11 Tdo 1044/2020 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1044/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 5. 2021 Spisová značka:11 Tdo 1044/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1044.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Mezinárodní právní pomoc Souhrnný trest Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 198 odst. 1 písm. g) z. m. j. s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1044/2020-1844 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2021 o dovolání obviněného V. K., narozeného XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2020, č. j. 6 To 113/2020-1754, a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 9. 2019, č. j. 6 To 225/2019-1500, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 3 T 171/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 5. 2019, č. j. 3 T 171/2017-1425, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 20. 6. 2019, č. j. 3 T 171/2017-1457 (dále také jen „první rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (skutek pod bodem 1.), zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (skutek pod bodem 2.), pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (skutek pod bodem 3.), přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku (skutek pod bodem 4.) a přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku (skutek pod bodem 5.). S ohledem na obsah podaného dovolání Nejvyšší soud poukazuje toliko na skutkovou větu týkající se jednání obviněného pod bodem 2. Toho se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil tím, že: obžalovaní V. K. a D. Č. společně po vzájemné domluvě a v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch uvedli společnost U. L. C., se sídlem XY v omyl tím, že předstírali obchodní vztah na nákup pracovního stroje Caterpillar 305CCR, přičemž na straně prodávající byl obžalovaný Č. a na straně kupující obchodní společnost A. S. P., zastoupená jednatelem obžalovaným V. K., kdy obžalovaný Č. přes prostředníka M. S. vstoupil do jednání s leasingovou společností U. L. C., které následně doložil nepravdivé listiny ohledně stáří pracovního stroje - Smlouvu o finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku číslo 06498, dle které sám stroj zakoupil 25. 10. 2010 a Čestné prohlášení společnosti P.-Z., o výrobě stroje v roce 2009, ačkoliv stroj byl vyroben o 3 roky dříve, a to za účelem navýšení jeho hodnoty, tedy pracovní stroj omladil o tři léta, čímž jeho hodnotu navýšil o částku 763.000,- Kč, a dne 19. 2. 2014 v XY v kanceláři společnosti U. L. C., podepsali společně Kupní smlouvu/Leasingovou smlouvu číslo 1551420526 s předmětem koupě/leasingu Caterpillar 305CCR včetně příslušenství s výší financování 1.513.000,- Kč a přímou platbou ve výši 10% kupní ceny, tedy platbou ve výši 151.300,- Kč, přičemž se nájemce společnost A. S. P., zastoupená V. K. zavázala k hrazení pravidelných měsíčních splátek ve výši 30.647,- Kč, avšak po převzetí předmětu leasingu společnost A. S. P. neuhradila ani jednu ze sjednaných splátek a obžalovaný K. dne 12. 03. 2014 převedl celý svůj 100% podíl společnosti na „bílého koně“ P. B., čímž společně způsobili obchodní společnosti U. L. C. celkovou škodu ve výši 1.361.700,- Kč, kdy tato částka byla vyplacena na účet obžalovaného Č. 2. Za trestné činy pod body 1. až 4. soud prvního stupně obviněnému V. K. uložil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, ve spojení s § 43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku pak soud prvního stupně zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 20 T 9/2016, který nabyl právní moci dne 2. 8. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na daný výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin pod bodem 5. pak podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku obviněnému uložil samostatný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Soud prvního stupně rovněž rozhodl i o náhradě škody způsobené skutky pod body 1. a 3. až 5., přičemž obviněnému V. K. uložil podle § 228 odst. 1 tr. řádu povinnost nahradit ve výroku uvedeným poškozeným obchodním společnostem majetkovou škodu v blíže určené výši a současně jednu z poškozených podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázal se zbývající částí jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Oběma spoluobviněným pak soud prvního stupně podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené U. L. C., XY, majetkovou škodu ve výši 1 361 700 Kč. Ve vztahu k obviněnému V. K. soud prvního stupně závěrem rozhodl podle § 226 písm. a) tr. řádu tak, že jej zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 3 T 171/2017, pro skutek uvedený pod jejím bodem 6. 3. Pouze pro pořádek Nejvyšší soud dodává, že týmž rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o vině a trestu i ve vztahu k obviněnému D. Č., a to ve vazbě na skutek pod bodem 2. 4. Proti prvnímu rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný V. K. (a to toliko do výroku o vině pod body 2. a 5. a proti navazujícím výrokům o trestu a o náhradě škody) a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kalových Varech [v neprospěch obou výše uvedených obviněných, avšak toliko do výroku o trestu] odvolání. K odvolání označené státní zástupkyně a obviněného V. K. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. a), d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k tomuto obviněnému ve výroku o trestu uloženém za trestné činy uvedené pod body 1. až 4. Podle § 259 odst. 1 tr. řádu následně odvolací soud věc v rozsahu zrušení ve vztahu k obviněnému V. K. vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň odvolací soud zrušil napadený výrok o trestu i ve vztahu k obviněnému D. Č. a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám o trestu ve vztahu k tomuto obviněnému nově rozhodl. V ostatních výrocích odvolací soud ponechal napadený rozsudek nezměněný. 5. Rozsudkem ze dne 18. 3. 2020, č. j. 3 T 171/2017-1736 (dále také jen „druhý rozsudek soudu prvního stupně“), soud prvního stupně nově rozhodl tak, že za skutky uvedené v jeho prvním rozsudku pod body 1. až 4. podle § 209 odst. 5 ve spojení s § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Nově soud prvního stupně podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací na dobu 5 (pěti) let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku pak soud prvního stupně zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 20 T 9/2016, který nabyl právní moci dne 2. 8. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 6. Proti druhému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jež odvolací soud v záhlaví označeným usnesením podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti v záhlaví označenému rozsudku, jakož i proti tam uvedenému usnesení odvolacího soudu, podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Františka Siegla, advokáta, dovolání, ve kterém uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný má totiž za to, že obě uvedená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 8. Pro upřesnění obviněný uvádí, že jeho dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, neboť jím bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti prvnímu rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k výroku o vině stran skutků pod body 1. až 4. (konkrétně obviněný brojí proti nesprávným