11 Tdo 617/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 617/2025-229 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2025 o dovolání obviněného L. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. 7 To 367/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 76/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 6. 11. 2024, sp. zn. 2 T 76/2024, byl obviněný L. P. (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. 2. Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. 7 To 367/2024, o odvolání obviněného tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. 3. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění spočívajících v tom, že od blíže nezjištěné doby, nejméně od 24. 2. 2022 do 19. 10. 2023, jednak v chatce, nacházející se na pozemku p. č. XY, LV č. XY, k. ú. XY a na dalších blíže nezjištěných místech, poté, co si postupně v lékárnách XY a XY v XY a v lékárně XY v XY zakoupil 24 balení léku Modafen a 2 balení léku Nurofen Stop Grip, ve kterých se nacházelo vždy 24 tablet, obsahující pseudoefedrin a dále poté, co mu tato léčiva kupovali M. J. a T. K., kteří mu dohromady zakoupili 23 balení léku Modafen a 3 balení léku Nurofen Stop Grip, vždy po 24 tabletách v lékárnách XY a XY v XY, tak z výše uvedených léků bez příslušného zákonného povolení chemickou cestou vyrobil za pomocí dalších pomocných látek přesně nezjištěné množství drogy pervitin, kterou pak shora uvedeným osobám distribuoval po několika hodinách od předání léčiva s obsahem pseudoefedrinu v množství na jednu „čáru“, tedy cca 0,1 gram pervitinu jako odměnu za pomoc s opatřením léčiv s obsahem pseudoefedrinu, přičemž droga pervitin obsahuje metamfetamin, tedy psychotropní látku, zařazenou podle Úmluvy o psychotropních látkách do seznamu II, který je přílohou č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a shora uvedeného se dopustil, přestože byl trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 2. 2021, č. j. 2 T 7/2021 - 133, v právní moci dne 6. 3. 2021, uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odstavec 1 trestního zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Dovolatel po rekapitulaci proběhlého trestního řízení namítal, že soudy nižších stupňů pominuly, že i v případě naplnění zákonných znaků trestného činu podle § 283 tr. zákoníku nelze odhlédnout od skutečného množství látky, se kterou mělo být nakládáno. V rámci skutkové věty je totiž uvedeno množství drogy na tzv. „jednu čáru“ cca 0,1 g pervitinu. Na posouzení množství a kvality účinné psychotropní látky (pseudoefedrinu) v pervitinu, se kterým měl nakládat obviněný, soudy nižších stupňů zcela rezignovaly, v odůvodnění svých rozhodnutí tímto směrem žádné závěry neučinily, tudíž jejich závěr o množství drogy není úplný a nelze na základě něj činit úvahy o trestní odpovědnosti obviněného. Ze samotného držení či předávání léčiv obviněnému značky Modafen a Nurofen Stop Grip, nelze dovozovat jeho trestní odpovědnost. 6. Následně se dovolatel zabýval uloženým trestem. Podle něj soudy nereflektovaly požadavky zakotvené v § 39 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ani otázku společenské škodlivosti se zřetelem k zásadě subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. V případě sociální skupiny uživatelů drog nelze dovozovat společenskou škodlivost s odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe trestnost předáním 0,1g („jedné čáry“) pro osobní spotřebu. Takové množství drogy u osoby, která je či byla uživatelem drog nepředstavuje vážné zdravotní riziko či že by zde mělo dojít k nějakému podstatnému psychickému ovlivnění. To jsou všechno okolnosti, které měly být zvažovány nižšími soudy k dovození viny obviněného (k tomu dovolatel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, publikované v Souboru trestních rozhodnutí NS č. 15/2005). K uvedenému doplnil, že v průběhu celého řízení nebyl zajištěn ani zkoumán žádný konkrétní vzorek pervitinu, údajně vyrobený obviněným. 7. K přiměřenosti uloženého trestu dovolatel rozvedl, že odvolací soud vůbec nezvažoval subsidiaritu trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku a na obecná ustanovení k ukládání trestů a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem pouze odkázal, a to bez jakéhokoliv odůvodnění. Soudy obou stupňů se dostatečně nezaobíraly kritérii ve smyslu § 38 a § 39 tr. zákoníku, a v tomto duchu tedy nelze vyměřený trest (byť je uložen při dolní hranici trestní sazby) vnímat jako přiměřený. 8. Ve vztahu k možnosti uložení společného trestu dovolatel zdůraznil, že otázka jeho uložení za pokračování v trestném činu nebyla soudy nižších stupňů zvažována. V rámci tohoto řízení v návaznosti na provedené svědecké výpovědi nelze učinit jednoznačný závěr o tom, že časová souvislost skutku vymezeného v trestním příkazu vydaném Okresním soudem v Břeclavi dne 11. 2. 2021 pod č. j. 2 T 7/2021-133, není dána s časovým obdobím skutku v rámci nyní projednávané věci. Odvolací soud v odůvodnění tímto dovoláním napadeného rozhodnutí pouze stroze konstatoval, že podmínky pro posouzení trestné činnosti jako pokračující nejsou dány. Dokazování k tomuto právnímu závěru nižší soudy vůbec nečinily, ačkoli k tomuto byly vázány ustanovením § 45 tr. zákoníku. 9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2024 č. j. 7 To 367/2024-197, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 6. 11. 2024, č. j. 2 T 76/2024-176, a věc vrátil Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu řízení. 10. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku vypořádaly. 11. Dovolatelem byly namítány nesoulad skutkových zjištění a provedených důkazů a vada nesprávného právního posouzení skutku. Obviněným přednesené výhrady sice pod uvedené dovolací důvody s jistou dávkou tolerance podřadit lze, jsou však zjevně neopodstatněné. V této souvislosti je totiž zapotřebí akcentovat, že Okresní soud v Břeclavi realizoval v podstatě komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Krajský soud v Brně, který podané odvolání řádně přezkoumal, s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal. 12. V daném případě je třeba poukázat na to, že hranice množství většího, než malého se neuplatní u trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť zákonodárce neurčil žádnou minimální hranici množství relevantního z hlediska naplnění znaků přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a nevymezil ani rozsah spáchání činu. V každém jednotlivém případě je tedy třeba posoudit konkrétní okolnosti podle povahy a závažnosti trestného činu, podle hledisek uvedených v § 39 odst. 1, 2 a jeho společenskou škodlivost se zřetelem na zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku. 13. V konkrétním případě obviněného je třeba vyhodnotit, že trestné činnosti se dopouštěl nejméně od 24. 2. 2022 do 19. 10. 2023. Přitom ze spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 2 T 7/2021 vyplynulo, že teprve ke dni 26. 2. 2021 byl pravomocně odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. To znamená, že obviněný se zde projednávané trestné činnosti dopustil navzdory tomu, že byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen. Vzhledem k těmto skutečnostem a k tomu, že se trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení nepřichází v úvahu užití ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Trest uložený obviněnému je třeba považovat za trest zcela přiměřený všem zákonným hlediskům pro ukládání trestu. Uložení společného trestu za po