11 Tdo 254/2007 — Nejvyšší soud

11 Tdo 254/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2007 Spisová značka:11 Tdo 254/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.254.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 254/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2007 dovolání podané obviněným Ing. B. D. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 3 To 46/2006, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 10/2005, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného Ing. B. D. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2006, sp. zn. 41 T 10/2005, byl Ing. B. D. uznán vinným skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2, 3 tr. zák. (účinného od 1. 1. 1998), a to ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., za který byl podle § 148 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání tří let. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 200 000 Kč, přičemž pro případ, že by uvedený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců. Podle § 226 písm. b) tr. ř. byl dále obviněný zproštěn obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, že jako jediný společník a jednatel společnosti D. se sídlem v P. , neoprávněně uplatnil u F. ú. pro P. vrácení nadměrného odpočtu DPH za tuto firmu za zdaňovací období: srpen 1999 ve výši 1 254 330 Kč, a to za tyto transakce: – přijatá faktura ze dne 30. 8. 1999 spol. P. P. s. r. o., – vydaná faktura ze dne 14. 9. 1999 (dětské ponožky), září 1999 ve výši 4 324 895 Kč, a to za tyto transakce: – přijatá faktura ze dne 21. 9. 1999, spol. Ing. P. L. – c. , – vydaná faktura ze dne 1. 10. 1999 (2000 holicích strojků), – přijatá faktura ze dne 13. 9. 1999, spol. P. L. – c. , – vydaná faktura ze dne 16. 9. 1999 (18 000 párů dětských ponožek), – přijatá faktura ze dne 24. 9. 1999, spol. Ing. P. L. – c. (9 355 kg pletací příze hedvábné), – vydaná faktura ze dne 27. 10. 1999 (7 795 kg pletací příze hedvábné), říjen 1999 ve výši 1 284 855 Kč, a to za tyto transakce: – přijatá faktura ze dne 21. 10. 1999, spol. Ing. P. L. –c. (2 995 kg pletací příze hedvábné s efekty), – vydaná faktura ze dne 18. 11. 1999 (1 560 kg pletací příze hedvábné a 2 995 kg pletací příze hedvábné s efekty), prosinec 1999 ve výši 1 932 920 Kč za tyto obchodní transakce: – přijatá faktura ze dne 20. 12. 1999, spol. Ing. P. L. – c. vydaná faktura ze dne 24. 1. 2000 (46 000 párů pánských ponožek), tj. v celkové výši 8 797 000 Kč, který však správcem daně nebyl vyplacen, čímž měl spáchat trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2, 4 tr. zák. (účinného od 1. 1. 1998), a to ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo bezpečně prokázáno, že skutek je trestným činem. Proti citovanému rozsudku podal obviněný Ing. B. D. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 3 To 46/2006 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil odsuzující část napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, přičemž podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák., za který obviněného podle § 148 odst. 3 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání tří let. Uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo doručeno mimo jiné obviněnému Ing. B. D. dne 26. 10. 2006, jeho obhájci dne 18. 10. 2006 a Městskému státnímu zastupitelství v Praze rovněž dne 18. 10. 2006. Podle skutkových zjištění Vrchního soudu v Praze se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že jako jediný společník a jednatel společnosti D. se sídlem v P. , O. , jako odběratel, ve spolupráci s Ing. P. L. , jednatelem společnosti Ing. P. L. –c., jako dodavatelem, úmyslně nadhodnotili kupní cenu dvou tisíc kusů holicích strojků v kupní smlouvě ze dne 23. 8. 1999, aby tak obžalovaný Ing. D. mohl vylákat výhodu od státu na vrácení odpočtu DPH na vstupu, a to tak, že neoprávněně uplatnil u Finančního úřadu se sídlem v Praze 4 vrácení nadměrného odpočtu DPH v srpnu 1999 ve výši 1 293 600 Kč za obchodní transakci přijatá faktura ze dne 27. 8. 1999 od společnosti Ing. P. L. –c. a vydaná faktura ze dne 16. 9. 1999 pro společnost PCHT G. , J. , A. , kdy obžalovaný deklaroval prodej jednoho kusu tohoto strojku za částku 2 969 Kč, ačkoli hodnota těchto holicích strojků podle znaleckého posudku byla nejvýše 162 Kč bez DPH za 1 kus, přičemž by tak v případě daně na vstupu vznikl společnosti obžalovaného oprávněný nárok na odpočet DPH ve výši 71 280 Kč a tedy svým jednáním chtěl neoprávněně vylákat na správci daně nadměrný odpočet ve výši 1 222 320 Kč, který však nebyl vyplacen. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. K. dovolání, které bylo doručeno Městskému soudu v Praze dne 18. 12. 2006. Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část citovaného rozsudku Vrchního soudu v Praze, a v návaznosti na to i rozsudku Městského soudu v Praze. Jako dovolací důvod uvedl, že uvedená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění zvoleného dovolacího důvodu namítá obviněný s tím, že odkazuje na právní i skutkové výhrady obsažené v jím podaném odvolání. K tomu dále obviněný uvedl, že v nalézacím řízení nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, nebyly provedeny některé důkazní prostředky, soudy nepostupovaly podle zásad uvedených v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a nepostupovaly ani podle zásady in dubio pro reo. Obviněný dále učinil rozbor jednotlivých skutkových okolností případu, přičemž zejména zpochybnil závěr, že by ve spolupráci s Ing. P. L. úmyslně nadhodnotil kupní cenu dvou tisíc kusů holících strojků v kupní smlouvě ze dne 23. 8. 1999. Podle názoru obviněného není pro toto tvrzení ve spisovém materiálu jediný relevantní důkaz. K tomuto závěru obviněný dodal, že k žádnému nepřiměřenému navýšení nedošlo, neboť navýšení ceny jednoho holícího strojku činilo 29 Kč, přičemž o pohybu holících strojků předtím, než je nakoupila společnost Ing. P. L. – c. , nemá obviněný žádné informace. Pokud jde o samotnou cenu 2 969 Kč, pak obviněný uvedl, že jde o cenu obvyklou, o čemž svědčí i odborné vyjádření soudní znalkyně. Obviněný dále namítl, že oporu v provedených důkazech postrádá i tvrzení nalézacího soudu, obsažené v odůvodnění jeho rozsudku, že byl vytvořen „fakturační řetěz“. Dále obviněný brojí proti tvrzení, že příslušná dodávka holících strojků byla tvořena jedním typem, který měl hodnotu nejvýše 162 Kč bez DPH za kus. Tento závěr považuje obviněný za zcela nesprávný, přičemž uvádí, že mimo jiné i z výpovědi skladníka společnosti S. B. a zprávy zahraničního odběratele vyplývá, že se expedovalo více druhů holících strojků a nikoliv jeden typ. Za této situace měl nalézací soud postupovat podle zásady in dubio pro reo. V další části svého dovolání po citaci části odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze obviněný uvedl, že ani nalézací a ani odvolací soud neaplikovaly správným způsobem § 8 odst. 1 tr. zák. a § 148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. a ani § 4 tr. zák. K tomu obviněný doplnil, že z rozsudku odvolacího soudu není patrno, zda se obviněný měl dopustit trestné činnosti v úmyslu přímém nebo nepřímém, přičemž rozsudek odvolacího soudu neobsahuje skutkové okolnosti, které by umožňovaly jednoznačně učinit závěr o formě úmyslu obviněného. V žádném případě však obviněný vědomě nenadhodnotil cenu prodávaných holících strojků. Obviněný dále zdůraznil, že zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, neukládá obchodníkům, aby při stanovení prodejní či nákupní ceny zboží nechali vypracovat znalecký posudek a podle tohoto posudku se řídili. Obviněný k závěru Vrchního soudu v Praze, uvedené na str. 5 odůvodnění, že „t