11 Tvo 24/2024

Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 16. 10. 2024, č. j. 3 To 67/2024-190, ve věci odsouzeného P. N. tak, že podle § 31 odst. 1 tr. ř., § 30 odst. 3, odst. 4 tr. ř. je soudce JUDr. Vladimír Hendrych vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 To 67/2024.

Proti citovanému usnesení vrchního soudu podal P. N. (dále jen „odsouzený“ nebo „stěžovatel“) včas stížnost, kterou dne 25. 11. 2024 doplnil dalším jejím zdůvodněním.

Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení jsou v tomto směru splněny. Nejvyšší soud proto podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal na podkladě stížnosti odsouzeného napadené usnesení vrchního soudu, tedy správnost jeho výroku týkajícího se vyloučení JUDr. Vladimíra Hendrycha z vykonávání úkonů trestního řízení, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost odsouzeného není důvodná.

V podané stížnosti stěžovatel kromě jiného namítal, že napadené usnesení uvádí nesprávnou adresu, konkrétně nesprávnou věznici, v níž vykonával trest odnětí svobody před přeřazením, o kterém byl soud informován. Stěžovatel nesouhlasí s výrokem, který spojuje ustanovení § 31 odst. 1 tr. ř. s ustanovením § 30 odst. 3 a 4 tr. ř. do jednoho výroku, neboť správně mělo být uvedeno „podle § 31 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 30 odst. 3 a 4 tr. ř.“. Stěžovatel dále nesouhlasí ani s bodem 5 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se uvádí, že JUDr. Hendrych by měl přezkoumávat úkony učiněné jím samotným, neboť předmětem obnovy nejsou jím učiněné úkony, ale otázky procesní a právní. Čtyři hlavní důvody pro obnovu jeho trestní věci, které v podrobnostech konstatuje ve své stížnosti, nebyly nikdy předmětem rozhodování JUDr. Hendrycha. Rovněž stěžovatelem uváděné jednání před odvolací instancí, výše trestu, zásada ne bis in idem v kolizi s obžalobou a ani zmatečné určení času spáchání činu nemohly být předmětem rozhodování jmenovaného soudce, neboť nastaly po 13. 4. 2016. V rozsudcích JUDr. Hendrycha není řešena ani otázka ústavnosti účasti přísedících.

Podle ustanovení § 30 odst. 3 věta první tr. ř. je z rozhodování u soudu vyššího stupně vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Podle téhož ustanovení v odst. 4 je z rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení vyloučen soudce nebo přísedící, který ve věci rozhodoval v původním řízení.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí a předloženého spisového materiálu vyplývá, že dne 1. 10. 2024 (viz č. l. 187 spisu Krajského soudu v Ostravě vedeného pod sp. zn. 30 Nt 1853/2023) byla Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu stížnostnímu předložena věc vedená pod sp. zn. 30 Nt 1853/2023 u Krajského soudu v Ostravě se stížností odsouzeného směřující proti usnesení ze dne 13. 8. 2024, č. j. 30 Nt 1853/2023-173. Napadeným usnesením krajského soudu byl podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítnut návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení v jeho trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 T 1/2011, o které bylo meritorně rozhodnuto rozsudkem krajského soudu ze dne 5. 2. 2021 (viz sv. č. 30, č. l. 8032 a násl. spisu Krajského soudu v Ostravě vedeného pod sp. zn. 29 T 1/2011), ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 To 56/2021 ze dne 9. 12. 2021 (viz č. l. 8253 Krajského soudu v Ostravě vedeného pod sp. zn. 29 T 1/2011), čímž byla předmětná trestní věc stěžovatele pravomocně skončena. Podle platného rozvrhu práce Vrchního soudu v Olomouci napadla projednávaná trestní věc stěžovatele do soudního oddělení 3 To ve složení senátu předseda Mgr. Roman Raab, soudci JUDr. Andrea Svobodová a JUDr. Vladimír Hendrych.

Z obsahu spisového materiálu Krajského soudu v Ostravě vedeného pod sp. zn. 29 T 1/2011 se rovněž podává, že do rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci usnesením ze dne 13. 4. 2016, č. j. 1 To 19/2015-5057, který postupem podle § 262 tr. ř. nařídil, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu, kterým se stal senát 30 T Krajského soudu v Ostravě, jemuž předsedal JUDr. Miroslav Mucha, vykonával funkci předsedy senátu v trestní věci stěžovatele JUDr. Vladimír Hendrych (tj. předseda senátu 29 T). Soudce JUDr. Vladimír Hendrych se tedy účastnil rozhodování u Krajského soudu v Ostravě ve stejné věci, v níž by navíc jako soudce nadřízeného soudu měl rozhodovat o stížnosti proti rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení, což je ze zákona výslovně vyloučeno. Přitom není relevantní, zda v původním řízení (ve věci samé) se dotčený soudce zabýval či vůbec mohl zabývat důvody (skutečnostmi, okolnostmi), které odsouzený nyní uplatňuje v návrhu na povolení obnovy řízení.

Vycházeje ze shora uvedeného, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadenému usnesení vrchního soudu nelze nic podstatného vytknout. Vrchní soud správně posoudil okolnosti, na jejichž základě v souladu s ustanovením § 30 odst. 3, 4 tr. ř. přistoupil k vyloučení soudce JUDr. Vladimíra Hendrycha z probíhajícího rozhodování o stížnosti odsouzeného v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení. Stěžovatelem namítané případné formální nedostatky v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 3 To 67/2024 (nesprávně označená věznice, vadná formulace výroku usnesení), jsou v tomto řízení irelevantní, stejně tak tvrzení ohledně ústavnosti účasti přísedících, a nic nemění na věcné správnosti napadeného usnesení. Nejvyšší soud ve shodě s vrchním soudem konstatuje, že soudce JUDr. Vladimír Hendrych je z výše uvedených zákonných důvodů vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 To 67/2024. Proto Nejvyšší soud neshledal stížnost odsouzeného P. N. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 3 To 67/2024, důvodnou, a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji zamítl.