11 Tdo 1122/2021

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2020, sp. zn. 37 T 3/2020, byli obvinění J. K. a N. K. [oba za jednání popsané pod bodem 1)] uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný J. K. byl dále [za jednání popsané pod bodem 2)] uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

Za jednání popsané pod bodem 1) byl obviněný J. K. odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněnému byl rovněž podle § 66 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest propadnutí části majetku, a to dvou členských podílů ve Stavebním bytovém družstvu Vítkovice, Ostrava – Mariánské Hory, Daliborova 390/54, jakožto i z něj vyplývajících práv k pronájmu bytových jednotek, a finančních částek ve výši 29.600 Kč a 3.300 Euro. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části předmětného rozhodnutí. Za jednání popsané pod bodem 2) byl dále obviněný J. K. odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti let, a to vše za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 5 T 23/2019, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněná N. K. pak byla výše uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzena za jednání popsané pod bodem 1) podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Obviněné byl dále podle § 66 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest propadnutí části majetku, a to finanční částky ve výši 399.084,25 Kč. Obviněné byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části předmětného rozhodnutí.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jak obviněný J. K. a obviněná N. K., tak v neprospěch obou obviněných i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě. O těchto odvoláních následně rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým rozsudkem ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 4 To 1/2021, a to tak, že napadené rozhodnutí krajského soudu podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil z podnětu odvolání státního zástupce stran obviněného J. K. ve výroku o trestu za jednání popsané pod bodem 2). Obviněný J. K. byl následně odvolacím soudem za jednání popsané pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně nově odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl odvolacím soudem podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti let a nově podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku též peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb s výší každé jedné denní sazby 200 Kč. To vše za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 5 T 23/2019, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Naopak odvolání obviněných J. K. a N. K. Vrchní soud v Olomouci jako nedůvodná podle § 256 tr. řádu zamítl.

Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě se obvinění J. K. a N. K. předmětné trestné činnosti dopustili společně s dalšími osobami (tj. se spoluobviněnými E. K., P. T. a M. W.) tím, že:

Obviněný J. K. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku pak obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadená rozhodnutí dle jeho mínění spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení věci. Obviněný dále uplatil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jelikož má za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 264a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, a to přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

Obviněný úvodem svého mimořádného opravného prostředku namítá, že skutková zjištění nalézacího soudu stran celkového množství marihuany, se kterou měl neoprávněně nakládat, považuje za nesprávná, neboť mu byla část marihuany a tzv. fénixových slz započítána vícekrát, a to jednak v té části výroku o vině, ve které se hovoří o drogách získaných od osob uvedených v obžalobě a jednak v rámci té části výroku o vině, ve které se pojednává o drogách, které byly zajištěny u obviněného v okamžiku jeho zadržení policejním orgánem. Takto mělo být celkové množství marihuany, se kterým dovolatel nakládal, navýšeno o šest kilogramů, a to z dvaceti sedmi kilogramů na třicet tři kilogramů. Stejně tak fénixovy slzy pochází z marihuany, kterou dovolatel vypěstoval nebo kterou získával od osob uvedených v obžalobě. Uvedená skutková zjištění tak dovolatel považuje za extrémně rozporná s výsledky provedeného dokazování a za podmínek dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu se tato skutková zjištění projevila v rozhodnutí odvolacího soudu, který vadu soudu prvostupňového neodstranil.

Obviněný dále brojí proti naplnění kvalifikačního znaku podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tedy že v rámci skutku popsaného pod bodem 1) jednal jako člen organizované skupiny. Dovolatel s odkazem na relevantní judikaturu obecných soudů konkrétně namítá, že má za to, že jeho součinnost se spoluobviněnými nedosahovala takové míry plánovitosti, rozdělení úloh a koordinace, aby se zvyšovala pravděpodobnost provedení trestného činu, neboť se z dokazování jasně podává, že spoluobvinění W., T. a K. s touto činností neměli takové zkušenosti, aby reálně zvyšovali neoprávněné zisky dovolatele, nýbrž z vypěstované marihuany měli mnohem vyšší prospěch než dovolatel a sami si tak zvyšovali své rodinné rozpočty. Obviněný v rámci této námitky poukazuje též na mírnější právní kvalifikaci jednání spoluobviněných, kterýmžto soud nepřičetl stejné množství drogy jako dovolateli, a to přes skutečnost, že byli členy téže organizované skupiny, jakož i na mírnější tresty, jež jim byly za jejich trestnou činnost uloženy. Dále poukazuje též na postup orgánů činných v trestním řízení vůči dalším osobám, které rovněž dodávaly dovolateli marihuanu, avšak navzdory této skutečnosti nebylo jejich jednání kvalifikováno jakožto jednání spáchané členy organizované skupiny.

Ve vztahu k výroku o trestu za skutek popsaný pod bodem 1) dovolatel poukázal na to, že se k drogové trestné činnosti doznal a s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval, přičemž se nejednalo v rozporu se závěrem nalézacího soudu o účelový postoj. Uložený trest odnětí svobody se proto obviněnému jeví jako nepřiměřený, neboť trest v této výměře je běžně ukládán v případech mnohem rozsáhlejšího a více sofistikovaného způsobu nakládání s omamnými látkami a s jedy. Oběma soudům pak obviněný v této souvislosti vytýká, že řádně nezohlednily ani skutečnost, že dovolatel během svého pobytu ve vazbě kontaktoval obecně prospěšnou společnost Renarkon, poskytující odborné služby v oblasti adiktologie a že tak se svojí nápravou započal již během pobytu ve vazební věznici, což bylo naopak ze strany soudu nalézacího argumentačně vylíčeno k jeho tíži. V souvislosti s opětovným odkazem na povahu svého doznání pak dovolatel vyjádřil přesvědčení, že v jeho případě bylo namístě uvažovat jednak o mimořádném snížení trestu odnětí svobody ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku, stejně jako o jeho zařazení do mírnějšího typu věznice.

V návaznosti na výrok o vině ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 1) dovolatel dále namítl, že postižení jeho majetku v podobě dvou členských podílů v bytovém družstvu představuje trest nepřiměřený s tím, že takový výrok nikterak nereflektuje značnou disproporci mezi hodnotou této části jeho majetku a prospěchem, který svojí nelegální činností získal. V této souvislosti pak dovolatel odkazuje na princip proporcionality s tím, že při ukládání tohoto druhu trestu mělo být vycházeno ze získaného ekonomického prospěchu, daného součinem prodané marihuany a dosažené marže na jednom gramu marihuany. Krajský soud přitom nikterak odborně nezkoumal hodnotu obou podílů k družstevním bytům a za tímto účelem neopatřil ani znalecký posudek ani odborné vyjádření, pročež tak výrok o trestu propadnutí části majetku trpí vadou své nepřezkoumatelnosti. Obviněnému by se jako dostatečný jevil trest propadnutí části majetku omezený pouze na propadnutí finančních prostředků specifikovaných ve výroku o trestu rozsudku nalézacího soudu.

Stran výroku o vině a trestu ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) pak má dovolatel za to, že v jeho případě byla nadbytečně užita trestní represe, když mělo být za podmínek § 223 odst. 2 tr. řádu ohledně tohoto jednání jeho trestní stíhání zastaveno, neboť zde existovaly důvody uvedené v § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu, ježto trest, ke kterému by toto trestní stíhání vedlo, by byl zcela bez významu vedle trestu, který měl dovolatele podle jeho očekávání postihnout za drogovou trestnou činnost [popsanou pod bodem 1)]. Dovolatel tak v tomto směru shledává pochybení nalézacího soudu ústící v porušení jeho práva na spravedlivý proces, přičemž toto pochybení nebylo odstraněno ani odvolacím soudem. Nadto je uložený souhrnný trest pro jeho formu a délku na místě považovat za nepřiměřeně přísný, když dle mínění dovolatele by postačilo toliko uložení např. peněžitého trestu ve vyšší výměře.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek vrchního soudu, tak i rozsudek soudu krajského, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Alternativně obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl sám, a to ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1) obžaloby tak, aby obviněnému při vypuštění znaku organizované skupiny ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl uložen mírnější trest odnětí svobody, nejlépe pod dolní hranicí trestní sazby tímto zákonem stanovené a současně byl vypuštěn trest propadnutí části majetku ve vztahu k dvěma členským podílům v bytovém družstvu, a aby ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2) obžaloby rozhodl tak, že se trestní stíhání vedené pro tento skutek podle § 223 odst. 2 tr. řádu zastavuje, když zde existují důvody uvedené v § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu, případně aby Nejvyšší soud rozhodl ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2) obžaloby tak, že se ruší výrok o trestu odnětí svobody uloženém za tento skutek a namísto tohoto trestu se nově ukládá peněžitý trest, jenž by svojí výměrou převyšoval peněžitý trest, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 5 T 23/2019.

Rovněž obviněná N. K. napadla dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku pak obviněná uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadená rozhodnutí dle jejího mínění spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení věci.

Obviněná úvodem svého mimořádného opravného prostředku namítá, že ve věci učinila úplné doznání k jednotlivým činnostem, jimiž se podílela na předmětné trestné činnosti, pročež se domnívá, že by jí měl být v rámci mimořádného snížení podle § 58 tr. zákoníku uložen ještě mírnější trest odnětí svobody.

Dovolatelka dále stran spáchání trestného činu rozporuje naplnění subjektivní stránky, v důsledku čehož nemohla trestný čin spáchat jako spolupachatelka svého manžela, spoluobviněného J. K., jelikož nesledovala stejný cíl jako manžel. Obviněná dále zdůrazňuje, že na svém manželu byla fyzicky, psychicky i ekonomicky závislá a jednala pod jeho nátlakem. Jelikož nebyla srozuměna s tím, že by se její manžel dopouštěl trestné činnosti, natož s jejím rozsahem, nemohla mít ani v úmyslu být jeho spolupachatelem. Ve vztahu k její osobě tak měl nalézací soud vycházet pouze z jí prokázaného předání marihuany, resp. fénixových slz v množství 768 gramů. Dle obviněné tedy nemohlo být v souladu se zásadou in dubio pro reo její jednání kvalifikováno podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněná tyto své námitky doplnila o teoretická východiska vztahující se k zavinění a námitce extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněných a jejich podřaditelnosti pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Zároveň však výslovně uvedla, že nerozporuje skutkový stav věci ustálený nalézacím soudem, nýbrž pouze jeho právní hodnocení učiněné soudy nižších stupňů.

Závěrem svého dovolání obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek vrchního soudu, tak i rozsudek soudu krajského, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K oběma podaným dovoláním obviněných zaslala své písemné stanovisko ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. 1 NZO 684/2021-17, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně konstatovala, že obvinění ve svém dovolání pouze zopakovali svoji obhajobu, kteroužto již uplatnili jak před nalézacím tak před soudem odvolacím, přičemž tato obhajoba byla oběma soudy nižších stupňů řádně vypořádána. K námitce obviněného J. K. brojící proti skutkovým zjištěním stran celkového množství marihuany, s níž tento disponoval, pak konkrétně státní zástupkyně uvádí, že se jedná o skutkovou námitku nepodřaditelnou nejen pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod. V podrobnostech pak státní zástupkyně odkazuje na příslušné pasáže rozsudků soudů prvního a druhého stupně vztahující se k závěru, že obviněný disponoval s více než 33 kg dotčené drogy. Státní zástupkyně v souladu s odvolacím soudem rovněž zdůraznila absentující právní význam takto namítané skutečnosti pro naplnění kvalifikačního znaku jednání obviněného popsaného pod bodem 1) ve velkém rozsahu ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

K námitce obviněného zpochybňující naplnění kvalifikačního znaku podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jednáním popsaným pod bodem 1) státní zástupkyně uvádí, že obviněným namítané okolnosti je na místě považovat za bezpředmětné. Rozhodnou je totiž reálná kvalita plánovitého a koordinovaného způsobu propojenosti všech spoluobviněných, která ve svém důsledku naplnila nezbytnou míru pravděpodobnosti úspěšného provedení trestného činu po celé období jeho páchání počínaje rokem 2013 až do okamžiku dovolatelova zadržení v březnu 2019. V podrobnostech pak státní zástupkyně odkazuje na odůvodnění naplnění uvedeného kvalifikačního znaku obsažené v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Pakliže obviněný v souvislosti s touto námitkou namítá nevyváženost skutkového podkladu výroku o vině a trestu, uloženého spoluobviněným v dané věci, pak tuto argumentaci dle státní zástupkyně uplatnil bez respektu k procesním mezím svého oprávnění coby dovolatele ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c) tr. řádu a tedy způsobem, který zákon nepřipouští.

K námitce obviněného o nadužití trestní represe ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) pak státní zástupkyně odkázala na způsob, jakým se k otázce důvodnosti této námitky vyjádřil již soud odvolací, jenž v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že obviněným požadované vydání rozhodnutí podle § 223 odst. 2 tr. řádu je odvislé od soudcovské úvahy a z hlediska fakultativní povahy jeho využití nikterak zákonem vynutitelné. Takovouto dovolací námitku přitom dle státní zástupkyně nelze podřadit ani pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů.

K námitkám obviněného stran nepřiměřenosti jeho trestního postihu a požadavku na aplikaci § 58 tr. zákoníku státní zástupkyně namítá, že námitka brojící proti pochybení soudu spočívajícímu v nepřiměřenosti trestu, tedy v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho i v uložení nepřiměřeně přísného trestu, či neužití fakultativního postupu podle § 58 tr. řádu, není způsobilá naplnit nejen obviněným uplatněné, ale ani některé další z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b tr. řádu.

Nad uvedený rámec konstatování nepřezkoumatelnosti námitek brojících proti přiměřenosti trestu v řízení o dovolání pak státní zástupkyně k námitce brojící proti trestu propadnutí části majetku poukazuje na odůvodnění rozsudků soudů obou nižších stupňů a způsob, jakým se tyto soudy v dovolatelově případě vypořádaly s otázkou naplnění zákonných podmínek pro jeho uložení. Státní zástupkyně v této souvislosti dále akcentuje, že ačkoliv podmínkou uložení trestu propadnutí majetku není souvislost spáchané trestné činnosti s majetkem, jehož se má tento trest týkat, bylo v dané věci zohledněno mimo jiné i zjištění, že v jednom z družstevních bytů, ve kterém dovolatel vlastnil členský podíl ve spojení s právy k nájmu této bytové jednotky, probíhala distribuce marihuany.

K námitce obviněné N. K. brojící proti způsobu, jakým se soudy obou nižších stupňů vypořádaly s otázkou jejího zavinění (nejen spoluobviněného J. K.) ve vztahu k dotčenému jednání, jehož se měla dopustit v postavení spolupachatelky, navíc v rámci jejího členství v organizované skupině, státní zástupkyně uvádí, že tento je plně akceptovatelný. Nižší soudy nemohly přisvědčit ani námitce nedostatku úmyslného zavinění na straně obviněné v důsledku jí tvrzeného nesouhlasu s počínáním jejího manžela, pod jehož nátlakem měla jednat, přičemž identické námitky, uplatněné obviněnou znovu v jejím dovolání, jsou podepřeny toliko skutkovou argumentací, kterážto nespadá nejen pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod. Danou námitku tak obviněná uplatnila bez respektu k těm skutkovým zjištěním nalézacího soudu, která následně shrnul soud odvolací důvod pod bodem 15. odůvodnění svého rozsudku. Oba nižší soudy přitom dospěly k přesvědčivému závěru, že se dovolatelka při plném povědomí o skutečném rozsahu páchané trestné činnosti rozhodla pro své zapojení do tohoto jednání s tím, že sama byla uživatelkou marihuany a bylo jí známo, že částečný zdroj rodinných příjmů představují výnosy z trestné činnosti, na které se přisouzeným způsobem podílela právě v rámci své trestné součinnosti spolupachatelky a současně členky organizované skupiny. V této souvislosti je dle stání zástupkyně namístě plně odkázat na správný způsob posouzení dovolatelčina zavinění učiněný soudy nižších stupňů.

Státní zástupkyně dále konstatuje, že byť obviněná ve svém dovolání poukazuje na existenci extrémního nesouladu skutkového stavu s výsledky provedeného dokazování, na straně druhé výslovně uvádí, že zjištěný skutkový stav věci nenapadá, nýbrž z něho naopak vychází. Tak tomu však není, jestliže namítá, že nade vší pochybnost jí bylo prokázáno pouze předání marihuany, resp. fénixových slz v množství 768 gramů, a v této návaznosti uzavírá, že tak (ani po stránce objektivní) nemohla naplnit kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž měla být uznána vinnou pouze v rozsahu právní kvalifikace podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněná totiž dle státní zástupkyně přehlíží ty skutkové okolnosti přisouzeného jednání, za kterých jednala v rámci svého postavení spolupachatelky a tedy s odpovědnostním vztahem za celý rozsah trestného následku, způsobeného společným jednáním ve smyslu § 23 tr. zákoníku. Pokud v této souvislosti namítá, že jí měl být uložen trest v trestní sazbě uvedené v § 283 odst. 2 tr. zákoníku, pak opět nevychází ze skutkového podkladu výroku o vině. Jestliže se tak navíc mělo stát rovněž za použití § 58 tr. zákoníku, pak je dle státní zástupkyně nutné připomenout, že jeho chybějící aplikaci, popř. nedostatečnost její míry, nelze s odkazy již výše uvedenými v řízení o dovolání namítat.

Státní zástupkyně tak s ohledem na výše uvedené závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu v neveřejném zasedání odmítl jako zjevně neopodstatněná.

Předmětné vyjádření státní zástupkyně k oběma obviněnými podaným dovoláním bylo následně ze strany příslušného soudu zasláno obhájcům obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních nebyly Nejvyššímu soudu nikterak předloženy.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou obě dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že oba obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze oběma obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

V souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž shodně učinili součástí svých dovolání oba obvinění, Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláními napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.

V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který v rámci podaného mimořádného opravného prostředku uplatnil obviněný J. K., v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené tr. řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci obviněný J. K. citovaný dovolací důvod uplatnil ve druhé z výše uvedených alternativ a tento je tedy vázán na jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání. Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněným J. K. vznesené dovolací námitky uplatněným dovolacím důvodům odpovídají pouze zčásti. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za vhodné již na tomto místě poukázat na skutečnost, že obviněný v celém dovolání de facto jen opakuje argumentaci, kterou uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně, s níž se však již dostatečně a řádným způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal buď soud nalézací, či soud odvolací.

Obviněný J. K. částí námitek ve svém dovolání usiloval o zpochybnění skutkových závěrů nižších soudů vztahujících se k jeho trestné činnosti, a to argumentací brojící proti způsobu výpočtu množství konopných drog, tedy marihuany a tzv. fénixových slz, s níž měl dle skutkových zjištění nalézacího soudu disponovat. Prostřednictvím těchto námitek se pak obviněný snaží o revizi skutkových zjištění, vztahujících se k výrobě pervitinu jeho osobou, v jeho prospěch. Námitky procesní, resp. skutkové povahy jsou však v řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní, neboť dovolání je ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná.

Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Krajský soud v Ostravě v předmětné věci postupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Nalézací soud v bodě 77. odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě zdůvodnil, že v případě marihuany, s níž obviněný J. K. disponoval, je třeba hovořit o množství přesahujícím 33 kilogramů drogy, přičemž výslovně uvedl, že toto množství je součtem objemu marihuany, kterou si jmenovaný obviněný v minulosti v souhrnném množství prokazatelně opatřil od třetích osob, jakož i marihuany, která se v době zásahu policie, tj. dne 25. 3. 2019, nacházela v teprve pěstovaných rostlinách konopí setého. Ze skutkových zjištění nalézacího soudu je přitom zřejmé, že obviněný si opatřil celkem 14.400 gramů marihuany od spoluobviněných P. T., M. W. a E. K., a dále celkem 15.378 gramů marihuany od dalších osob, mimo jiné od I. P., A. M., M. T., M. V., A. D., O. J., P. G., J. Š., P. K. a J. R. V době zásahu policie, tj. dne 25. 3. 2019, pak byla v podobě teprve pěstovaných rostlin konopí zajištěna u jednotlivých členů organizované skupiny droga o celkové hmotnosti 3.770,07 gramů. Prostým součtem těchto hodnot lze ověřit, že toto množství v souladu se zjištěními nalézacího soudu skutečně přesahuje 33 kilogramů dotčené drogy. V rozporu s tvrzeními obviněného přitom nalézací soud zcela zjevně nezahrnul do jím uvedeného množství marihuany souhrnné množství obviněným uskladněné marihuany, jež byla zajištěna během domovních prohlídek provedených dne 25. 3. 2019. Ve vztahu k tzv. fénixovým slzám pak obviněný nad rámec vyjádření svého přesvědčení o několikanásobném započtení této omamné látky ničeho konkrétního neuvedl, přičemž Nejvyšší soud žádné pochybení nalézacího soud nezjistil, jelikož i v tomto případě skutková zjištění učiněná nalézacím soudem plně korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo realizováno v dostatečném rozsahu, načež byly jednotlivé důkazy vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudu. Společně pak skutková zjištění nalézacího soudu vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Výše uvedená námitka obviněného je tedy zcela zjevně lichá, přičemž se s touto již řádně vypořádal mimo jiné i soud druhého stupně v bodě 17. odůvodnění svého rozhodnutí.

K námitkám obviněného J. K. směřujícím proti právnímu hodnocení jeho jednání popsaného pod bodem 1) stran naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným, Nejvyšší soud uvádí, že zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a takový čin spáchá jako člen organizované skupiny. Z hlediska naplnění objektivní stránky citovaného trestného činu je obviněným napadáno splnění požadavku, aby byl dotčený trestný čin spáchán členem organizované skupiny.

Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve s