly před jménem, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , s provozovnou na adrese , adresa, , se přiznává náhrada účelně vynaložených hotových výdajů ve výši 11 096,68 Kč, která bude navrhovateli soudem vyplacena z rozpočtových prostředků státu po právní moci tohoto usnesení.“ (výrok III.).2. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že právnická osoba , právnická osoba, , v , Anonymizováno, (dále jen „účastnice ad-1“ nebo „právnická osoba“ nebo „společnost“), byla dnem 5. 11. 2025 „u obchodního rejstříku“ vymazána. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 16. 1. 2025, č. j. 38 Cm 92/2018-43, které nabylo právní moc dne 19. 2. 2025, byl „navrhovatel“ jmenován likvidátorem právnické osoby. Podáním ze dne 4. 11. 2025 „navrhovatel“ předložil soudu ke schválení konečnou zprávu ze dne 15. 9. 2025 a účetní závěrku ke dni 14. 9. 2025. Z konečné zprávy vyplynulo, že nebyl zjištěn žádný majetek právnické osoby, že pohledávku přihlásil 1 věřitel, a že vzhledem k nemajetnosti právnické osoby „navrhovatel“ podal návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku dle ustanovení § 82 odst. 1 z. v. r. Vzhledem k tomu, že výmazem z veřejného rejstříku právnická osoba zanikla, bylo řízení o schválení konečné zprávy o průběhu likvidace a účetní závěrky bezpředmětným, proto soud návrh na schválení konečné zprávy a účetní závěrky zamítl.3. Dále soud uvedl, že podáním ze dne 4. 11. 2025 „navrhovatel“ navrhoval, aby mu byla přiznána za likvidaci právnické osoby odměna ve výši 18 000 Kč a požadoval s odměnou i DPH, tj. odměnu požadoval celkem ve výši 21 780 Kč. Dále požadoval náhradu hotových výdajů likvidátora ve výši 11 096,68 Kč.4. Citoval ustanovení příslušných právních předpisů na věc dopadajících s tím, že odměňování likvidátora jmenovaného soudem upravuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále též jen „nařízení“). Pokud je právnická osoba nemajetná, jako je tomu u dané právnické osoby, kdy není co zpeněžit a není žádný likvidační zůstatek, ze kterého by mohla být hrazena odměna likvidátora, nelze pro určení výše odměny likvidátora aplikovat ustanovení § 6 nařízení a odměna likvidátora se tak určí dle ustanovení § 7 odst. 1 nařízení na základě kterého je na uvážení soudu, zda přizná likvidátorovi odměnu ve výši 1 000 Kč, nebo zda tuto odměnu přiměřeně zvýší a o kolik v rámci právní normou stanoveného rozpětí pro možné zvýšení odměny, přičemž touto horní hranicí dle platné právní úpravy je výše 20 000 Kč. Z konečné zprávy ani z podání navrhovatele nevyplynulo, že by navrhovatel při likvidaci právnické osoby činil něco nad rámec obvyklé činnosti likvidátora při likvidaci nemajetné právnické osoby. Činnost likvidátora u nemajetné a nečinné právnické osoby, která je bez zaměstnanců, zpravidla spočívá pouze (i) v činnosti za účelem zjištění majetku, a to zejména lustrací katastru nemovitostí, sbírky listin a průmyslových práv, a součinnostními dotazy na banky, pojišťovny, registr vozidel a státní orgány (správce daně, ČSSZ, soudy), (ii) ve vedení účetnictví bez pohybu a vyhotovení účetní závěrky bez pohybu, (iii) v evidenci přihlášených věřitelů a pohledávek, (iv) ve vyhotovení (stručné) konečné zprávy, a (v) ve vyhotovení formulářového návrhu na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku a jeho příloh dle ustanovení § 82 z. v. r., kdy tak jde svou povahou pouze o běžné administrativní činnosti nevyžadující žádnou zvláštní odbornost. Soud prvního stupně dále uvedl, že mu je z vlastní činnosti známo, že běžná činnost likvidátora nemajetné právnické osoby, která je nečinná a bez zaměstnanců, nepřesahuje více jak 15 h. Vycházeje z průměrné hodinové mzdy administrativního pracovníka dle ČSÚ, při zohlednění souvisejících odvodů a vyšší mzdové úrovně v Praze tak lze považovat podpůrně za odpovídající hodinovou sazbu 400 Kč, čemuž by odpovídala odměna navrhovatelky ve výši 6 000 Kč (15x 400 Kč).5. Soudu prvního stupně je známo, že Vrchní soud v Praze vyjádřil právní názor, že za přiměřenou považuje odměnu likvidátora ve výši 10 000 Kč i v případě nemajetné společnosti (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018, č. j. 14 Cmo 467/2017-27) a Vrchní soud v Praze tento právní názor aplikuje ve své rozhodovací praxi (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2020, sp. zn. 7 Cmo 41/2019, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 14 Cmo 293/2024). Proto Vrchní soud v Praze jako odvolací soud mění rozhodnutí zdejšího soudu o určení odměny ve výši 7 000 Kč na odměnu ve výši 10 000 Kč, ale soud prvního stupně se s právním názorem Vrchního soudu v Praze neztotožňuje, neboť takový právní názor nemá oporu v platné právní úpravě, je v rozporu s veřejným zájmem na hospodárném nakládání s rozpočtovými prostředky a argumenty Vrchního soudu v Praze nemohou obstát. Soud prvního stupně se shodně s tím, co judikoval Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 8. 12. 2020, č. j. I. ÚS 3214/20-1, souhlasí s tím, že při určení výše odměny likvidátora jmenovaného soudem z řad insolvenčních správců je třeba zohlednit i skutečnost, že taková práce musí být odpovídajícím způsobem zaplacena, a že je tak třeba při určení výše odměny zohlednit i míru odborné kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců a míru jeho odpovědnosti, ale rozhodně nesouhlasí s tím, že jen skutečnost, že byl likvidátor jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, odůvodňuje zvýšení odměny až na částku 10 000 Kč.6. Přestože zákon předpokládá podpůrně ustanovování likvidátorů z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců, právní předpis upravující odměnu likvidátora zvláštní odměnu pro takový případ neupravuje, proto je třeba skutečnost, že byl likvidátor jmenován soudem z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců zohledňující kvalifikaci takových osob a míru jejich odpovědnosti zohlednit při stanovení výše odměny při jejím přiměřeném zvýšení. Primárním a určujícím kritériem pro určení výše odměny likvidátora při přiměřeném zvýšení této odměny je náročnost likvidace. Náročností likvidace je dáno i to, jakou měrou a jakou intenzitou je k jejímu provedení zapotřebí vysoká míra kvalifikace likvidátora a jaká je v daném konkrétním případě skučená míra jeho odpovědnosti. Zatímco u likvidace zcela nemajetné a nečinné společnosti bez zaměstnanců činnost likvidátora žádnou vysokou míru kvalifikace nevyžaduje, protože spočívá v podstatě jen v administrativních úkonech za účelem zjištění případného majetku likvidované společnosti mající povahu typizovaných úkonů, a skutečná míra odpovědnosti likvidátora u takové likvidace je zcela minimální a v podstatě fakticky nulová, u složitějších likvidací je tomu jinak a zcela jinak je tomu u velmi složitých likvidací (likvidovaná společnost má hodně pohledávek, které je třeba řešit, vede řadu soudních sporů, má majetek ke zpeněžení atd.), kdy likvidace skutečně vyžaduje vysokou míru kvalifikace likvidátora a likvidátor reálně nese vysokou míru odpovědnosti z titulu výkonu této své funkce. Přitom i složitější nebo skutečně složité likvidace společnosti, které jsou majetné, mohou skončit tím, že likvidační zůstatek nepostačí k úhradě odměny likvidátora a tato bude hrazena státem. Při přiměřeném zvýšení odměny likvidátora je třeba vzít v úvahu, že existuje právním předpisem stanovená horní hranice pro přiměřené zvýšení odměny likvidátora ve výši 20 000 Kč a je zjevně nespravedlivé, aby likvidátor nemajetné společnosti za jednoduchou likvidaci spočívající v jednoduchých administrativních úkonech měl mít odměnu ve výši 10 000 Kč, tedy ve výši 1/2 odměny, kterou by bylo možné maximálně přiznat likvidátorovi u náročné nebo velmi náročné likvidace, pokud by likvidační zůstatek nestačil na úhradu odměny likvidátora. Soudu prvního stupně je z vlastní činnosti, kdy se velmi detailně zabýval činností likvidátorů při likvidaci nemajetných společností, známo, že naprostá většina úkonů likvidátora při likvidaci nemajetných a nečinných právnických osob, které jsou bez zaměstnanců, spočívá v běžné typizované administrativní činnosti, která nevyžaduje žádnou zvláštní odbornost a že tato činnost fakticky nepřesahuje 15 h. práce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že při likvidaci nemajetné a nečinné právnické osoby bez zaměstnanců, kdy činnost likvidátora nijak nevybočí z obvyklé činnosti likvidáto