11 Tdo 1031/2011 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1031/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:16. 12. 2011 Spisová značka:11 Tdo 1031/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1031.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1,5 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 1. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1031/2011-229 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16.12. 2011 o dovolání, které podal obviněný Ing. T. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 5 To 36/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 7/2003, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. T. M. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11.2008, sp. zn. 49 T 7/2003 byl obviněný Ing. T. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a to jako spolupachatel ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil spolu s dalšími obviněnými, a to Mgr. J. K. a J. F., tím, že v době od ledna 1999 do konce roku 2000 v L., jako představitelé a osoby jednající v zájmu společnosti TOP 7, a. s. se sídlem v Litoměřicích, ul. Stránského 35, provedli ve dvou vlnách fingované navýšení základního jmění společnosti, když nejprve od ledna 1999 předstírali navyšování základního jmění z 1 milionu na 10 milionů Kč, a to formou upisovacích listin, za které upisovatelé platili sjednané finanční částky, a poté od valné hromady společnosti konané dne 2. 5. 1999, kde obžalovaný Ing. T. M. uvedl zájemce o úpis akcií v omyl tvrzením, že společnost již má navýšené základní jmění na 10 milionů korun, což se však nezakládalo na pravdě, provedli fingované navýšení základního jmění z 10 milionů Kč na 100 milionů Kč, při kterém byly s upisovateli uzavírány s vědomím předsedy představenstva J. F. a generální ředitelky Mgr. J. K. tzv. akcionářské smlouvy vypracované obžalovaným Ing. T. M., na jejichž podkladě mělo být základní jmění společnosti navýšeno, a kde bylo uvedeno, že takto poskytnuté finanční prostředky je společnost povinna užít pro navýšení základního jmění, avšak v rozporu s tímto ustanovením akcionářské smlouvy i v rozporu se zněním upisovacích listin byly uvedené prostředky z obou vln navyšování poukazovány na běžný účet společnosti TOP 7, a. s. Litoměřice číslo .......... vedený u pobočky Komerční banky, a. s., v Litoměřicích, ze kterého byly hrazeny běžné výdaje společnosti, čímž bylo znemožněno zapsání navýšení základního jmění do obchodního rejstříku, a upisovatelé se tak nikdy nestali akcionáři, kdy tímto jednáním obžalovaní vylákali na poškozených upisovatelích jmenovaných v tabulkové části výroku o vině, celkovou částku ve výši nejméně 22.453.367,- Kč. Za tuto trestnou činnost byl obviněný Ing. T. M. podle § 250 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále pak bylo zmíněným rozsudkem rozhodnuto o náhradě škody. V další části rozsudku pak byl obviněný podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby pro skutek, že v době od 10. 11. 1998 do 28. 9. 1999 v L. nejprve jako předseda představenstva společnosti TOP 7, a. s. se sídlem v Litoměřicích, ul. Stránského 35, a poté jako jediná osoba disponující s finančními prostředky společnosti, neoprávněně vybral z účtu této společnosti číslo ............, vedeného u Komerční banky v Litoměřicích, finanční částku 2.891.380,- Kč, kterou použil pro svou potřebu, v němž byl spatřován trestný čin zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 3, písm. c) trestního zákona, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze a to rozsudkem ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 5 To 36/2010, jímž mimo jiné i z podnětu odvolání obviněného Ing. T. M. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. v odsuzující části zrušil a poté podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. T. M. uznal vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dle skutkových zjištění soudu dopustil spolu s obviněnými Mgr. J. K. a J. F. tím, že v době od ledna 1999 do konce roku 2000 v Litoměřicích, jako představitelé a osoby jednající za společnost TOP 7, a. s. se sídlem v Litoměřicích, ul. Stránského 35, provedli ve dvou vlnách fingované navýšení základního jmění společnosti, když nejprve od ledna 1999 předstírali navyšování základního jmění z 1 milionu na 10 milionů Kč, a to formou upisovacích listin, za které upisovatelé platili sjednané finanční částky, a poté od valné hromady společnosti konané dne 28. 5. 1999, kde obžalovaný Ing. T. M. uvedl zájemce o úpis akcií v omyl tvrzením, že společnost již má navýšené základní jmění na 10 milionů korun, což se však nezakládalo na pravdě, provedli fingované navýšení základního jmění z 10 milionů Kč na 100 milionů Kč, při kterém byly s upisovateli uzavírány s vědomím předsedy představenstva J. F. a generální ředitelky Mgr. J. K. tzv. akcionářské smlouvy vypracované obžalovaným Ing. T. M., na jejichž podkladě mělo být základní jmění společnosti navýšeno, a kde bylo uvedeno, že takto poskytnuté finanční prostředky je společnost povinna užít pro navýšení základního jmění, avšak v rozporu s tímto ustanovením akcionářské smlouvy i v rozporu se zněním upisovacích listin byly uvedené prostředky z obou vln navyšování poukazovány na běžný účet společnosti TOP 7, a. s. Litoměřice číslo .......... vedený u pobočky Komerční banky, a.s., v Litoměřicích, ze kterého byly hrazeny běžné výdaje společnosti, čímž bylo znemožněno zapsání navýšení základního jmění do obchodního rejstříku, a upisovatelé se tak nikdy nestali akcionáři, kdy tímto jednáním obžalovaní vylákali na ve výroku rozsudku jmenovaných poškozených upisovatelích celkovou částku ve výši nejméně 22.453.367,- Kč. Současně pak uložil obviněnému Ing. Tomáši Martinovi podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Dále opětovně rozhodl o náhradě škody. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Rudolfa Axmana dne 13. 6. 2011 dovolání (jež bylo předána poštovnímu přepravci dne 10. 6. 2011), přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že rozsudek Vrchního soudu v Praze mu byl doručen 16. 3. 2011 a jeho obhájci 13. 3. 2011, což je však zřejmá nesprávnost, neboť ze spisového materiálu (č. l. 27 850) vyplývá, že uvedený rozsudek byl obviněnému i jeho obhájci Mgr. Rudolfu Axmanovi doručen shodně 13. 4. 2011. V části IV. dovolání pak shrnul jeho konkrétní důvody a zejména namítl, že z napadeného rozsudku vyplývá porušení ustanovení § 125 a dalších tr. řádu, jakož i trestněprávních norem hmotného práva. Má zato, že v případě obžaloby se jedná o nahrazování obchodněprávního vztahu vztahem čistě represivním, napadený rozsudek se nezabýval jeho obhajobou nýbrž přejal argumentaci soudu prvního stupně, který v podstatě celou problematiku zvyšování obchodního jmění u obchodní společnosti vyložil v rozporu s tím, jak v předmětné době byl postaven obchodní zákoník. Obviněný popřel, že bylo předstíráno navýšení základního jmění z 1 milionu Kč na 10 milionů Kč, když dle důkazů takový návrh byl podán, avšak k zápisu nedošlo nikoliv proto, že by nebyly rozhodné prostředky složeny, ale toliko proto, že nebyla splněna lhůta k upisování akcií. Dále dovolatel polemizoval s tvrzením, že měl mylně informovat dne 28. 5. 1999 valnou hromadu obchodní společnosti o tom, že přišlo povolení o provozování hazardních her z Ministerstva financí a že má být do 14 dnů v obchodním rejstříku proveden zápis o navýšení základního jmění o 9 milionů Kč a v té souvislosti namítl, že nebyl akceptován „důkaz na zajištění spisového materiálu Finančního úřadu v Litoměřicích“ (zřejmě míněn návrh na doplnění dokazování zmíněným spisovým materiálem). Dále dovolatel zmínil, že ve vztahu k informaci o zápisu do obchodního rejstříku vycházel ze sdělení pověřeného advokáta a navíc právní úprava obsažená v obchodním zákoníku umožňovala zapisovat do obchodního rejstříku rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního jmění opakovaně, a to i v situaci, kdy nebyl