11 Tdo 645/2022 – Nejvyšší soud

11 Tdo 645/2022-250 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2022 o dovolání obviněného M. Š., narozeného XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 3. 2022, č. j. 14 To 36/2022-201, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 54/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. Š. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách (dále též jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 12. 2021, č. j. 1 T 54/2021-178, byl M. Š. (dále také jako „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen podle § 178 odst. 1, § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 50 (padesáti) denních sazeb, přičemž výše jedné denní sazby činila 300 Kč (tři sta korun českých), tedy v celkové výměře 15 000 Kč (patnáct tisíc korun českých). Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se označeného přečinu dopustil obviněný následujícím jednáním: v období od 22. 5. 2020 do 18. 8. 2020 nejméně ve třech případech bez souhlasu kohokoliv z obyvatel bytu - bytové jednotky číslo 756/1 - na adrese XY, jimiž jsou jeho bývalá manželka T. Š., narozená XY a jejich dvě společné nezletilé děti AAAAA(pseudonym), narozený XY, a BBBBB(pseudonym) narozená XY, do tohoto bytu vstoupil, a to - dne 25. 7. 2020, kdy v době nepřítomnosti T. Š. i obou nezletilých dětí do uvedeného bytu vnikl za užití vlastních klíčů a po nezjištěnou dobu zde setrval, dále - dne 2. 8. 2020 kolem 08:00 hodin poté, co se do bytu nejprve snažil dostat za užití svých klíčů, což se mu nepodařilo, neboť byl v zámku z vnitřní strany zastrčen klíč, bouchal na dveře a zvonil na zvonek, kdy poté, co T. Š. dveře od bytu otevřela, bez vyzvání vešel dovnitř, celý byt prošel a přitom T. Š. častoval vulgárními výrazy a asi po deseti minutách z bytu dobrovolně odešel, a následně - v době okolo 07:00 hodin dne 18. 8. 2020 přišel ke vchodovým dveřím uvedeného bytu, nepřetržitě zvonil na zvonek a v momentě, kdy T. Š. dveře bytu zevnitř odemknula a přiotevřela, na tyto silně z venku rukama zatlačil a bez jejího svolení do bytu vstoupil, celý jej přešel, přičemž přecházel z místnosti do místnosti, na opakované výzvy T. Š. k opuštění bytu nereagoval a poté, co T. Š. odešla z bytu do zaměstnání, vysypal v ložnici obsah zásuvek nočních stolků do postele a přestěhoval nábytek v pokojích. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, a to do všech jeho výroků. V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti usnesení odvolacího soudu, v návaznosti na rozsudek soudu prvního stupně, podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Richarda Pustějovského, advokáta, dovolání. Uplatňuje přitom dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Podle názoru obviněného se odvolací soud s obhajobou, která je založena na výkladu hmotněprávních ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nevypořádal, když zcela (stejně jako soud prvního stupně) opomněl skutečnost, „že je v této věci postaveno kontradiktorně právo výlučného vlastníka nemovité věci (bytové jednotky), ve které má sídlo podnikání, umístěné osobní věci a tvrzené právo rozvedené manželky T. Š., spolu s nezletilými dětmi na ochranu obydlí nepoctivého uživatele.“ V rámci navazující argumentace dovolatel trvá na své nevině a poukazuje na pochybení soudů obou stupňů, které závěr o jeho vině, trestní odpovědnosti a škodlivém následku, dovozují na základě nesprávné aplikace § 769 občanského zákoníku a § 767 odst. 2 občanského zákoníku. Výklad odvolacího soudu o existenci práva rozvedené manželky a nezletilých dětí na ochranu obydlí přitom podle obviněného nezohledňuje jeho právo na užívání prostoru bytové jednotky, ve které má umístěno sídlo svého podnikání a umístěny své osobní věci, tedy k účelu, který je a byl rozvedené manželce a nezletilým dětem znám. K tomuto dále obviněný dodává, že právo rozvedené manželky na užívání předmětné bytové jednotky i po rozvodu manželství není právem absolutním a nemá za následek absolutní zánik jeho práva užívat předmětnou bytovou jednotku pro potřeby svého podnikání a uskladnění svých osobních věcí po rozvodu manželství. Způsob a účel využití předmětné jednotky je pak podle obviněného možné prokázat důkazními prostředky, jejichž provedení navrhoval, avšak odvolací soud tyto odmítl jako nadbytečné. Uvedený účel a způsob užívání bytové jednotky dovolatelem není pak podle jeho názoru závislý na existenci či neexistenci „rodinné domácnosti“. 4. Obviněný dále vyjadřuje svůj setrvalý postoj k tvrzením, která uvedl jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím, totiž že bytovou jednotku na adrese XY, nikdy neopustil a nepřestal užívat, neboť se na uvedené adrese nachází sídlo „jeho firmy“, na kterou jsou mu doručovány obchodní písemnosti, má zde umístěny osobní věci a po dohodě s bývalou manželkou T. Š. má zde vyhrazen jeden pokoj. S uvedenou obhajobou se podle názoru obviněného odvolací soud ve svém rozhodnutí nevypořádal. 5. Obviněný v rámci své další dovolací argumentace rekapituluje odvolací důvody, které vymezil ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, totiž, že je napadený rozsudek tohoto soudu zatížen vadou spočívající v pochybnostech o správnosti skutkových zjištění, tento soud se nevypořádal se všemi skutečnostmi významnými pro rozhodnutí ve věci a konečně též neprovedl obhajobou navržené důkazní prostředky. V návaznosti na připomenutou odvolací argumentaci pak setrvává na svém stanovisku o nezákonnosti rozsudku soudu prvního stupně, kterou nelze podle jeho názoru zhojit dodatečným odůvodněním výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Současně též vytýká odvolacímu soudu jeho procesní postup, který označuje za nezákonný, neboť se tento soud nevypořádal s jeho odvolacími námitkami. 6. Nezákonnost postupu soudu prvního stupně obviněný spatřuje v porušení „nezadatelného ústavního principu“ subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Pochybení obou soudů shledává v tom, že tyto uvedenou zásadu neaplikovaly, ačkoliv k tomu byly dány zákonné důvody. Uvedeným postupem tak podle obviněného oba soudy porušily ústavní princip nullum crimen, nulla poena sine lege zakotvený v čl. 39 Listiny základních práv a svobod. 7. Co do další dovolací argumentace obviněný uvádí, že jestliže „užil nedovolenou svépomoc, alespoň sledoval legitimní cíl souladný s právem vlastnickým a s účelem využití pro svém podnikatelské potřeby, v omezeném rozsahu“. Obviněný je tedy toho názoru, že postupoval-li protiprávně, pak je jeho jednání společensky méně škodlivé než jednání T. Š., která bez právního titulu, tedy protiprávně, užívá byt vědomě již od roku 2020 až do dnešní doby. Obviněný považuje vyslovení viny ze strany soudu prvního stupně, a to s poukazem na závazný právní názor odvolacího soudu, za protikladné k celkovému morálnímu rozměru věci. Soud prvního stupně tak podle obviněného poskytl ochranu protiprávnímu stavu. Dále uvádí procesní podrobnosti o žalobě na vyklizení předmětného bytu, kterou podal u Okresního soudu ve Svitavách dne 17. 5. 2021. Upozorňuje, že v tomto řízení T. Š. jako žalovaná ve svém podání ze dne 24. 6. 2021 uvedla, že k užívání bytové jednotky na adrese XY, nemá od 20. 5. 2020 žádné užívací právo. Podle názoru obviněného odvolací soud nezohlednil při právním hodnocení v této věci právě vědomé jednání T. Š., zneužití trestního práva a podíl jejího protiprávního jednání na vzniku skutku, který je obviněnému kladen za vinu. 8. Dovolatel má dále za to, že „formuloval řádně odvolací důvod, který spočíval v absenci fundamentálních obsahových náležitostí odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně. V prostředí rodinných vztahů se jedná o skutečnost svědčící ve prospěch závěru o absenci trestnosti činu s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe. Skutečnost, že nebylo vyvráceno, že dovolatel jako vlastník nemovitosti na adrese XY, se sídlem podnikání na této adrese, se svého cíle (kterým je vystěhování své bývalé manželky, která ignoruje veškeré smírné snahy po vyklizení obydlí, uzavření nájemní smlouvy, vypořádání SJM) mohl domoci, na místo nedovolené svépomoci mohl domoci ihned v roce 2020 občanskoprávní žalobou, sice trestní postih trestným činem porušování domovní svobody apriori nevylučuje, nicméně nejedná se o skutečnost z hlediska trestního posouzení irelevantní, nýbrž o skutečnost indikující, že je třeba nutnost trestního postihu z hlediska zásady subsidiarity trestní represe zvláště uvážit a odůvodnit. Jedná se tak o skutečnost, která by ve spojení s dalšími okolnostmi konkrétního pří