11 Tvo 12/2025 – Nejvyšší soud

11 Tvo 12/2025- USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2025 stížnost státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2025, sp. zn. 11 To 3/2025, v trestní věci obžalovaného O. R., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha – Pankrác, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 1/2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2025, sp. zn. 11 To 3/2025, a to pouze ve výroku pod písmenem B) bod I. až IV., tedy pouze v té části, v níž bylo rozhodováno o vazbě ve vztahu k osobě obžalovaného O. R., a nově se rozhoduje takto: Podle § 72 odst. 1, 4 tr. ř. se obžalovaný O. R., ponechává i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. Podle § 71a tr. ř. a contrario se žádost obžalovaného o propuštění z vazby zamítá. Podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a contrario se nepřijímá písemný slib obžalovaného. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. a contrario nelze účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka nad osobou obžalovaného. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, sp. zn. 57 T 1/2024, byl obžalovaný O. R. (dále též jen „obžalovaný“) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku městským soudem odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku městského soudu. 2. Výše citovaný rozsudek Městského soudu v Praze byl v zákonné lhůtě napaden ve výroku o vině i trestu odvoláním obžalovaného, jakož i odvoláním státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podaným v neprospěch obžalovaného do výroku o vině i trestu. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Praze (dále též jen „vrchní soud“ nebo „odvolací soud“) svým rozsudkem ze dne 30. 9. 2024, sp. zn. 57 T 1/2024, a to tak, že napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, sp. zn. 57 T 1/2024, z podnětu odvolání všech výše uvedených osob podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d) a písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně osoby obžalovaného R. v celém rozsahu zrušil. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. pak Vrchní soud v Praze danou trestní věc ohledně tohoto obžalovaného vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. 3. Následně Vrchní soud v Praze rozhodl ve vazebním zasedání konaném dne 12. 5. 2025 usnesením, sp. zn. 11 To 3/2025, pod bodem B) I. tak, že se obžalovaný O. R. podle § 71a tr. ř. propouští z vazby na svobodu. Současně vrchní soud pod bodem B) II. citovaného usnesení podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. v náhradu důvodů vazby ve smyslu § 67 písm. a), c) tr. ř. přijal písemný slib obžalovaného a pod bodem B) III. nad obžalovaným podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. stanovil dohled probačního úředníka. Pod bodem B) IV. vrchní soud podle § 73 odst. 5 tr. ř. obžalovanému uložil omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí. Nad rámec výše uvedeného je vhodné doplnit, že pod bodem A) citovaného usnesení vrchní soud rozhodl o tom, že se spoluobžalovaný V. D. D. podle § 72 odst. 1, 3 tr. ř. ponechává i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. 4. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal bezprostředně po jeho vyhlášení v rámci vazebního zasedání konaného dne 12. 5. 2025 státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen „státní zástupce“ nebo „stěžovatel“) stížnost směřující do výroku pod bodem B), kterou následně odůvodnil ve svém písemném podání ze dne 27. 5. 2025 (byť v textu je uveden nesprávný rok 2024, ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Vrchního soudu v Praze je zřejmé, že písemné odůvodnění stížnosti bylo odesláno dne 28. 5. 2025). 5. Státní zástupce v odůvodnění podané stížnosti uvedl, že se ztotožňuje se závěry vrchního soudu, že oba vazební důvody ve smyslu ustanovení § 67 písm. a), písm. c) tr. ř. u obžalovaného O. R. trvají i nadále. Neztotožňuje se však již s názorem vrchního soudu v tom směru, že by došlo k takovému jejich oslabení, které by odůvodňovalo propuštění obžalovaného z vazby a zajištění účelu vazby pomocí alternativních institutů. K vazebnímu důvodu ve smyslu ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. státní zástupce konkrétně rozvedl, že obžalovaný může kdykoliv a fakticky i bez dokladu vycestovat do svého domovského státu, kde jeho vydání zpět do České republiky není možné. Obžalovaný je přitom podanou obžalobou viněn z toho, že se podílel na předávce 54 ks plastových dóz tablet Efedrina Arena, obsahujících pseudoefedrin, ze kterého by bylo možno vyrobit 2.386,26 g metamfetaminu, tedy celkem 7.158,78 g metamfetaminu, což i přes poměrně krátkou dobu páchání více než čtrnáctkrát přesahuje hranici velkého rozsahu, a dále se podílel na jejich distribuci, navíc s vědomím, že byly dovezeny z Polské republiky. Toto jednání obžalovaného je podle stěžovatele prokazováno celou řadou důkazů a v podané obžalobě bylo právně kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za nějž je obžalovaný ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí od deseti do osmnácti let. Sám odvolací soud pak podle stěžovatele připouští, že důvodné podezření vůči obžalovanému stále existuje, byť se soud prvního stupně řádně nevypořádal se všemi skutkovými okolnostmi. Státní zástupce přitom zdůrazňuje, že byť se ve své judikatuře vztahující se k odůvodněnosti útěkové vazby při hrozbě vysokého trestu Ústavní soud vyslovuje, že se k době ve vazbě již strávené má přihlížet, nelze tento přístup zautomatizovat a při každém přezkoumávání důvodů vazby od hrozícího trestu odečítat dobu ve vazbě již strávenou, neboť touto argumentací by ad absurdum docházelo k tomu, že by vazební důvody existovaly pouze na počátku trestního řízení, zatímco v jeho průběhu by museli být obvinění, kteří by byli drženi ve vazbě z tohoto vazebního důvodu, zákonitě propouštěni. 6. K vazebnímu důvodu ve smyslu ustanovení § 67 písm. c) tr. ř. státní zástupce poznamenal, že důvody vazby předstižné podle jeho mínění nikterak oslabeny nejsou. Obžalovaný byl totiž již třikrát soudně trestán, což se zcela minulo výchovným účinkem a trestnou činnost páchal ve zkušební době předchozího podmíněného odsouzení. Obžalovaný je sice osobou samostatně výdělečně činnou, avšak v letech 2017 až 2021 vykázal pouze velmi podprůměrný zisk ve výši pouhých cca 164.000 Kč. Za rok 2022 pak obžalovaný nepodal daňové přiznání vůbec, bylo na něj vedeno pět exekucí a jeho vykázaný legální způsob obživy je tak podle stěžovatele navýsost pochybný. Podle stěžovatele je zároveň obžalovaný motivován si na své živobytí přivydělávat drogovou trestnou činností, ježto byť má v rámci výkonu vazby přístup k drogám logicky minimálně omezen, ne-li zamezen, před svým zadržením pravidelně užíval půl gramu pervitinu jedenkrát až třikrát denně. Nadto podle státního zástupce obžalovaný na svou trestnou činnost nemá dostatečný náhled a svoji vinu popírá. Stále tedy panuje důvodná obava, že svoji trestnou činnost bude opakovat. Pokud jde o jeho vztah k dětem žijícím na území České republiky, lze podle státního zástupce uvést, že během páchání trestné činnosti si byl vědom, že má nezletilé děti a že svým chováním zahrnujícím zneužívání návykových látek, tedy svojí činností páchanou na svobodě a jejími možnými následky může své rodinné vztahy narušit, neřku-li, že sám ani k řádné výchově svých dětí mnoho nepřispíval. K úvaze soudu, že lze v obecné rovině předpokládat oslabení rizika opakování trestné činnosti, neboť obžalovaný svůj postoj k životu přehodnotil, státní zástupce namítá, že se jedná o prohlášení svojí povahou spíše účelové. 7. Závěrem své stížnosti státní zástupce souhrnně uvedl, že dohled probačního úředníka opakování trestné činnosti či útěku nebo skrývání se obžalovaného nemůže fakticky zabránit vůbec, či jen minimálně. Zároveň připomíná, že o vazbě obžalovaného rozhodoval i Nejvyšší soud, a to v poměrně nedávné době, kdy svým usnesením ze dne 19. 3. 2025 stížnost obžalovaného proti usnesení vrchního soudu o jeho ponechání ve vazbě zamítl, a to s odůvodněním, že obžalovaný coby státní příslušník Ukrajiny má velmi reálnou alternativu života ve svém domovském státě, trestná činnost jej motivovala k dosažení zisku, jde o osobu inklinující k páchání trestné činnosti, délku vazby nelze považovat za nepřiměřeně dlouhou a v řízení nebyly zjištěny žádn