20 Cdo 1173/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1173/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 6. 2021 Spisová značka:20 Cdo 1173/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1173.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Uznání cizích rozhodnutí Osvojení Dotčené předpisy:§ 63 odst. 1 předpisu č. 91/2012Sb. § 655 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 9. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2369/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1173/2021-123 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci navrhovatelů a) P. M., narozeného dne XY, bytem XY, b) K. R. L., XY, bytem XY, oběma zastoupených Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem v Praze 6, Slavíčkova č. 372/2, o návrhu na uznání cizího rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 5 C 407/2019, o dovolání navrhovatelů a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. února 2021, č. j. 17 Co 73/2020-98, takto: I. Dovolání navrhovatelů a) a b) se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 31. ledna 2020, č. j. 5 C 407/2019-19, zamítl návrh navrhovatelů a) a b) na uznání rozhodnutí Vrchního soudu státu New Jersey, okresu Bergen, Spojené státy americké (Superior Court of New Jersey), ze dne 18. 6. 2010, č. j. FA-02-236-10, případ č. 16.366, kterým bylo rozhodnuto o osvojení nezletilých AAAAA, narozeného dne XY a BBBBB, narozeného dne XY, obou bytem XY, osvojiteli P. M., narozeným dne XY, bytem XY, na území České republiky bytem XY, a K. R. L., narozeným dne XY, bytem XY, (dále též jen „předmětné rozhodnutí“). Soud prvního stupně zjistil, že navrhovatel a) je státním občanem České republiky a navrhovatel b) je státním občanem Republiky Trinidad a Tobago, že dne 13. 10. 2007 vstoupili do registrovaného partnerství, že předmětným rozhodnutím bylo rozhodnuto o osvojení a změně jména a příjmení nezletilých dětí, že se v jeho důsledku stali právními rodiči nezletilých a podle předmětného rozhodnutí byl po nabytí právní moci založen stejný vztah mezi osvojenci a osvojiteli, jako by se nezletilí osvojitelům narodili, a to včetně nároků na dědictví. Soud prvního stupně dovodil, že podle ustanovení § 63 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále též jen „ZMPS“), lze rozhodnutí o osvojení uznat pouze v případě, že se to nepříčí veřejnému pořádku, nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 800 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), není osvojení dítěte registrovaným párem přípustné, nejsou dány ani podmínky pro uznání předmětného rozhodnutí. 2. K návrhu odvolacího soudu podle ustanovení § 34 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, na zrušení části ustanovení § 63 odst. 1 ZMPS ve slovech „a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva“, Ústavní soud nálezem ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 6/2020, návrh na zrušení této části zákona zamítl. 3. K odvolání navrhovatelů a) a b) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 2. 2021, č. j. 17 Co 73/2020-98, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud, vázán plenárním nálezem Ústavního soudu, dovodil, že v projednávané věci nebyly splněny zákonné předpoklady dané českým právním řádem pro uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky, neboť platná česká právní úprava brání společnému osvojení nezletilých dětí navrhovateli, kteří nejsou manželé, a proto je dán i důvod pro zamítnutí návrhu na uznání předmětného rozhodnutí. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali navrhovatelé a) a b) dovolání, jehož přípustnost zakládají na řešení právních otázek, které doposud v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny: a) co je myšleno „účinky cizozemského registrovaného partnerství“ a „osobní poměry registrovaných partnerů“ ve smyslu § 67 odst. 2 ZMPS? Spadá pod tyto kategorie i možnost stát se společnými osvojiteli? b) lze pod manžele ve smyslu § 800 odst. 1 o. z. podřadit osoby, které vstoupily v zahraničí do stejnopohlavního manželství nebo registrovaného partnerství s možností společného osvojení partnery? c) je možné uznat na území ČR zahraniční osvojení nezletilého dítěte dvěma osobami stejného pohlaví? d) je neuznání zahraničního osvojení v souladu s právem EU? Zejména se svobodou volného pohybu? Navrhovatelé dále namítají nepřezkoumatelnost rozsudků soudu prvního stupně a odvolacího soudu, neboť se soudy nevypořádaly s argumentací navrhovatelů, že výkladem stávající právní úpravy lze dojít k závěru, že zahraniční osvojení dvěma osobami žijícími v registrovaném partnerství uzavřeném podle práva státu, který společné osvojení registrovanými partnery umožňuje, lze na území České republiky uznat. Dále namítají, že rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Ncu 85/2015. Dovolatelé rovněž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ustanovení § 63 odst. 1 ZMPS vylučuje uznání cizího rozhodnutí v projednávané věci, resp. namítají, že toto ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a s právem Evropské unie. Nezletilé děti mají navrhovatelé v péči více než deset let, tvoří rodinu a mají mezi sebou silné psychické vazby jako v každé rodině. Uznání cizího rozhodnutí o osvojení nezletilých dětí žádají uznat z důvodu častých pobytů v České republice a s tím spojeným žádoucím nastolením souladu mezi faktickým a právním stavem. Dovolatelé v dovolání podrobně analyzují znění ustanovení § 63 odst. 1 ZMPS se závěrem, že toto ustanovení, resp. v něm zakotvená podmínka souladu osvojení s hmotněprávními ustanoveními českého práva, značně vybočuje z kolizněprávních ustanovení jiných států, které zpravidla jako jediný a dostačující důvod pro odepření stanovují výhradu veřejného pořádku, a je proto nadbytečná. Výklad ustanovení § 63 odst. 1 ZMPS je nezbytné provádět v souvislosti s ustanovením § 67 odst. 2 ZMPS, ze kterého vyplývá, že cizozemským právem se řídí účinky cizozemského registrovaného partnerství i osobní poměry registrovaných partnerů, jejichž partnerství je na území České republiky uznáváno. Podle dovolatelů je pod tyto kategorie nutné podřadit i možnost stát se společnými osvojiteli, předvídá-li tuto možnost právo, podle kterého partneři do registrovaného partnerství vstoupili. Dovolatelé se rovněž domnívají, že osvojení společnými osvojiteli odlišnými od manželů je v nejlepším zájmu dítěte a mělo by být umožněno. Naopak současná právní úprava zasahuje do základních lidských práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, Evropskou úmluvou a Úmluvou o právech dítěte, zejména práva na rovnost a důstojnost a práva na rodinný a soukromý život. Dovolatelé poukazují na skutečnost, že podle české právní úpravy je možné uznat rodičovství založené cizím rozhodnutím, jde-li o osoby stejného pohlaví v případech, kdy bylo využito náhradního mateřství, o osoby opačného pohlaví bez ohledu na to, zda jsou sezdaní, nebo je jejich vztah fiktivní, bylo-li využito prostředků asistované reprodukce, popřípadě jde-li o společné osvojení dvěma osobami opačného pohlaví žijících v manželství (bez ohledu na možnou fiktivnost tohoto svazku) a osvojení jednou osobou, avšak společné osvojení osobami stejného pohlaví bez dalšího možné není. Neuznání rozhodnutí o osvojení rovněž znemožňuje nezletilým dětem nabýt státní občanství České republiky, čímž je značně ztížen jejich cestování a pobyt na území České republiky, ačkoliv fakticky jsou rodinnými příslušníky státního občana České republiky, nebudou se moci účastnit veřejného zdravotního pojištění, neměly by v případě úmrtí navrhovatele a) nárok na sirotčí důchod, nevztahovala by se na ně daňová zvýhodnění a mohly by být zpochybňovány i jejich dědické nároky. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zá