11 Tdo 1058/2011 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1058/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:29. 11. 2011 Spisová značka:11 Tdo 1058/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1058.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 12. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1058/2011-26 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2011 dovolání podané obviněným Ing. M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 8 To 41/2011, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 111/2010 a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného Ing. M. K. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. 11. 2010, sp. zn. 3 T 111/2010, byl Ing. M. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 67 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku dle § 67 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře padesáti denních sazeb, podle § 68 odst. 2 tr. zákoníku byla stanovena denní sazba ve výši 500 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti měsíců. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Břeclavi se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že dne 12. 6. 2010 ve 20.30 hod. na dálnici D2 v prostoru bývalého hraničního přechodu L. směrem do vnitrozemí ČR řídil osobní motorové vozilo tovární značky Peugeot 307, přestože v důsledku dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče podle § 123a zákona č. 361/2000 Sb., v platném znění, mu bylo dnem 24. 11. 2009 odňato řidičské oprávnění pro všechny skupiny motorových vozidel ve smyslu § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., v platném znění, a to na základě rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 27. 10. 2009, č. j. ODSČ-303/B-08, které nabylo právní moci dne 24. 11. 2009 a kterým byly zamítnuty jeho námitky proti provedenému záznamu, a nebyl proto oprávněn řídit žádné motorové vozidlo, čehož si byl plně vědom. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 8 To 41/2011, podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Hály dovolání, kterým napadl jeho zamítavý výrok a také rozsudek soudu prvního stupně ve všech výrocích v plném rozsahu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že jeho jednání spočívající v řízení motorového vozidla v době, kdy pozbyl řidičské oprávnění pro dosažení dvanácti bodů v registru řidičů, není přečinem podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. I kdyby tomu tak však bylo, nemůže být v daném případě dovozována trestnost popsaného jednání v důsledku absence subjektivní stránky trestného činu. Obviněný si je vědom, že otázce, zda je možno jednání, jaké je mu kladeno za vinu, podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, se Nejvyšší soud věnoval ve svém stanovisku trestního kolegia ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, přičemž uzavřel, že ano. S tímto závěrem se obviněný neztotožňuje. Má za to, že Nejvyšší soud v citovaném stanovisku opomněl některé rozhodné souvislosti, problematikou se nezabýval dostatečně důsledně a závěr, ke kterému dospěl, je v rozporu se základními zásadami trestního práva. Tento svůj názor obviněný v dovolání podrobně zdůvodnil obsáhlou polemikou s právním názorem vyjádřeným ve stanovisku. Závěrem svého dovolání pak doplnil také námitky vztahující se k subjektivní stránce trestného činu. V této souvislosti zdůraznil, že ve správním řízení o námitkách podal včas řádné, byť jen blanketní, odvolání. Správní orgány přitom byly povinny rozhodovat i o blanketní formě odvolání, resp. o odvolání, které neobsahovalo předepsané náležitosti, což jim ukládá § 82 odst. 2 správního řádu. Za situace, kdy obviněný podal řádné, byť jen blanketní, odvolání, které nedopatřením opomněl podepsat a na základě kterého by jinak správní orgány byly povinny zahájit odvolací řízení, se subjektivně oprávněně domníval, že v době, kdy se stal žalovaný skutek, řízení o zamítnutí námitek stále probíhá. O okolnosti, že dovolání opomněl podepsat, a v důsledku toho se na jeho odvolání nebral zřetel, se dověděl až v průběhu řízení před soudem. Výzvu k odstranění nedostatků podání fakticky nikdy neobdržel, protože mu fakticky nikdy nebyla doručena. Byla totiž doručena pouze takzvaným fiktivním doručením uplynutím desetidenní úložní doby. K tomu ještě obviněný dodává, že ani poměrně velký časový odstup mezi podaným odvoláním a žalovaným skutkem nemůže být argumentem v tom smyslu, že by se o stav správního řízení měl zajímat sám, nejen proto, že zákon mu takovou povinnost neukládá, ale zejména proto, že řízení o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím o námitkách běžně trvá mnoho měsíců, přičemž není výjimkou ani několikaleté řízení o odvolání. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 8 To 41/2011, a napadený rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. 11. 2010, sp. zn. 3 T 111/2010, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Břeclavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl zprošťujícím rozsudkem nebo rozhodl o postoupení věci jinému orgánu, jestliže shledá, že žalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že převážná část námitek má obecný charakter nevztahující se přímo k dovolávané věci, lze ji označit za polemiku s již dříve vydaným stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010. V této části je podle státního zástupce dovolání zjevně neopodstatněné. Citované stanovisko bylo vydáno řádným způsobem po splnění všech předpokládaných procedur a není důvod se od něj odchylovat. Zbývající část námitek týkající se nedostatku úmyslu je podle státního zástupce rovněž zjevně neopodstatněná. Dovolatel uvádí, že mu nebylo známo, že automobil řídit nesmí. Ustanovení § 19 odst. 4 správního řádu stanoví, kdy je třeba písemnost doručovat do vlastních rukou, přičemž výzva k odstranění vad podání zde uvedena není. Doručení této písemnosti fikcí po marném uběhnutí úložní doby proto není vadou a vadou není ani následné zpravomocnění rozhodnutí o námitkách. Jakkoli by bylo možno připustit, že obviněný odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí námitek nevědomky nepodepsal, zůstává skutečností, že se jednalo o blanketní odvolání, které bylo třeba ve smyslu § 82 odst. 2 správního řádu dodatečně odůvodnit. Obviněný tedy musel vědět, že dříve, než bude o odvolání rozhodováno, bude vyzván k odstranění vad odvolání. Jelikož mu bylo doručováno na jím udanou adresu, úřední poštu očekával a námitka, že by se v místě nezdržoval, nebyla vznesena. Bylo tedy jeho věcí, aby poštu přebíral, resp. mu nic nebránilo, aby učinil u Magistrátu města Brna dotaz na stav věci. Soudem použitou právní kvalifikaci proto státní zástupce považuje za přiléhavou a má za to, že obviněný jednal přinejmenším v úmyslu nepřímém. Závěrem svého vyjádření navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněným podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Vzhledem k