20 Cdo 1427/2017 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1427/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 12. 2017 Spisová značka:20 Cdo 1427/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1427.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba vylučovací (excindační) Dotčené předpisy:§ 262a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 30.06.2015 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 3. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.3.2018III.ÚS 933/18JUDr. Jaroslav Fenyk-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1427/2017-188 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobkyně G. M., F., zastoupené Mgr. Milanem Partíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská č. 32, proti žalované EMITA INVESTMENTS CZ, a. s., se sídlem v Praze 10, Popovická č. 1091/14, identifikační číslo osoby 618 59 133, zastoupené JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná č. 382/2, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 530/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2016, č. j. 68 Co 129/2016-152, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2016, č. j. 68 Co 129/2016-152, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 11. 2015, č. j. 29 C 530/2014-105, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve shora označené věci odvolací soud rozsudkem ze dne 16. 5. 2016, č. j. 68 Co 129/2016-152, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 2. 11. 2015, č. j. 29 C 530/2014-105, jímž byl z exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. Jiřím Nevřelou, Exekutorský úřad pro Prahu-východ pod sp. zn. 054 EX 1943/14, vyloučen pozemek parc. č. st. o výměře 111 m2, jehož součástí je stavba č. p. objekt bydlení, a pozemek parc. č. o výměře 489 m2 a parc. č. o výměře 200 m2, vše v k. ú. F., to vše zapsané na listu vlastnictví č. vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun (dále jen „nemovité věci“) a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 456 Kč. Na podkladě zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně, odvolací soud uzavřel, že vylučovací žaloba podaná žalobkyní je přípustným procesním prostředkem k ochraně práv žalobkyně. V případě, že mezi povinným a bývalou manželkou není sporu, že exekvovaný závazek netvoří součást společného jmění manželů, protože přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a převzal jej pouze povinný bez souhlasu bývalé manželky, jde o uspokojení výlučného dluhu jednoho manžela a exekuční titul vydaný dne 30. 1. 2014 zavazoval k platební povinnosti jen povinného, pak bývalá manželka se nestala dlužníkem. Je však povinna strpět uspokojení věřitelovy pohledávky i z majetku ve společném jmění manželů. V případě, že byl majetek postižen, ačkoli tomu tak být z hlediska hmotného práva nemělo, zejména proto, že má být postižen jen „vypořádací podíl“, musí se bývalý manžel domáhat obrany svého majetku vylučovací žalobou. To platí i v situaci, kdy exekuční řízení bylo zahájeno dne 27. 8. 2014, tedy přede dnem 1. 7. 2015, tj. před účinností zákona č. 139/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), obsahující přechodné ustanovení v čl. II bod 3. Podle tohoto přechodného ustanovení se o návrzích na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí podle § 267 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2015, které byly podány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne podle dosavadních právních předpisů. Odvolací soud se dále ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že věc je třeba posuzovat podle § 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť soud prvního stupně správně vycházel z přechodného ustanovení § 3028 odst. 2 o. z., když po provedeném dokazování bylo zjištěno, že se žalobkyně o dluhu dozvěděla dne 30. 6. 2014, tj. v době účinnosti o. z.. Včasným dovoláním napadla rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná a namítla, že dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2610/2009, a v usnesení ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2840/2012, přijal právní názor, že pro vymožení pohledávky oprávněného za jedním z manželů je možné postihnout společné jmění manželů (dále jen „SJM“), pokud pohledávka vznikla v době trvání SJM, a to i když v mezidobí SJM zaniklo. Dále odvolací soud řešil otázky, které dosud v rozhodovací praxi Nejvyšší soud neřešil. Jde o otázku aplikace § 732 o. z. na právní vztahy vzniklé za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a otázku související, jak vyložit přechodné ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. S řešením těchto otázek odvolacím soudem dovolatelka nesouhlasila, protože na posuzované právní poměry nelze aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., protože mezi žalobkyní a žalovanou není takový právní vztah, který hypotéza ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. předpokládá. Vztah mezi žalobkyní a žalovanou není hmotněprávní, ale procesní. Žalovaná totiž není věřitelem žalobkyně a ani netvrdí, že je vymáhán dluh patřící do SJM. Žalovaná ke dni zahájení exekučního řízení očekávala v souladu s § 262a o. s. ř. a § 42 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „e. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2015, postih SJM pro výlučný dluh jednoho z manželů, když vymáhaná pohledávka vznikla dne 30. 9. 2010. Protože se tak nestalo, byla ochrana žalované, coby věřitele, nepřípustně oslabena ve prospěch žalobkyně. Rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném závěru, že se žalobkyně platně dovolala ochrany podle § 732 o. z., protože přechodné ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. vyložil odvolací soud tak, že vznik nových práv a povinností se řídí občanským zákoníkem účinným od 1. 1. 2014 bez ohledu na to, že se tato práva a povinnosti týkají právních vztahů vzniklých za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Pro rozhodnutí bylo podle odvolacího soudu rozhodné, že se žalobkyně o dluhu povinného vůči žalované dozvěděla až v červnu 2014 a mohla až poté projevit svůj nesouhlas. Odvolací soud přijatým výkladem použitých ustanovení nového občanského zákoníku nezákonným způsobem zasáhl vlastnické právo žalované a její právní jistoty. Vedle toho se odvolací soud dopustil porušení procesních pravidel, na nichž stojí občanské soudní řízení, když vyšel ze skutkových zjištění, která nebyla v soudním řízení ani řádně prokázána. Vzal totiž za prokázané z odůvodnění usnesení Policie ČR, že se žalobkyně o dluhu svého bývalého manžela dozvěděla dne 30. 4. 2014 z vyrozumění o zahájení exekuce a z exekučních příkazů postihujících majetek v SJM. Další důkazy nepřipustil, přičemž soud špatně posoudil nesení důkazního břemene k příslušným skutečnostem mezi účastníky. Dle dovolatele to byla žalobkyně, která měla výlučnou procesní povinnost dokazovat svou nevědomost o převzetí závazku ze strany jejího manželka vůči žalované, přičemž toto břemeno důkazní s ohledem na nedostatečně předložené důkazy zjevně neunesla. Odvolací soud důkazní břemeno nesprávně přiřkl žalované, která jako věřitel nemá prostředky k tomu, aby prokazovala osobní vědomost či znalost žalobkyně o dluhu vůči žalované, jelikož jde o otázku, která se týká exkluzivně vztahu mezi manželi (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3108/2010). Navrhovala, aby rozsudky odvolacího soudu a soudu prvního stupně byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K doplnění dovolání žalované ze dne 10. 10. 2016, které došlo dovolacímu soudu po uplynutí lhůty k podání mimořádného opravného prostředku, tj. po 21. 8. 2016, dovolací soud nepřihlédl (§ 242 odst. 4 o. s. ř.). K dovolání žalované se vyjádřila žalobkyně a předně navrhla odmítnutí dovolání pro nepřípustnost. Žalobkyně se plně ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a s žalovanou namítanými pochybeními nesouhlasila. Odvolací soud podle žalobkyně správně aplikoval § 732 o. z. ve spojení s § 3028 odst. 2 o. z. Rozhodující pro určení použitelné právní úpravy je okamžik vzniku daného vztahu. Úprava podle občanského zákoníku ve znění