10 Co 628/2012 – Nejvyšší soud

č. j. 10 Co 628/2012-44U S N E S E N Í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Holubové a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Marcely Plutkové v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s., Jindřišká 24/941, Praha 1, IČ: 61860069, proti povinné R. N. , zastoupené JUDr. Vladimírem Zonkem, advokátem, Sadová 553/8, Ostrava-Moravská Ostrava, pro 135.792,- Kč s příslušenstvím, k odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 10.4.2012, č.j. 22EXE 1726/2012-20 t a k t o : I.  Usnesení okresního soudu se   m ě n í   následovně: „Návrh, aby podle rozhodčího nálezu vydaného JUDr. Martinem Týle, Rozhodčí společnost Pardubice, s.r.o., se sídlem Pardubice, Masarykovo náměstí 1544, dne 28.6.2011, č.j. 101Rozh 1921/2011-7, byla nařízena exekuce na majetek povinné k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 135.792,- Kč s příslušenstvím a jejím provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Zdeněk Zítka, Exekutorský úřad Plzeň,  se   z a m í t á . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Soudnímu exekutorovi JUDr. Zdeňku Zítkovi, Exekutorský úřad Plzeň, se právo na náhradu nákladů exekuce nepřiznává.“ II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů odvolacího řízení 15.050,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Zonka, advokáta, Sadová 553/8, Ostrava-Moravská Ostrava. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud nařídil exekuci na majetek povinné podle rozhodčího nálezu a jejím provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítka, Exekutorský úřad Plzeň. Povinná napadla uvedené usnesení včasným odvoláním a domáhala se jeho změny tak, že se návrh na nařízení exekuce zamítá. Namítala přitom, že rozhodčí nález, podle něhož byla exekuce nařízena, povinné nebyl doposud účinně doručen. Z uvedeného důvodu se nemohl stát pravomocným a vykonatelným. Rozhodce doručoval povinné písemnosti na adresu trvalého pobytu, na které se však povinná nezdržovala (jedná se o adresu tzv. ohlašovny – obecního úřadu). Rozhodce následně nedodržel postup předpokládaný v ust. § 49 o.s.ř., tj. vyvěšení písemnosti na úřední desce soudu. Oprávněná se k odvolání nevyjádřila. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení i řízení, které předcházelo jeho vydání, a aniž bylo třeba ve smyslu § 254 odst. 8 zák.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) nařídit jednání, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Podle ust. § 37 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen e.ř.) oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona. Podle § 44 odst. 3 e.ř. soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena. Podle ust. § 44 odst. 7 věty prvé a druhé e.ř. proti usnesení o nařízení exekuce je přípustné odvolání, v němž nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne. Vedle obecných podmínek řízení je předpokladem pro nařízení exekuce existence návrhu na nařízení exekuce (§ 37 odst. 1 e.ř.),  existence exekučního titulu (§ 40 odst. 1 e.ř.) a jeho formální a materiální vykonatelnost (§ 37 odst. 2 e.ř.) a věcná legitimace účastníků řízení (§ 36 e.ř.). Povinná zpochybnila existenci předpokladů pro nařízení exekuce tvrzením o nedostatku účinného doručení exekučního titulu. Exekučním titulem v této věci je rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. Martinem Týle dne 28.6.2011, č.j. 101 Rozh 1921/2011-7. Z obsahu rozhodčího spisu se podává, že předmětný rozhodčí nález byl povinné doručován na adresu O., Z. 859/23, a na adresu O., D. 1149/33. Obě zásilky se vrátily rozhodci s poznámkou pošty, že adresátka je na uvedené adrese neznámá (a to dne 25.7.2011 a 27.7.2011) Rozhodčí nález byl následně vyvěšen na úřední desce rozhodce dne 28.7.2011 a je opatřen potvrzením o právní moci nastalé dne 9.8.2011 a vykonatelnosti dne 13.8.2011. Z výpisu z centrální evidence obyvatel odvolací soud zjistil, že povinná byla v době od 28.12.2010 do 25.8.2011 hlášena k trvalému pobytu na adrese H. 791/3, O. H. Ze zprávy pošty vyplývá, že na uvedené adrese sídlí úřad městského obvodu a povinná na uvedené adrese nemá schránku. Dle ust. § 28 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen r.ř.) písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být doručeno stranám a po doručení opatřeno doložkou o právní moci. Dle ust. § 30 r.ř. nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 46b písm. a) o.s.ř. neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti; není-li taková adresa evidována, adresa místa trvalého pobytu vedená podle zvláštního právního předpisu. Dle ust. § 49 odst. 2 o.s.ř. (ve znění platném v době doručování rozhodčího nálezu) nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu. Dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř., nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. Lze tedy uzavřít, že rozhodce při doručování rozhodčího nálezu nepostupoval podle § 49 a násl. o.s.ř. a rozhodčí nález nebyl doposud povinné účinně doručen a z uvedeného důvodu nemohl nabýt právní moci a vykonatelnosti. Dle názoru odvolacího soudu, doručení rozhodčího nálezu (resp. výzvy k vyzvednutí písemnosti) vyvěšením na úřední desce rozhodce nenahrazuje zákonem předpokládané vyvěšení na úřední desce soudu. Z žádného právního předpisu totiž nelze dovodit oprávnění rozhodce zřizovat vlastní úřední desku a ani tomu odpovídající povinnost umožnit, aby se každý mohl seznámit s jejím obsahem způsobem umožňujícím dálkový přístup. Soudní praxe se ustálila potud, že postup při doručování nemůže být účastníky rozhodčího řízení sjednán odchylně od pravidel stanovených pro doručování v občanském soudním řízení. Mají-li být podle procesních pravidel výzvy vyvěšeny na úřední desce soudu (§ 50l o.s.ř.), pak se jedná jen a pouze o úřední desku soudu (ev. za určitých podmínek úřední desku soudního exekutora), nikoli rozhodce jako osoby soukromé, která není součástí  žádného předvídatelného institucionálního systému. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil a  návrh na nařízení exekuce zamítl. S ohledem na změnu napadeného rozhodnutí vedoucí k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce je nezbytné vypořádat se i s nárokem na náhradu nákladů řízení  mezi účastníky a nárokem soudního exekutora na náklady exekuce v důsledku jeho pověření provedením exekuce v této věci. V obou případech lze vycházet z principu zavinění a to podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 52 odst. 1 e.ř. ve vztahu k náhradě nákladů mezi účastníky a analogicky podle § 89 věty první e.ř. ve vztahu k nákladům exekuce náležejících soudnímu exekutorovi. Soudní praxe při rozhodování o nákladech exekuce a nákladech řízení mezi účastníky vycházela z principu objektivní odpovědnosti oprávněného za vykonatelnost exekučního titulu. Tento princip však byl prolomen judikaturou Ústavního soudu ČR (srovnej nález ze dne 14.5.2009, sp. zn. IV. ÚS 2696/08, případně nález ze dne 10.2.2011, sp. zn. III.ÚS 2888/10), který opakovaně  vyslovil  názor, že  soud  je  povinen  mít  vždy na zřeteli účel soudního řízení, jímž je poskytování soudní ochrany právům a v tomto kontextu zvážit i dosah překážky vykonatelnosti exekučního titulu, která nebyla způsobena oprávněným, jestliže se spolehl na správnost