11 Tdo 1149/2020 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1149/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 10. 2020 Spisová značka:11 Tdo 1149/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1149.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 2. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1149/2020-274USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2020 o dovolání obviněného J. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 12 To 136/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 25/2020, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. Š. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 1. 6. 2020, č. j. 2 T 25/2020-219, byl obviněný J. Š. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Stejným rozsudkem Okresního soudu v Jičíně byl za spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen rovněž spoluobviněný J. Č. Za toto jednání mu byl okresním soudem uložen v souladu s § 283 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců za současného uložení trestu propadnutí věci. 3. Výše uvedený rozsudek nabyl právní moci pouze ve vztahu k osobě obviněného J. Č. Naopak obviněný J. Š. proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 7. 2020, č. j. 12 To 136/2020-245, tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. 4. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný J. Š. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že: ve Věznici XY, okr. Jičín, kde vykonával trest odnětí svobody, vymyslel zaslání poštovní zásilky obsahující mimo jiné pervitin do prostor této věznice, a to tak, že nejméně v pěti případech v době od 8:33 hodin dne 3. 8. 2019 do 8:49 hodin dne 10. 8. 2019 pomocí povolených telefonických hovorů z Věznice XY prostřednictvím služby BVFON instruoval obviněného J. Č. k opatření drog a jejich následnému odeslání v poštovní zásilce do Věznice XY na jméno B. D., když předmětná zásilka, která byla dne 21. 8. 2019 zajištěna při kontrole doručené pošty příslušníky Vězeňské služby ČR - Věznice XY, obsahovala nejméně 3,816 gramu pervitinu (metamfetaminu), který byl ukryt do poklopců dvou kusů sportovních trenýrek zn. F & F, přestože obviněný J. Š. není držitelem příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR k zacházení s návykovými látkami, kdy metamfetamin hydrochlorid (pervitin) je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a současně tímto jednáním porušil ustanovení § 28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2016, sp. zn. 10 T 174/2016, který nabyl právní moci dne 30. 1. 2017, odsouzen pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 76 měsíců, který v současné době vykonává ve Věznici XY. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Obviněný J. Š. napadl usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 7. 2020, č .j. 12 To 136/2020-245, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 1. 6. 2020, č. j. 2 T 25/2020-219, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině i výroku o uloženém trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně tento důvod dovolání již byl dán v řízení předcházejícím zamítnutí jím podaného odvolání Krajským soudem v Hradci Králové. Konkrétně dovolatel zdůraznil, že se neztotožnil s tím, že jeho trestná činnost byla prokázána zvukovými záznamy telefonických hovorů vedených mezi ním a spoluobviněným J. Č. pořízenými mezi 3. 8. a 10. 8. 2019 a taktéž jeho dopisem ze dne 29. 3. 2020, který adresoval P. V. v době po zahájení trestního stíhání. V obou případech byly tyto důkazy zajištěny Vězeňskou službou ČR - Věznice XY. 6. Dovolatel konstatoval, že je srozuměn s ustanovením § 18 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., ze kterého plyne, že Vězeňská služba je oprávněna seznamovat se formou odposlechu s telefonáty odsouzeného s jinou osobou, než je osoba blízká, a pořizovat si jejich záznam. Přesto tvrdí, že takový záznam nemůže po zahájení trestního stíhání sloužit jako důkaz. V jeho případě však Vězeňská služba pořízené odposlechy telekomunikačního provozu jako důkaz předložila Policii ČR. Obdobně dovolatel konstatoval, že je dostatečně informován i o tom, že podle § 17 téhož zákona je Vězeňská služba oprávněna provádět i kontrolu korespondence a seznámit se s obsahem zasílaných písemností a v případě, že její obsah zakládá podezření, že je připravován nebo páchán trestný čin, tak ji zadrží a předá orgánu činnému v trestním řízení. I v tomto ohledu je však dovolatel přesvědčen o tom, že toto ustanovení je jen preventivního rázu, když se týká pouze trestné činnosti v budoucnu zamýšlené nebo již započaté, nikoliv však ukončené. Z těchto důvodů má tedy za to, že i předmětná korespondence neměla být Policii ČR Vězeňskou službou vůbec předána, natož aby sloužila jako důkaz v trestním řízení. Na tyto již dříve vznesené námitky však soudy prvního a druhého stupně nedaly dle dovolatele dostatečnou odpověď, když pouze odkázaly na příslušná oprávnění Vězeňské služby. Jelikož důkazy k prokázání jeho viny byly použity bez zákonné opory, nelze zjištěný skutkový stav vyhodnotit jako trestný čin, pročež měl být s odkazem na § 226 písm. b) tr. řádu zcela zproštěn obžaloby. 7. Závěrem tedy obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 7. 2020, č. j. 12 To 136/2020-245, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 1. 6. 2020, č. j. 2 T 25/2020-219, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání. 8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se i přes řádně zaslané dovolání obviněného k jeho obsahu ve stanovené lhůtě, resp. do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o dovolání, nikterak věcně nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu. 10. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání. IV. Důvodnost dovolání 11. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat j