20 Cdo 2026/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2026/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 8. 2024 Spisová značka:20 Cdo 2026/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.2026.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2026/2024-214 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné SONY DADC Czech Republic, s. r. o., se sídlem ve Štěnovicích, Dobřanská 545, identifikační číslo osoby 29101077, zastoupené JUDr. Petrem Moníkem, LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlické nábřeží 376/17, proti povinné D. P., zastoupené Mgr. Danielem Šírem, advokátem se sídlem v Praze 3, Belgická 642/15, za účasti manžela povinné D. P., zastoupeného Mgr. Bc. Anetou Čepičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Belgická 642/15, o 60 523,42 EUR a 1 803 273,28 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 10 EXE 493/2021, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 3. 2024, č. j. 64 Co 390/2023-179, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků ani manžel povinné nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Okresní soud v Rokycanech (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 10. 2023, č. j. 10 EXE 493/2021-141, k návrhu manžela povinné rozhodl, že exekuce, jejímž provedením byl pověřen dne 6. 10. 2021, pod č. j. 10 EXE 493/2021-10, soudní exekutor Mgr. Bohumil Brychta, Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou, a vede ji pod sp. zn. 194 EX 669/21, proti povinné D. P. na základě rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 4 T 33/2021, se podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též „o. s. ř.“, prohlašuje za nepřípustnou a částečně zastavuje, a to ohledně podílu ½ pozemku par. č. st. XY o výměře 604 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY a pozemku parc. č. XY o výměře 49 m2 – ostatní plocha, zapsaných na LV č. XY pro obec a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY, ohledně finančních prostředků na účtu manžela povinné č. ú. XY, u Monety stavební spořitelny, a. s., ohledně ½ finančních prostředků na účtu manžela povinné č. ú. XY u mBank S.A., ohledně ½ finančních prostředků na účtu manžela povinné č. ú. XY u Air Bank a. s., ohledně ½ finančních prostředků na účtu manžela povinné č. ú. XY u České spořitelny, a. s. a ohledně ½ finančních prostředků na účtu manžela povinné č. ú. XY u České spořitelny, a. s. (výrok I). Dále rozhodl, že manžel povinné i povinná mají právo na náhradu nákladů tohoto řízení o částečném zastavení exekuce (výrok II). 2. Vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je v souzené věci rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 4 T 33/2021, jímž byla povinná pravomocně odsouzena za majetkovou trestnou činnost. Ta spočívala v tom, že povinná na pozici finanční účetní si v období od 4. 7. 2018 do 6. 6. 2019 přisvojila finanční prostředky oprávněné tak, že místo bankovních čísel skutečných odběratelů zadávala bankovní účty svoje a v jednom případě svého manžela. V daném rozsudku byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněné (v trestním řízení v pozici poškozené) náhradu škody. Manžel povinné podal návrh na částečné zastavení exekuce s odůvodněním, že se jedná o výlučný dluh povinné. 3. Okresní soud s odkazem na § 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), uzavřel, že v případě dluhu z protiprávního jednání není třeba, aby manžel povinného projevil nesouhlas vůči věřiteli bez zbytečného odkladu, aby dosáhl omezení postižitelného společného jmění manželů (dále též jen „SJM“). Z uvedeného důvodu s přihlédnutím ke shodným tvrzením manželů zastavil exekuci do výše ½ finančních prostředků uložených na účtech uvedených ve výroku rozsudku. 4. Pokud jde o nemovitosti, uzavřel, že skutečnost, že je podíl manžela povinné na nemovitostech zajištěn orgány činnými v trestním řízení jako výnos z trestné činnosti, jeho exekuční postih neospravedlňuje. V souvislosti s koupí nemovitostí vzal za prokázané, že povinná se sice zavázala část kupní ceny zaplatit sama, vzhledem ke kupní ceně se však jednalo o zanedbatelnou část, podstatnou část zaplatili povinná a její manžel z poskytnutého úvěru (částku 1 690 000 Kč), přičemž úvěrovou smlouvu podepsali oba. Podle názoru okresního soudu se tak nejednalo o zastřené právní jednání (nabytí nemovitostí pouze povinnou). Okresní soud proto uzavřel, že majetek manžela povinného nelze pro výlučný dluh povinné postihnout. 5. Krajský soud (dále též jen “odvolací soud“) napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil ve správném znění, tak, že se exekuce částečně zastavuje ohledně podílu manžela povinné velikosti podílu ½ k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY, a k pozemku parc. č. XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY, a dále ohledně pohledávky k peněžním prostředkům na účtu manžela povinné č. XY u Monety stavební spořitelny, a. s., a pohledávky k ½ peněžních prostředků na účtu č. XY u mBank S.A., účtu č. XY u Air Bank a. s., a účtů č. XY a č. XY u České spořitelny, a. s. (výrok I). Dále zrušil výrok II usnesení o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II). Oprávněné uložil zaplatit manželu povinné a povinné náhradu nákladů odvolacího řízení, a to manželu povinné 5 688 Kč a povinné 5 644,70 Kč, vše k rukám jejich zástupců do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III). 6. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně v případě postihu finančních prostředků na bankovních účtech. Pokud jde o nemovitosti, připomněl, že manželé je nabyli ještě před uzavřením manželství do podílového spoluvlastnictví. Vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí se stal manžel povinné vlastníkem ½ nemovitostí. Jedná se o jeho výlučný majetek, který nelze postihnout v exekuci směřující k vymožení výlučného dluhu povinné, třebaže měl vzniknout za trvání manželství (odst. 14 odůvodnění). 7. Z tohoto důvodu odvolací soud považoval za irelevantní námitky poukazující na to, jakým způsobem byly získány peněžní prostředky na koupi nemovitostí, popř. zpochybňující tvrzení manžela povinné o způsobu splácení hypotečního úvěru. K závěru o zajištění nemovitostí dodal, že trestní řád upravuje dva typy zajištění, mezi nimiž je zásadní rozdíl. Jedná se o odlišné instituty, které se odlišují jejich účelem. První z nich, označený jako zajištění nároku poškozeného je upraven v § 47 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a slouží ke krytí případné pohledávky poškozeného. Druhý podle § 77b trestního řádu je určen pouze pro efektivní a účinné vedení trestního řízení a nezakládá nárok oprávněné jako poškozené na postih majetku v exekuci (odst. 13 odůvodnění). 8. Oprávněná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání spojuje s řešením právní otázky, která podle ní dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a to nabytí nemovitostí v důsledku zastřeného právního jednání. Uvedla, že po povinné vymáhá škodu značné výše, kterou jí povinná jako bývalá zaměstnankyně na pozici finanční účetní způsobila podvodným jednáním, za což byla pravomocně odsouzena. Sama povinná v trestním řízení vypověděla, že chtěla zaplatit dluhy svého přítele (nyní manžela), aby jim mohl být poskytnut hypoteční úvěr, bez něhož by si nemovitosti koupit nemohli. V soudním řízení mělo být prokázáno, že manželé zastřeně jednali tak, že z peněžních prostředků získaných trestnou činností zaplatila kupní cenu nemovitostí povinná, zaplatila dluhy svého tehdy přítele, čímž se stal pro banku dostatečně bonitním pro poskytnutí úvěru (bod 9. 3. dovolání). Odvolací soud měl proto dospět k závěru, že výlučným vlastníkem nemovitostí se stala pouze povinná, že ta zaplatila kupní cenu a že koupě nemovitostí oběma nyní manžely bylo zastřeným právním jednáním. 9. Skutkové závěry obou soudů jsou podle dovolatelky v extrémním rozporu „mezi obsahem provedeného dokazování a skutkovými zjištěními“, a skutková zjištění jsou natolik vadn