11 Tvo 4/2025 – Nejvyšší soud

11 Tvo 4/2025-12849USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 stížnost obžalovaného O. R., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha – Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 11 To 3/2025, a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného O. R. zamítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Vrchní soud v Praze (dále též jen „vrchní soud“ nebo „odvolací soud“) poté, co mu byla dne 15. 1. 2025 Městským soudem v Praze jako soudem prvního stupně předložena k rozhodnutí odvolání obžalovaného O. R., státního zástupce a dalších spoluobžalovaných osob, rozhodl ve vazebním zasedání konaném dne 4. 2. 2025 usnesením, č. j. 11 To 3/2025-12763 tak, že se obžalovaný O. R. podle § 72 odst. 1, odst. 3 tr. ř. i nadále ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. [výrok B) pod bodem I.]. Současně bylo vrchním soudem rozhodnuto o tom, že se obžalovanému podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. a contrario nestanoví dohled probačního úředníka [výrok B) pod bodem II.] a podle § 73 odst. 1 písm. d) tr. ř. nelze vazbu obžalovaného nahradit předběžným opatřením v podobě zákazu vycestování do zahraničí podle § 88c písm. e) tr. ř. [výrok B) pod bodem III.]. 2. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obžalovaný O. R. (dále též jen „obžalovaný“ nebo „stěžovatel“) dne 13. 2. 2025 prostřednictvím své obhájkyně stížnost, kterou zaměřil proti výroku B) bod I. napadeného usnesení, kterým jej Vrchní soud v Praze i nadále ponechal ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), písm. c) tr. ř. 3. K vazebnímu důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. obžalovaný uvedl, že je v České republice plně etablován, neboť zde pobývá celá jeho rodina, včetně jeho bývalé manželky, dvou dětí, sestry a jejích potomků. Svoji naturalizaci v českém prostředí podle svého vyjádření doložil mimo jiné tím, že v rámci hlavního líčení hovořil výhradně česky, tzn. že nevyužil možnosti tlumočení do svého rodného jazyka nebo do ruštiny. Z těchto důvodů považuje za krajně nepravděpodobné, aby před závěrečnou fází trestního řízení opustil Českou republiku, navíc v době, kdy mu na území Ukrajiny v důsledku vojenského rusko-ukrajinského konfliktu hrozí narukování do armády a následné aktivní nasazení v pozemních bojích. 4. Stran závěrů vrchního soudu o naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř. obžalovaný doplnil, že osobně nevlastní žádný majetek, když disponuje pouze finančními závazky, které přesahují částku 300.000 Kč a které z důvodu trvání vazby nemohl splácet. Po svém případném propuštění z vazby stěžovatel deklaroval svoji okamžitou připravenost zajišťovat si finanční prostředky zaměstnaneckou prací nebo podnikáním. V této souvislosti dodal, že v minulosti pracoval spolu se svým otcem, avšak vzhledem k jeho (míněno otcově) aktuálně neuspokojivému zdravotnímu stavu již nelze v tomto podnikání pokračovat. Sám je nicméně připraven převzít všechny pracovní povinnosti svého otce a vypomoci rodině nejen finančně, ale i péčí o svého nemocného otce. 5. Závěr vrchního soudu, že je osobou se sklonem k páchání trestné činnosti a že by mohl v budoucnu v trestné činnosti pokračovat (i s ohledem na to, že byl aktivním uživatelem omamných látek) pak obžalovaný odmítl jako „zcela scestný“. V této souvislosti tvrdí, že neexistuje žádný důkaz, který by potvrdil jeho aktivní podíl na prodeji omamných látek nebo prekurzorů, byť připustil, že se se zadrženými osobami osobně stýkal. Soud prvního stupně však z těchto kontaktů dovodil jeho bezprostřední účast na trestné činnosti, přestože se do ní nikdy fakticky nezapojil. I proto považuje tvrzení soudu o trvání důvodů vazby předstižné za zcela neopodstatněné. V této souvislosti stěžovatel upozornil mimo jiné na skutečnost, že rozhodnutím Městského soudu v Praze byl z vazby propuštěn spoluobžalovaný J. B. S., a to i přes skutečnost, že se jedná o polského (tedy cizího) státního příslušníka, který je trestně stíhán za stejný trestný čin, jemuž v důsledku odvolání podaného v jeho neprospěch státním zástupcem hrozí i stejný trest. 6. Závěrem svého podání obžalovaný shrnul, že do vazby byl vzat usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 1. 2023, sp. zn. 0 Nt 2/2023, přičemž jeho osobní svoboda byla fakticky omezena již dne 25. 1. 2023. Ve vazbě se tedy nachází již přes dva roky, přičemž dosud nebylo o jeho vině pravomocně rozhodnuto. S ohledem na tyto okolnosti navrhl, aby Nejvyšší soud jeho stížnosti proti usnesení o ponechání jeho osoby ve vazbě vyhověl, neboť vazební důvody v jeho případě již pominuly, a aby jej propustil z vazby na svobodu. 7. Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. z podnětu stížnosti podané obžalovaným O. R. přezkoumal správnost napadených výroků usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2025, č. j. 11 To 3/2025-12763, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že obžalovaným podaná stížnost není důvodná. 8. Úvodem je namístě předeslat, že obžalovaný O. R. je v dané trestní věci stíhán pro podezření ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl podle závěrů Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně obsažených v dosud nepravomocném odsuzujícím rozsudku ze dne 30. 9. 2024, sp. zn. 57 T 1/2024, dopustit v podstatě tím, že od dubna 2022 do 25. 1. 2023 na přesně nezjištěných místech v České republice (nejčastěji na území hlavního města Prahy a města Plzně) se jako člen organizované skupiny operující ve více státech, společně s dalšími ztotožněnými i neztotožněnými osobami, podílel na dovozu a prodeji prekurzorů – konkrétně tablet s obsahem prekurzoru pseudoefedrinu a efedrinu (nejčastěji se jednalo o tablety dovezené z Polska zn. Efedrina Arena 50 mg Comprimate, které lze označit za „čistý efedrin“), na opakované, pravidelné nelegální výrobě metamfetaminu a na následné distribuci této drogy v řádech několika kilogramů na území České republiky, když konkrétně tyto látky s obsahem prekurzoru přebíral na území České republiky za finanční hotovost, popř. za již vyrobený pervitin od dalších osob, načež je ve velkém rozsahu rozprodával dalším odběratelům, a to s vědomím, že se dopouští protiprávního jednání. 9. V důsledku toho byl obžalovaný O. R. rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 57 T 1/2024-12307, podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl soudem prvního stupně podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, jejichž výčet soud podrobně vymezil ve výrokové části citovaného rozsudku. Týmž rozsudkem Městského soudu v Praze přitom byly nepravomocně uznány vinnými také další osoby, konkrétně spoluobžalovaní D. T. L., V. D. D., K. R., J. B. S. a F. H. Všechny uvedené osoby byly uznány vinnými za spáchání totožného zločinu jako stěžovatel, pročež byly odsouzeny k vysokým trestům odnětí svobody ve výměře od osmi do jedenácti let se zařazením do věznice s ostrahou nebo se zvýšenou ostrahou. 10. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 57 T 1/2024-12307, však přímo v řízení před soudem prvního stupně právní moci nenabyl, neboť proti němu podal odvolání jak obžalovaný O. R., tak spoluobžalovaní K. R., D. T. L., V. D. D., H. E. M., J. B. S. a F. H. (všichni do výroků o vině a trestu), jakož i státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, který však podal odvolání toliko v neprospěch obžalovaných O. R. do výroku o vině a trestu a J. B. S. do výroku o trestu. 11. Z obsahu předloženého spisového materiálu je současně zřejmé, že před vydáním napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2025, č. j. 11 To 3/2025-12763, bylo o dalším trvání vazby ve vztahu k osobě obžalovaného naposledy rozhodováno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2024, č. j. 57 T 1/2024-12200, které nabylo právní moci téhož dne. Následně tak bylo vrchním soudem rozhodováno o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), písm. c) tr. ř. za současného nepřijetí dohledu probačního úředníka, stejně jako předběžného opatření v podobě zákazu vycestování do zahraničí v náhradu vazby v rámci zákonné tříměsíční lhůty ve smyslu § 72 odst. 1, 3 tr. ř. 12. Ve spojitosti s důvody vazby útěkové vrchní soud označil za stěžejní skutečnost, že obžalovanému byl Městským soudem v Praze, byť dosud nepravomocně, uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let. Trest v takové výši přitom jednoznačně zakládá důvodnou obavu, že by se obžalovaný při svém pobytu na svobodě mohl vyhýbat dalším fázím trestního stíhání, respektive že by se skrýval či uprchl, aby se vyhnul výkonu reálně hrozícího trestu. Toto riziko v daném případě podle vrchního soudu posiluje skutečnost, že obžalovaný je občanem cizího státu, konkrétně Ukrajiny, pr