11 Tz 9/2024 — Nejvyšší soud

11 Tz 9/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 4. 2024 Spisová značka:11 Tz 9/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:11.TZ.9.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Uznání a výkon cizozemských rozhodnutí Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 270 odst. 1 tr. ř. § 329 odst. 1 z. m. j. s. § 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. § 254 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tz 9/2024-38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2024 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Škvaina, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Durdíka a JUDr. Antonína Draštíka, stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 1. 2023, č. j. 1 Nt 7007/2022-14, ve prospěch odsouzeného Martina Piši, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu t a k t o : I. Pravomocným usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 1. 2023, č. j. 1 Nt 7007/2022-14, byl porušen zákon v neprospěch odsouzeného Martina Piši, a to v ustanoveních § 329 odst. 1 a § 330 odst. 1 písm. b) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, a v ustanovení § 254 odst. 1 tr. zákoníku. II. Usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 1. 2023, č. j. 1 Nt 7007/2022-14, se zrušuje. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na toto zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Okresnímu soudu ve Znojmě se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : 1. Odsouzený Martin Piša (dále jen „odsouzený“) byl trestním příkazem Okresního soudu v Humenném (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 28. 2. 2022, č. j. 4T/75/2021-406, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2022, uznán vinným ze spáchání zločinu zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle § 259 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) slovenského trestního zákona ve spojení s § 138 písm. b) slovenského trestního zákona. Za uvedený trestný čin mu byl týmž trestním příkazem uložen podle § 38 odst. 2 a § 259 odst. 3 slovenského trestního zákona trest odnětí svobody v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců s probačním dohledem nad jeho chováním ve zkušební době za současného uložení povinnosti spočívající v zákazu být členem statutárního orgánu právnické osoby povinné vést účetnictví podle zvláštního předpisu. 2. Uvedeného trestného činu se odsouzený podle skutkových zjištění cizozemského soudu dopustil tím, že: jako samostatně výdělečná osoba vykonávající podnikatelskou činnost pod obchodním jménem Martin Piša s místem podnikání na adrese 068 01 Medzilaborce, Komenského 672/27, IČO 41830679, a jako osoba zodpovědná za řádné vedení účetní evidence za období let 2011 až 2012, teda po delší čas, nezabezpečil řádné vedení účetnictví a též následnou úschovu účetní dokumentace pro účely kontroly účetnictví, jeho archivaci ochranu proti ztrátě, odcizení, zničení anebo poškození, čímž porušil svoje povinnosti vyplývající z ustanovení § 4, § 7 a § 8 zákona č. 431/2002 Z. Z., o účetnictví. 3. V záhlaví označeným usnesením Okresní soud ve Znojmě (dále jen „okresní soud“) rozhodl (stručně řečeno) tak, že podle § 329 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „z. m. j. s.“), jednak uznal výše uvedený trestní příkaz cizozemského soudu, jímž byl odsouzený uznán vinným ze spáchání shora označeného trestného činu a dále podle § 330 odst. 1 z. m. j. s. rozhodl, že odsouzený vykoná výše uvedený podmíněný trest odnětí svobody. 4. Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti dne 9. 2. 2024 u Nejvyššího soudu ve prospěch odsouzeného stížnost pro porušení zákona. V této nejprve připomněl předmět řízení a relevantní českou a slovenskou právní úpravu. Svůj závěr o porušení zákona v neprospěch odsouzeného, a to konkrétně v ustanoveních § 329 odst. 1 a § 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. a § 254 odst. 1 tr. zákoníku, přitom vystavěl na argumentaci, že okresní soud v rozporu s § 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. nesnížil výměru trestu odnětí svobody uloženého odsouzenému výše označeným trestním příkazem cizozemského soudu na horní hranici sazby stanovenou zákonem za odpovídající trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku, která činí dvě léta. Okresní soud se podle ministra spravedlnosti dále dopustil i formálního pochybení spočívajícího v opomnění v tzv. uznávacím výroku svého výše označeného usnesení uvést, že trestní příkaz cizozemského soudu se podle § 329 odst. 1. z. m. j. s. uznává „na území České republiky“. Správně tedy měl podle ministra spravedlnosti okresní soud rozhodnout (stručně řečeno) tak, že podle § 329 odst. 1 z. m. j. s. se na území České republiky uznává uvedený trestní příkaz cizozemského soudu, dále že odsouzený podle § 330 odst. 1 z. m. j. s. vykoná trest odnětí svobody uložený mu trestním příkazem cizozemského soudu a že se podle § 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. výměra tohoto trestu snižuje na horní hranici sazby až na dva roky stanovené v § 254 odst. 1 tr. zákoníku za odpovídající trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. 5. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o této stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, s takovým postupem ministr spravedlnosti vyslovil souhlas. 6. S ohledem na výše uvedené ministr spravedlnosti Nejvyššímu soudu navrhl, aby podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že v záhlaví uvedeným usnesením okresního soudu, byl v neprospěch odsouzeného porušen zákon v § 329 odst. 1, § 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. a § 254 odst. 1 tr. zákoníku, s odkazem na § 269 odst. 2 tr. řádu totéž usnesení okresního soudu zrušil, jakož i zrušil další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a dále v souladu s § 270 odst. 1 tr. řádu okresnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 7. Nejvyšší soud v souladu s § 274 odst. 5 tr. řádu zaslal stížnost pro porušení zákona odsouzenému a Nejvyššímu státnímu zastupitelství k možnému vyjádření. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, JUDr. Tomáš Havlík (dále jen „státní zástupce“) ke stížnosti pro porušení zákona uvedl stručné právní posouzení věci, přičemž se zcela ztotožnil s právním názorem ministra spravedlnosti. Zejména uvedl, že pokud výměra podmíněně odloženého trestu odnětí svobody uloženého rozhodnutím cizozemského soud překračovala horní hranici trestní sazby stanovené za odpovídající trestný čin podle trestního zákoníku, měl okresní soud, rozhodující o uznání a výkonu takového rozhodnutí na území České republiky, rozhodnout tak, že se uznávané cizozemské rozhodnutí vykoná, avšak současně snížit výměru trestu uloženého uznávaným rozhodnutím na horní hranici trestní sazby stanovené trestním zákoníkem za odpovídající trestný čin, tedy na dvě léta, a to vzhledem k trestní sazbě stanovené § 254 odst. 1 tr. zákoníku. Jestliže tak okresní soud neučinil, porušil zákon v neprospěch odsouzeného. Stejně tak se státní zástupce ztotožnil s ministrem spravedlnosti i co do formálního pochybení okresního soudu, spočívajícího v opomenutí formulace, že se cizozemské rozhodnutí uznává „na území České republiky“. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl ve smyslu jejího petitu. 9. Vyjádření odsouzeného Nejvyšší soud do dne vydání tohoto rozsudku neobdržel. 10. V dané trestní věci nebyly Nejvyšším soudem shledány důvody nutné obhajoby ve smyslu § 36a odst. 2 tr. řádu. 11. Nejvyšší soud jako soud příslušný k vedení řízení o stížnosti pro porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je stížnost pro porušení zákona přípustná a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 266 tr. řádu, na příslušném místě (§ 266 odst. 1 tr. řádu), jakož i oprávněnou osobou (§ 266 odst. 1 tr. řádu). Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda stížnost pro porušení zákona splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 267 odst. 1 tr. řádu. 12. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, a to