20 Cdo 1708/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1708/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 1. 2022 Spisová značka:20 Cdo 1708/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1708.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vykonatelnost rozhodnutí Doručování Exekuční návrh Exekuční příkaz Výkon rozhodnutí cizozemského soudu Dotčené předpisy:§ 37 odst. 2 předpisu č. 120/2001 Sb. ve znění do 31.12.2021 § 19 odst. 4 předpisu č. 91/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1708/2021-73 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné NOVA LJUBLJANSKA BANKA d. d., se sídlem v Lublani, Trg republike 2, Slovinská republika, identifikační číslo osoby 5860571000, zastoupené Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, proti povinné PLAVA LAGUNA d. d., se sídlem v Poreči, Rade Končara 12, Chorvatská republika, identifikační číslo osoby 57444289760, zastoupené JUDr. Luďkem Chvostou, J. D., Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1079/3a, pro 47 007 305,19 EUR s příslušenstvím a pro 1 426 460,73 USD s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 9 EXE 1866/2017, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2021, č. j. 20 Co 12/2021-52, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2021, č. j. 20 Co 12/2021-52, a usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 12. listopadu 2020, č. j. 9 EXE 1866/2017-39, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1/ Ve shora označené věci Okresní soud v Blansku (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) usnesením ze dne 12. 11. 2020, č. j. 9 EXE 1866/2017-39, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené pod sp. zn. 137 EX 19503/17 u soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov (dále „soudní exekutor“), na základě pověření okresního soudu ze dne 14. 11. 2017, č. j. 9 EXE 1866/2017-14, podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Lublani ze dne 21. 9. 2011, č. j. VIII Pg 16/2005-79 (dále „exekuční titul“), který byl usnesením okresního soudu ze dne 10. 11. 2017, č. j. 9 EXE 1866/2017-13, prohlášen za vykonatelný na území České republiky (dále rovněž „usnesení o prohlášení vykonatelnosti“). 2/ Soud prvního stupně rekapituloval dosavadní průběh řízení, přičemž vyšel ze zjištění, že poté, co prohlásil exekuční titul za vykonatelný a pověřil soudního exekutora vedením exekuce (§ 43a odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ex. řád“), uložil soudnímu exekutorovi, aby účastníkům řízení doručil usnesení o prohlášení vykonatelnosti. Dovodil, že ačkoli právnímu zástupci povinné bylo podle doručenky usnesení o prohlášení vykonatelnosti doručeno do datové schránky (až) 12. 5. 2020, je doručení spolehlivě prokázáno pomocí potvrzení o doručení (veřejnou listinou), jejíž důkazní sílu povinná nezpochybnila. Návrhu povinné na zastavení exekuce z důvodu, že povinné dosud nebylo doručeno usnesení o prohlášení vykonatelnosti, a exekuční titul tudíž není vykonatelný (§ 268 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“), proto nevyhověl. 3/ Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) k odvolání povinné usnesením ze dne 3. 2. 2021, č. j. 20 Co 12/2021-52, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Při aprobaci skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně konstatoval, že řízení žádnou z povinnou namítaných vad netrpí. Exekuční řízení bylo zahájeno dne 27. 9. 2017, přičemž soud prvního stupně v rámci zákonné poučovací povinnosti usnesením ze dne 1. 11. 2017, č. j. 9 EXE 1866/2017-9, vyzval oprávněnou, aby exekuční návrh mj. doplnila též o návrh na prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu podle Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I“). Následně soud prvního stupně prohlásil exekuční titul za vykonatelný a na tomto základě posléze pověřil vedením exekuce soudního exekutora. Ačkoli se povinný „cítí být dotčen“ na svých právech v důsledku toho, že před pokračováním v exekučním řízení mělo dojít k formálnímu ukončení řízení o prohlášení exekučního titulu za vykonatelný, „soudní praxe“ se ustálila v závěru, že výrok, kterým se exekuční titul prohlašuje vykonatelným, může být vydán kdykoliv v průběhu vykonávacího (exekučního) řízení, nejpozději však současně s rozhodnutím, kterým je buď výkon rozhodnutí nařizován, nebo je nařizováno provedení exekuce nebo se pověřuje soudní exekutor k provedení exekuce. Zpochybněn nebyl ani proces doručování právnímu zástupci povinné, přičemž i kdyby snad došlo k závadě v doručení, jedná se o vadu řízení, kterou je možno kdykoliv v jeho průběhu zhojit. 4/ Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí jednak závisí na vyřešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené právní otázky „zda musí být exekutor zvláště výslovně zmocněn ve smyslu § 76 odst. 1 ex. řádu - a tedy nepostačí toliko generální ex lege zmocnění podle § 56 ex. řádu - k doručení usnesení o prohlášení vykonatelnosti vydaného v rámci řízení podle nařízení Brusel I., tj. zvláštního nalézacího řízení“, a rovněž právní otázky, „kdy nejpozději musí být usnesení o prohlášení vykonatelnosti coby exekuční titul sui generis doručeno povinnému, resp. je možné prohlášení vykonatelnosti vydat jakožto druhý výrok v rámci pověření exekutora“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jmenovitě od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004. 5/ Dovolatelka zdůraznila, že oznámenými otázkami se odvolací soud fakticky odmítl zabývat, resp. jejich posouzení v napadeném rozhodnutí neodůvodnil vůbec nebo je odůvodnil nesprávně, mj. citací nepřiléhavých právních předpisů; rozhodnutí odvolacího soudu je proto nepřezkoumatelné a neobsahuje náležitosti vyžadované § 157 odst. 1 o. s. ř., v čemž lze identifikovat další rozpor s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, konkrétně s rozsudky ze dne 4. září 2018, sp. zn. 32 Cdo 4075/2016, ze dne 16. června 2009, sp. zn. 30 Cdo 1792/2009, ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99, a ze dne 28. května 2003, sp. zn. 32 Odo 210/2003. 6/ Podle dovolatelky odvolací soud ignoroval její námitku směřující k nutnosti vydání zvláštního pověření podle § 76 odst. 1 ex. řádu, na jehož základě by soudní exekutor získal oprávnění doručovat usnesení o prohlášení vykonatelnosti; v posuzovaném řízení však soudní exekutor uvedené pověření neobdržel, jelikož soud prvního stupně vydal toliko obecné pověření podle § 43a odst. 3 ex. řádu, o vedení exekuce, které však pro doručování písemností mimo exekuci nepostačuje. Usnesení o prohlášení vykonatelnosti nadto nebylo v době podání návrhu na zastavení exekuce vykonatelné, nebylo-li do té doby - k tomu řádně zmocněným soudním exekutorem - povinné vůbec doručováno, přičemž k doručení došlo až šest dní po podání návrhu na zastavení exekuce, a tedy dva a půl roku po zahájení exekučního řízení. Uvedenou vadu řízení přitom nelze zhojit („zákon nezná žádnou možnost konvalidace nedoručení“). Dovolatelka rovněž nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že prohlášení cizozemského rozhodnutí za vykonatelné může být součástí (druhým výrokem) pověření soudního exekutora podle § 43a ex. řádu, neboť pověření není soudním rozhodnutím a účastníkům exekučního řízení se nedoručuje. Je proto třeba bezvýhradně trvat na formálním a pravomocném ukončení řízení o prohlášení vykonatelnosti, a až poté je možno přistoupit k pověření soudního exekutora vedením exekuce. 7/ Oprávněná se k dovolání nevyjádřila. 8/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez