15 Tdo 876/2013 – Nejvyšší soud

15 Tdo 876/2013 - 18 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl ve velkém senátu trestního kolegia v neveřejném zasedání konaném dne 18. září 2013 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného F. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 5 To 73/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 315/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 1 T 315/2012, byl obviněný F. V. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění označeného soudu dopustil tím, že dne 14. 8. 2012 v 15:40 hodin byl kontrolován jako řidič nákladního motorového vozidla tovární značky Ford Transit, na silnici v k. ú. obce L. R., okres B., přičemž následně provedenou lustrací bylo zjištěno, že ve smyslu § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, pozbyl dne 20. 4. 2009 řidičské oprávnění, a to z důvodu dovršení 12 bodů. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šestnácti měsíců. Krajský soud v Brně jako soud odvolací o odvolání obviněného podaném proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 5 To 73/2013, tak, že podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. tento rozsudek zrušil a věc obviněného F. V. stíhaného pro shora popsaný skutek, v němž byl spatřován přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupil Městskému úřadu Blansko. Podle odůvodnění usnesení odvolacího soudu obviněný dne 14. 8. 2012 nevykonával činnost, která mu byla rozhodnutím jiného orgánu veřejné moci zakázána, jak rozhodl nalézací soud. V podrobnostech odvolací soud vysvětlil, že obviněnému byl nejprve rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 89 T 28/2008, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání patnácti měsíců; tento trest obviněný vykonal dne 3. 1. 2010. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje sp. zn. JMK 26680/2009 (správně S-JMK 26680/2009/OD/St), které nabylo právní moci dne 20. 4. 2009, pozbyl obviněný, a to z důvodu dovršení 12 bodů bodového hodnocení, řidičské oprávnění na dobu dvanácti měsíců, tj. do 20. 4. 2010. Rozhodnutím Městského úřadu Šlapanice ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. OD/43132-11/3962-2011/BOR, které nabylo právní moci dne 23. 11. 2011, byl obviněný uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a byl mu uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců ode dne zadržení řidičského průkazu, tj. od 25. 7. 2011. I když porušil ustanovení § 3 písm. a), resp. § 102 odst. 1, § 123d odst. 1, 3 zákona č. 361/2000 Sb., nevykazuje jeho jednání znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ale mohlo by být příslušným správním orgánem posouzeno jako přestupek, poněvadž obviněný řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 5 To 73/2013, podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. Neztotožnil se s právním závěrem odvolacího soudu, že v činu, jenž je obviněnému kladen za vinu, lze spatřovat jen přestupek, a nikoliv přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Dovolatel opíral svůj odlišný právní názor o dikci ustanovení § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném v době spáchání činu, podle něhož se uvedeného přečinu dopustil, kdo mařil nebo podstatně ztěžoval výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl. Připomněl, že účelem trestněprávní ochrany ve smyslu tohoto ustanovení trestního zákoníku je celospolečenský zájem na tom, aby nebyla vykonávána určitá činnost osobou, jíž byl výkon této činnosti rozhodnutím orgánu moci soudní či výkonné zakázán, či osobou, která v důsledku uložené sankce ztratila způsobilost tuto činnost vykonávat. Nejvyšší státní zástupce poukázal na skutečnost, že v souladu s platnou judikaturou (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 8 Tdo 951/2012) se úkon správního orgánu spočívající v oznámení a výzvě podle § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“), považuje za rozhodnutí ve smyslu § 337 odst. 1 tr. zákoníku. Dále připomněl, že za „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu“ ve smyslu § 337 odst. 1 tr. zákoníku je třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů a kterému v důsledku toho obecní úřad s rozšířenou působností doručil oznámení a výzvu podle § 123c odst. 3 citovaného zákona k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu. To se podle něj v posuzovaném případě stalo rozhodnutím Městského úřadu Šlapanice ze dne 25. 10. 2011 (v dovolání nepřesně uvedeno 23. 11. 2011), sp. zn. OD/43132-11/3962-2011/BOR, jímž byl obviněný uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. e) přestupkového zákona a byl mu mimo jiné uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců počínaje dnem zadržení řidičského průkazu, tedy od 25. 7. 2011 do 25. 7. 2012. Jak odůvodnění citovaného stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, tak zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012, vedou nejvyššího státního zástupce k přesvědčení, že čin obviněného je přečinem a nelze ho považovat za přestupek. Zdůraznil, že obviněný řídil vozidlo po uplynutí více než jednoho roku ode dne, kdy pozbyl řidičské oprávnění, a to přesto, že mu nebyl vrácen řidičský průkaz, o jehož vrácení v souladu s § 123d odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. nepožádal, a nesplnil tak zákonné podmínky k vrácení řidičského oprávnění. Dále v souladu s odůvodněním usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012, připomněl, že každý řidič, jemuž byl uložen trest či sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na určitou dobu, zároveň i pozbyl řidičské oprávnění (viz § 94a, § 102 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.). Tzv. vybodovaný řidič, jemuž bylo odňato řidičské oprávnění rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností a kterému uplynula doba jednoho roku k možnosti požádat o jeho vrácení, se – pokud jde o znovunabytí řidičského oprávnění – nachází v obdobné situaci jako řidič, jenž uložený trest či sankci zákazu řízení motorových vozidel již vykonal (s výjimkou řidiče, na něhož nedopadá povinnost vyplývající z ustanovení § 102 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb.). Oba totiž k vrácení řidičského oprávnění musí splnit zákonem stanovené podmínky a předpoklady, které jsou v podstatě rovnocenné (§ 123d, § 101, § 102 zákona č. 361/2000 Sb.). Pokud takový řidič uvedené zákonné podmínky a předpoklady k vrácení řidičského oprávnění nesplní a přesto motorové vozidlo řídí, vykonává činnost, pro niž mu bylo odňato řidičské oprávnění podle jiného právního předpisu, případně činnost, pro kterou takové oprávnění pozbyl. Z uvedeného také vyplývá, že řidič, který trest či sankci spočívající v zákazu řízení motorových vozidel již vykonal, ale zároveň ještě neprokázal zákonem stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění, a přesto motorové vozidlo řídí, tak sice nenaplňuje zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání spočívající v tom, že vykonává činnost, která mu byla rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci zakázána, ale od 1. 12. 2011 (dnem nabytí účinnosti novely tr. zákoníku zákonem č. 330/2011 Sb.) naplňuje znaky tohoto přečinu spočívající ve výkonu činnosti, pro kterou pozbyl oprávnění podle jiného právního předpisu. Jestliže i odvolací soud uzavřel, že obviněný řídil motorové vozidlo poté, co řidičské oprávnění v důsledku oznámení a výzvy příslušného správního orgánu podle § 123c odst