20 Cdo 1552/2024 – Nejvyšší soud

20 Cdo 1552/2024-90 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Komerční banka, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, proti povinným 1) JAZNAK auto s. r. o., se sídlem ve Vinci 26, Mladá Boleslav, identifikační číslo osoby 24140937, a 2) P. J., zastoupenému Mgr. Zoltánem Dunou, advokátem se sídlem v Praze 2, Libušina 49/3, za účasti manželky povinného 2) M. J., zastoupené Mgr. Zoltánem Dunou, advokátem se sídlem v Praze 2, Libušina 49/3, pro 1 375 464 Kč s příslušenstvím a pro 97 092,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 30 EXE 951/2022, o dovolání povinného 2) a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2023, č. j. 18 Co 104/2023-56, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1/ Ve shora označené věci Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 26. 1. 2023, č. j. 30 EXE 951/2022-31, zamítl návrh povinného 2) a jeho manželky na částečné zastavení exekuce vedené na základě jednotlivých exekučních příkazů soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8 (dále „ soudní exekutor“, viz specifikace exekučních příkazů ve výroku I pod písm. a/ až l/) a rovněž zamítl návrh povinného 2) a jeho manželky na „částečný odklad exekuce“ (výrok II). 2/ Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že exekučními tituly jsou v dané věci vykonatelné rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 13 Cm 72/2020-19, a ze dne 17. 12. 2020, č. j. 53 Cm 72/2020-30, podle nichž bylo solidárně zavázaným povinným uloženo zaplatit směnečný peníz ve výši 1 375 464 Kč s 6 % úrokem ročně od 10. 3. 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 4 584,88 Kč, náklady řízení v částce 69 003 Kč, směnečnou sumu ve výši 356 636 Kč s 6 % úrokem ročně od 10. 3. 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu v částce 1 188,78 Kč a náklady řízení ve výši 17 892 Kč; vylíčil provedené důkazy a poznamenal, že od roku 2021 byla proti povinnému 2) zahájena exekuční řízení v celkem devíti věcech. K uváděným důvodů pro zastavení exekuce ve znění návrhu povinného 2) a jeho manželky, konkrétně že je exekučně zajištěn ve vztahu k vymáhaným pohledávkám nepřiměřeně velký majetek a že jsou postiženy pohledávky z účtů u peněžních ústavů, které jsou ve výlučném vlastnictví manželky povinného 2), citoval § 58 odst. 1 až 3 a § 42 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), ve vazbě na (primární) zjištění, že povinný 2) „není schopen dostát svým závazkům a je proti němu vedena řada exekučních řízení“. Návrh na částečné zastavení exekuce proto „nelze posuzovat izolovaně bez vztahu k ostatním exekučním řízením, která jednak představují další závazky povinného 2) a rovněž představují ‚konkurenční‘ exekuční řízení, v rámci kterých by soudní exekutor mohl postihnout majetek, o který by soud v této věci exekuci případně částečně zastavil“. Takový postup by ve sledované exekuci poškodil oprávněnou, jsou-li exekuční řízení „ovládána zásadou časové priority“. Bude-li v dané věci pro uspokojení pohledávky oprávněné postačovat prodej exekučním příkazem soudního exekutora ze dne 29. 8. 2022, č. j. 204 EX 22123/22-108, postiženého pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY u XY, který je ve společném jmění povinného 2) a jeho manželky (dále „SJM“), neměl by soudní exekutor přistupovat k dražbě zbývajících nemovitých věcí, je-li však třeba počítat s přihláškami dalších věřitelů „minimálně z jiných exekučních řízení“. V dané věci postižený majetek tudíž respektuje pravidla stanovená § 58 ex. řádu, tj. zákonné pořadí a přiměřenost s ohledem na výši vymáhané částky („minimálně“ 2 000 000 Kč) a na další exekuce. Exekvované pohledávky mající původ ve směnkách z roku 2016 (vznikly za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů - dále „o. z.“) patří do SJM ve smyslu § 710 a contrario o. z. a k jejich vymáhání lze vést přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného 2) exekuci v souladu s § 42 odst. 4 ex. řádu. 3/ Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2023, č. j. 18 Co 104/2023-56, k odvolání povinného 2) a jeho manželky usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Skutkové závěry soudu prvního stupně označil za zcela správné a ztotožnil se i s právním hodnocením, neboť nelze přehlédnout, že proti povinnému 2) je vedeno „více exekucí“, proto „nelze dovodit, že soudním exekutorem zvolené způsoby exekuce jsou zřejmě nevhodné“. Soudní exekutor postupoval správně i postižením účtů manželky povinného, jak uzavřel rovněž soud prvního stupně. 4/ Proti usnesení odvolacího soudu („do části výroku, kterým byl potvrzen výrok I. usnesení soudu prvního stupně“) podali povinný 2) a jeho manželka dovolání, jehož přípustnost vymezili tvrzením, že napadené rozhodnutí „má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť řešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, resp. odvolací soud se při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. 5/ Dovolatelé v dalším textu dovolání vytkli odvolacímu soudu, že „opomněl posoudit námitku povinného 2)“ ohledně provedených plateb na dlužnou částku; výše vymáhané pohledávky je „zásadní“ a „podstatně nižší, než jak je oprávněným prezentováno, a proto se rozsah exekuce jeví v tomto ohledu stále jako nepřiměřený a nedůvodný“. Tím, že „nevypořádal“ uvedenou námitku „částečných úhrad na dluh“, se odvolací soud odklonil „od rozhodovací praxe dovolacího soudu (ve spojení se soudem Ústavním)“, neboť požadavek řádného odůvodnění soudních rozhodnutí je jedním z atributů řádně vedeného soudního řízení a součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. Listiny základních práv a svobod (s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 23. března 2021, sp. zn. IV. ÚS 2957/20). Rozsah postižení majetku dovolatelů je třeba posuzovat „v širším horizontu“ a neopomenout, že dluhy povinného 2) „nedosahují ani z poloviny hodnoty nemovitých věcí“, jejichž cena byla znaleckým posudkem stanovena na částku 15 200 000 Kč, z které „je možno uspokojit všechny věřitele povinného 2)“. Postup soudního exekutora „vykazuje známky vybočení ze zásady proporcionality“ a je v rozporu s § 58 odst. 1 ex. řádu. Řízení bylo rovněž postiženo procesní vadou, neboť napadené usnesení bylo doručeno „do datové schránky povinného 2) a nikoli jeho právního zástupce“. Na základě těchto důvodů dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, primárně aby rozhodl „o odložení vykonatelnosti“ napadeného rozhodnutí. 6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání povinného 2) a jeho manželky podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanými účastníky exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 a 2 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že posuzované dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 7/ Dovolání povinného 2) a jeho manželky trpí již samotným vymezením předpokladu přípustnosti dovolání, neboť dovolatelé tvrzením, že „napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť řešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, resp. odvolací soud se při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“ předkládají - nehledě na formulační odchylky v porovnání se zněním zákona - dvě hlediska přípustnosti dovolání, která ve vztahu k jednotlivé rozhodné právní otázce nemohou platit současně, resp. vzájemně se vylučují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2018, sp. zn. 20 Cdo 431/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3673/2013). Zároveň musí být z obsahu dovolání patrno, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje či jaká rozhodnutí dovolacího soudu mají být překonána, tj. posouzena jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč.). 8/ Aby Nejvyšší soud mohl posoudit řádné vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, musí dovolatel formulovat právní otázky (či právní otázky), kterou (které) odvolací soud napadeným rozhodnutím řešil a na jejímž (jejichž) vyřešení rozhodnutí závisí, tj. jeví se pro výsledek řízení roz