20 Cdo 2085/2006 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2085/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2007 Spisová značka:20 Cdo 2085/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2085.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2085/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobkyně M. V., zastoupené, proti žalovanému F. ú. v Č. B., . o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 195/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2006, č. j. 8 Co 2857/2005-61, takto : Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2006, č. j. 8 Co 2857/2005-61, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. 7. 2005, č. j. 15 C 195/2005-35, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vyloučení označených nemovitostí z výkonu rozhodnutí vedeného žalovaným proti jejímu manželovi P. V. k vymožení daňových nedoplatků. Soud prvního stupně vyšel z ustanovení § 150 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), podle něhož dohodou o vypořádání společného jmění manželů nesmí být dotčena práva věřitelů. Jelikož žalovaný měl před uzavřením dohody o vypořádání společného jmění právo domáhat se uspokojení své pohledávky za povinným i z majetku patřícího do společného jmění povinného a žalobkyně, zůstává jeho právo zachováno i poté, co společné jmění bylo vypořádáno dohodou. Žalovaný se proto může domoci cestou výkonu rozhodnutí uspokojení své pohledávky za povinným z majetku, který podle dohody o vypořádání společného jmění připadl žalobkyni; to, že dohodu s žalobkyní uzavřel správce konkursní podstaty úpadce (P. V.) a že dohodu schválil konkursní soud, na uvedeném nic nemění. Pro vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), soud prvního stupně důvody neshledal.   Rozsudkem ze dne 16. 3. 2006, č.j. 8 Co 2857/2005-61, Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že nemovitosti z výkonu rozhodnutí vyloučil. Vzhledem k tomu, že vypořádání společného jmění, jež zaniklo prohlášením konkursu na majetek manžela žalobkyně, je podle zákona nezbytné, a protože ustanovení § 335b odst. 1 písm. a/ o.s.ř. zakazuje nakládat s nemovitostmi toliko povinnému, dospěl odvolací soud k závěru, že dohoda o vypořádání společného jmění, kterou uzavřel s žalobkyní správce konkursní podstaty, není nedovolenou (a tedy neplatnou) dispozicí s majetkem postiženým exekucí. Naopak, dohoda představuje právní úkon, který v konkursním řízení nastoluje nové majetkové uspořádání, a to způsobem zákonem předvídaným, tedy „nikoli způsobem, který by byl veden snahou dotknout se práv věřitelů (§ 150 odst. 2 obč. zák.).“ Správce konkursní podstaty má povinnost majetek úpadce „realizovat k uspokojení přihlášených věřitelů“ (tj. i žalovaného) a nástrojem k tomu sloužícím je zmíněná dohoda. Přehlédnout nelze, že dohodu o vypořádání společného jmění schválil věřitelský výbor a následně soud. Výkon rozhodnutí vedený proti P. V. tudíž postihuje věci, jejichž výlučnou vlastnicí se stala žalobkyně; její právo k uvedenému majetku proto výkon rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 267 odst. 1 o.s.ř. nepřipouští. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jímž vytýká nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Dovolatel nezpochybňuje, že správce konkursní podstaty byl oprávněn vypořádat společné jmění úpadce a žalobkyně dohodou uzavřenou ve smyslu ustanovení § 26a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 328/1991 Sb.“), namítá však, že neměl možnost do vypořádání zasáhnout, zejména nemohl jako věřitel pohledávky zajištěné zástavním právem na nemovitostech, jichž se dohoda týkala, požadovat zpeněžení nemovitostí „tak, aby cena za ně získaná odpovídala jejich hodnotě stanovené znaleckým posudkem.“ Cena nemovitostí, kterou složila žalobkyně na výzvu správce do konkursní podstaty, činila totiž jen polovinu odhadní ceny věcí. Protože dohodou o vypořádání společného jmění manželů nesmí být dotčena práva věřitelů, měl odvolací soud hodnotit, jak bylo s nemovitostmi naloženo v konkursním řízení. Prosazuje, že se v rámci výkonu rozhodnutí mohl domáhat uspokojení pohledávek i z té hodnoty nemovitostí, která nebyla zaplacena do konkursní podstaty. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolání – přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – je důvodné.     Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, a pouze v jeho intencích rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumá (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že nemovitosti, k nimž žalobkyně uplatňuje vlastnické právo, jsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny. Právní posouzení je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.   Z hlediska skutkového stavu bylo zjištěno, že Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 4. 6. 2002, č.j. 34 E 59/2002-46, na návrh žalovaného (oprávněného) nařídil proti P. V. (povinnému) k vymožení pohledávky 12.604.214,66 Kč (daňových nedoplatků podle výkazů nedoplatků) výkon rozhodnutí prodejem rodinného domu č.p. 35 na pozemku parc. č. 62, pozemku parc. č. 62 (zast. plocha, nádvoří) a pozemku parc. č. 63 (zahrada), zapsaných na listu vlastnictví č. 6746 pro o. Č. B. a katastrální území Č. B. 2, u Katastrálního úřadu pro J. k., tj. nemovitostí ve společném jmění povinného a žalobkyně. K nemovitostem zřídil žalovaný (správce daně) rozhodnutím ze dne 25. 7. 2001, č. j. 258177/01/077940/3994, k zajištění daňové pohledávky ve výši 15.062.752,37 Kč zástavní právo (§ 72 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů). Na majetek povinného (P. V.) byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2004, č.j. 11 K 2/2004-16, prohlášen konkurs. Správce konkursní podstaty úpadce (povinného) uzavřel 27. 12. 2004 s žalobkyní dohodu o vypořádání společného jmění manželů, jež byla – po předchozím souhlasu Č. h. b., a. s., jako zvoleného zástupce věřitelů – schválena usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 2005, č. j. 11 K 2/2004-59, které nabylo 25. 2. 2005 právní moci. Podle této dohody připadly do výlučného vlastnictví žalobkyně předmětné nemovitosti, o jejichž vyloučení z výkonu rozhodnutí jde. Na základě uvedené dohody byl proveden vklad práva vlastnického do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu práva ke dni 4. 4. 2005. Správce konkursní podstaty vyzval 4. 5. 2005 podle ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb. žalobkyni, aby ve prospěch konkursní podstaty vyplatila pohledávky zajištěné zástavními právy k uvedeným nemovitostem (tj. i vymáhanou pohledávku žalovaného) v celkové výši 16.706.063,31 Kč nebo aby ve stejné lhůtě složila cenu nemovitostí, kterou stanovil částkou 2.000.000,- Kč. Správce konkursní podstaty vydal 13. 5. 2005 potvrzení o zániku zástavních práv (tj. i zástavního práva zřízeného rozhodnutím žalovaného) k předmětným nemovitostem složením určené ceny zastavených věcí žalobkyní (zástavní dlužnicí) dne 12. 5. 2005. Nemovitosti byly v rámci řízení o výkon rozhodnutí oceněny znaleckým posudkem tržní cenou 4.000.000,- Kč. Pro posouzení otázky, zda právo žalobkyně k nemovitostem nepřipouští výkon rozhodnutí, jsou námitky dovolatele směřující proti postupu správce konkursní podstaty v konkursním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 K 2/2004 bezcenné. Správce konkursní podstaty vyzval žalobkyni (zástavní dlužnici), aby ve prospěch konkursní podstaty vyplatila pohledávku žalovaného,