11 Tz 17/2013 – Nejvyšší soud

11 Tz 17/2013-55ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. května 2013 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 1 T 82/2011, ve prospěch obviněného J. T. , v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 82/2011, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř., t a k t o : Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 1 T 82/2011, b y l v bodě IX) výroku o vině, jímž byl obviněný J. T. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, v neprospěch obviněného J. T. Rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 1 T 82/2011, se v bodě IX) výroku o vině a v celém výroku o trestu ohledně obviněného J. T. z r u š u j e . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 226 písm. b) tr. ř. s e obviněný J. T. , z p r o š ť u j e obžaloby pro skutek spočívající v tom, že od 1. 9. 2010 do 11. 1. 2011 na území okresu H. B. mařil výkon trestu domácího vězení, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 2 T 59/2010, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2010, tím, že se ve vymezené době nezdržoval na určené adrese P. – R. a po dobu tohoto trestu domácího vězení i nadále páchal trestnou činnost, čímž měl spáchat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011. Obviněnému J. T. s e při jinak nezměněném výroku o vině z napadeného rozsudku u k l á d á podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců, pro jehož výkon se podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazuje do věznice s dozorem. O d ů v o d n ě n í : Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 1 T 82/2011, byl obviněný J. T. pod bodem IX) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že „od 1. 9. 2010 do 11. 1. 2011 na území okresu H. B. , mařil výkon trestu domácího vězení, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 5. 2010, č. j. 2 T 59/2010-56, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2010 tím, že se ve vymezené době nezdržoval na určené adrese P. – R. a po dobu tohoto trestu domácího vězení i nadále páchal trestnou činnost, tedy mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že se dopustil závažného jednání, aby zmařil výkon a účel trestu“. Týmž rozsudkem byl obviněný J. T. uznán vinným pod bodem V) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku; pod bodem VI) přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku; pod bodem VII) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku; pod bodem VIII) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, pod bodem X) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pod bodem XI) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem XII) přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pod bodem XIII) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny mu byl uložen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 10 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl „podle § 39a odst. 3 tr. zákoníku“ zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněných M. U. a R. Š. Proti bodu IX) citovaného rozsudku, jakož i proti řízení, jež mu předcházelo, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. T. Ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Havlíčkově Brodě se při svém rozhodování neřídil ustanoveními § 61 odst. 1, 2 a § 337 odst. 1 písm. f) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do 30. 11. 2011, jakož ani ustanoveními § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Soud nevzal v úvahu, že uložení náhradního trestu odnětí svobody při uloženém trestu domácího vězení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 2 T 59/2010 bylo zákonnou sankcí pro případ, že soud dospěje k závěru o maření výkonu nařízeného trestu domácího vězení obviněným. V důsledku toho okresní soud v posuzované věci nesprávně shledal, že obviněný J. T. se jednáním uvedeným v bodu IX) napadeného rozsudku dopustil přečinu podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, ačkoli takovým jednáním nemohly být naplněny znaky skutkové podstaty uvedeného přečinu – především kvůli absenci objektivní stránky. Soud měl po podání obžaloby buď rozhodnout (v rámci předběžného projednání obžaloby) o zastavení trestního stíhání obviněného pro skutek popsaný pod bodem IX), nebo (po nařízení hlavního líčení) měl obviněného ohledně tohoto skutku zprostit obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Vzhledem k tomu, že soud takto nepostupoval a uznal obviněného vinným, porušil zákon v jeho neprospěch. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl v bodě IX) výroku o vině porušen v neprospěch obviněného zákon v ustanovení § 337 odst. 1 písm. f) a § 61 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř.; podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem IX) zrušil, dále zrušil u obviněného celý výrok o trestu a všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu, a následně postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. nebo § 271 odst. 1 tr. ř. V rámci veřejného zasedání se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že ji pokládá za důvodnou. V posuzované věci byl obviněný nesprávně uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, neboť pro případ maření výkonu trestu domácího vězení je již přímo v zákoně uvedena sankce spočívající v nařízení náhradního trestu odnětí svobody, jak je tomu obdobně např. v případě nezaplacení peněžitého trestu. Vyvození trestní odpovědnosti za uvedený přečin by znamenalo fakticky dvojí potrestání obviněného. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, jakož i řízení, které napadené části rozhodnutí předcházelo, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a shledal, že podaná stížnost je důvodná. Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do 30. 11. 2011 (dále jen „tr. zákoník“), se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu. Podle § 61 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, ukládá-li soud trest domácího vězení, stanoví pro případ, že by výkon tohoto trestu byl zmařen, náhradní trest odnětí svobody až na jeden rok. Podle odst. 2 toho