11 Tdo 731/2007 — Nejvyšší soud

11 Tdo 731/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2007 Spisová značka:11 Tdo 731/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.731.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 731/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2007 o dovolání obviněného M. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2006, sp. zn. 8 To 416/2006, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 102/2005, t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. srpna 2006, sp. zn. 16 T 102/2005, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2006, sp. zn. 8 To 416/2006. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Obvodnímu soudu pro Prahu 6 p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. srpna 2006, sp. zn. 16 T 102/2005, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce trvání dvou roků. Soud zároveň rozhodl o náhradě škody poškozenému Z. P. Stalo se tak na podkladě zjištění, že dne 17. 3. 2004 v P., v kanceláři společnosti I. R. s. r. o. na základě kupní smlouvy s účelem zajištění dovozu vozidla Mercedes Benz ze zahraničí, převzal od poškozeného Z. P., částku 250 000,- Kč ve dvou splátkách, přičemž 100 000,- Kč převzal při podpisu smlouvy dne 17. 3. 2004 a dne 5. 4. 2004 částku 150 000,- Kč s tím, že vozidlo dodá nejpozději do 30. 6. 2004, svůj závazek nesplnil, zálohu ve výši 250 000,- Kč nevrátil a užil ji pro své potřeby, čímž Z. P., způsobil škodu ve výši 250 000,- Kč. O odvolání obviněného rozhodl Městský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 27. listopadu 2006, sp. zn. 8 To 416/2006, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. H. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel předně namítl, že soudy pochybily, pokud se dostatečně nezabývaly právní povahou smlouvy, kterou uzavřel s poškozeným Z. P. Odvolací soud absenci úvah soudu prvního stupně pouze doplnil vlastní úvahou, že v posuzovaném případě nemohlo jít o smlouvu kupní, když kupní smlouvu může platně uzavřít pouze vlastník věci, a muselo tedy jít o „… smlouvu o zprostředkování konkrétního vozidla“. S těmito závěry ale dovolatel nesouhlasí. Kupní smlouva je platná i tehdy, pokud v okamžiku jejího uzavření není prodávající vlastníkem prodávané věci. V posuzovaném případě dovolatel chtěl zajistit předmět koupě tak, že nejprve přejde do jeho vlastnictví (tomu taky odpovídají ustanovení smlouvy o odpovědnosti za vady vozidla a absence ustanovení o úhradě cel při převozu vozidla přes hranice) a teprve poté na základě předmětné smlouvy přejde do vlastnictví poškozeného. Smlouva uzavřená mezi dovolatelem a poškozeným byla kupní smlouvou s veškerými náležitostmi, které pro ni zákon stanoví. V této souvislosti není podstatné, že se dovolatel v záhlaví smlouvy označil jako „Firma MH – automobilová společnost“, přesto, že ve skutečnosti podnikal na základě živnostenského listu. V označení nebyla uvedena forma právnické osoby a záměna za jiný subjekt tak nebyla možná. Zálohu ve výši 250 000,- Kč, kterou převzal od poškozeného, dovolatel použil k realizaci kupní smlouvy. Z části peněz uhradil zálohu na rezervaci vozidla a zbývající část použil pro účely svého podnikání. Soudy učinily nesprávná skutková zjištění i ve vztahu k dalším okolnostem obchodního vztahu dovolatele a poškozeného. Ze smlouvy vyplývá, že vozidlo mělo být dodáno do čtyř měsíců od doplacení zálohy na jeho kupní cenu, tj. v posuzovaném případě do 5. 8. 2004, nikoli do 30. 6. 2004, jak dovodily oba soudy. Není rovněž pravdou, že by se dovolatel záměrně vyhýbal kontaktu s poškozeným a tak i plnění povinností ze smlouvy. Soudy v tomto směru nesprávně interpretovaly svědecké výpovědi a zejména se dostatečně nevypořádaly s výpovědí svědkyně V. Závazek dovolatele vrátit poskytnutou zálohu vznikl až jeho slibem poškozenému. Vztah dovolatele a poškozeného byl soukromoprávní povahy a soudy jej tak zcela nedůvodně kriminalizovaly. Nezabývaly se přitom ani skutečností, že poškozený ve věci nepodal civilní žalobu. Dále dovolatel namítl, že soudy porušily také jeho právo na obhajobu, pokud se o změně právní kvalifikace z trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. na trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. dozvěděl až při vyhlašování rozsudku soudu prvního stupně. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání obviněného vyjádřila tak, že jeho námitkám nelze přisvědčit. Právním posouzením smlouvy uzavřené mezi dovolatelem a poškozeným se zabýval již odvolací soud a dospěl k závěru, že bez ohledu na formální označení smlouvy jako smlouvy „kupní“ a účastníků smlouvy jako „prodávajícího“ a „kupujícího“, je rozhodné, že dovolatel nebyl vlastníkem věci, který je jako jediný způsobilý převádět vlastnické právo. Při posuzování smlouvy je vždy třeba vycházet z výchozího právního postavení osoby označené jako „prodávající“ a povahy plnění. Protože v posuzovaném případě dovolateli nesvědčilo vlastnické právo k věci, mohla být smlouva posouzena toliko jako smlouva obstaravatelská podle § 733 a násl. obč. zák. Rovněž poškozený vnímal dovolatele jako prostředníka mezi ním a cizozemským subjektem, který byl vlastníkem objednaného vozidla. S názorem dovolatele, že se jednalo o kupní smlouvu se proto nelze ztotožnit. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 216/2003, na které dovolatel v této souvislosti poukázal, tak jeho tvrzení nejen nepodporuje, ale naopak vyvrací. Protože se jednalo o obstaravatelskou smlouvu, měl dovolatel podle § 733 obč. zák. právo na odměnu a v případě odstoupení od smlouvy podle § 734 obč. zák. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. V posuzovaném případě poškozený sice formálně od smlouvy neodstoupil, ale za odstoupení lze považovat výzvu dovolateli, aby objednané vozidlo dodal nebo vrátil poskytnutou zálohu. Pokud si v této situaci dovolatel zálohu ponechal, potom si ji přisvojil v rozporu s účelem jejího složení. Nelze se tak ztotožnit ani s námitkou, že závazek vrátit poskytnutou zálohu dovolateli vznikl až jeho slibem poškozenému. Správnost právní kvalifikace dovolatelova jednání nemohla ovlivnit ani výše skutečně vynaložených nákladů, které byly v posuzovaném případě zanedbatelné, stejně tak ani skutečnost, že poškozený ve věci nepodal civilně právní žalobu. V posuzované věci se nejednalo ani o případ, kdy by soukromoprávní jednání bylo nedůvodně kriminalizováno. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Protože Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k odmítnutí podaného dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozhodnutí, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení přezkoumávané části napadeného rozhodnutí předcházející a poté dospěl k závěru, že podané dovolání je zčásti důvodné. Především je třeba konstatovat, že v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího dů