20 Cdo 2134/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2134/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 12. 2025 Spisová značka:20 Cdo 2134/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.2134.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Uznání dluhu Spotřebitel Smlouva úvěrová Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 9 odst. 1 předpisu č. 145/2010 Sb. § 3 písm. k) předpisu č. 145/2010 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2134/2025-318 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Intrum Czech, s. r. o., se sídlem v Praze 9 - Proseku, Prosecká 851/64, identifikační číslo osoby 27221971, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinnému J. H., zastoupenému Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1297/3, pro 79 592,69 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 13 EXE 232/2014, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. listopadu 2023, č. j. 24 Co 1160/2023-261, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 8. 2022, č. j. 5 Co 916/2022-146, k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) ze dne 24. 5. 2022, č. j. 13 EXE 232/2014-80, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené pověřeným soudním exekutorem JUDr. Igorem Olmou, Exekutorský úřad Svitavy (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 111 EX 161/14, pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 79 592,69 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného dne 13. 2. 2013 rozhodcem Mgr. Michalem Wiedermannem pod č. j. R - P 7724/2012 (dále „exekuční titul“). 2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že dne 23. 6. 2011 byla mezi oprávněnou a povinným uzavřena dohoda o uznání dluhu se splátkovým kalendářem č. 1057471115 (dále „dohoda“), z níž vyplývá, že oprávněná je nabyvatelem pohledávky společnosti GE Money Bank, a. s. (dále „původní věřitel“), z úvěrové smlouvy č. 0185586422 ve výši 100 498,03 Kč sestávající z jistiny ve výši 70 870,76 Kč, úroků ve výši 9 665,47 Kč a smluvní pokuty ve výši 19 958,80 Kč s tím, že pohledávka je navyšována o úroky z prodlení v zákonné výši od 18. 4. 2011 do zaplacení. Účastníci se dohodli, že pokud povinný nezaplatí do deseti dnů od uzavření dohody celou pohledávku, bude jeho dluh navýšen o smluvní pokutu ve výši 25 % původního dluhu, avšak původní dluh včetně smluvní pokuty nazvaný jako konečný závazek ve výši 125 622 Kč může povinný splácet v 60 měsíčních splátkách po 2 094 Kč. Pro případ prodlení se splácením konečného závazku delšího deseti dnů nastane okamžitá splatnost celého dluhu s tím, že pak povinný bude povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně ze zbývající dlužné částky po zesplatnění. 3/ Nejvyšší soud usnesením ze dne 2. 5. 2023, č. j. 20 Cdo 1063/2023-204, k dovolání povinného označená usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení se závazným pokynem, aby se soud zabýval otázkou, zda oprávněná před uzavřením dohody s povinným prověřila jeho úvěruschopnost v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“), a vyhodnotil, zda oprávněná nezneužila obtíží povinného k prosazení podmínek příčících se dobrým mravům, resp. zda hlavním smyslem dohody nebylo zatížit povinného dalšími dluhy. 4/ Soud prvního stupně v následně vydaném usnesení ze dne 14. 8. 2023, č. j. 13 EXE 232/2014-238, exekuci zastavil (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů exekučního řízení mezi účastníky (výroky II a III), rozhodl o vyplacení částky 8 355 Kč představující dosud vymožené náklady exekuce povinnému (výrok IV) a současně zrušil dosud vydané příkazy k úhradě nákladů exekuce (výrok V), dospěl-li na základě doplněného dokazování k závěru, že oprávněná úvěruschopnost povinného před uzavřením dohody neprověřovala a neměla ani zájem mu poskytovat jakékoli beneficium splácení, nýbrž vědomě směřovala k tomu, aby s jeho souhlasem postoupenou pohledávku uměle během velmi krátké doby navýšila nejprve o 25 % a následně o smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně pro případ neplnění splátkového kalendáře. Jednalo se o promyšlený konstrukt zneužívající svízelné situace povinného. Jen stěží mohla oprávněná předpokládat, že povinný jako dlužník dostojí svému závazku a dlužnou pohledávku ve výši 100 498,03 Kč uhradí ve lhůtě 10 dnů. Oprávněná věděla, že se povinný dostal do prodlení s úhradou pohledávky již ve vztahu k původnímu věřiteli a že ten mu poskytl možnost nového splátkového kalendáře, aby následně pohledávku v její neuhrazené výši postoupil oprávněné. Dohoda o uznání dluhu se splátkovým kalendářem se proto ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“), jako absolutně neplatná příčí dobrým mravům, a neplatná je proto též na ni navázaná smlouva rozhodčí. Absencí pravomoci rozhodce vydat exekuční titul je odůvodněno zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). 5/ Odvolací soud k odvolání oprávněné rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil usnesením ze dne 13. 11. 2023, č. j. 24 Co 1160/2023-261, a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Aproboval skutková zjištění soudu prvního stupně, jakož i právní závěry, na jejichž základě byla exekuce zastavena. 6/ Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek a/ zda „lze bez posouzení specifických okolností podoby konkrétních závazků dlužníka a v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 1641/2018, ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1632/2018, a ze dne 21. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1449/2019) dospět k závěru, že uzavření dohody o uznání dluhu se splátkovým kalendářem je pro dlužníka nevýhodné, pokud dohoda oproti původnímu závazku snižuje podstatně splátky dlužníku a prodlužuje mu dobu splácení, byť s navýšením o 25 % v důsledku sjednané smluvní pokuty (kterou však judikatura Nejvyššího soudu ČR neshledala jako nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy)“, jež byla řešena dovolacím soudem v usnesení ze dne 2. května 2023, sp. zn. 20 Cdo 1063/2023, a má být posouzena jinak, b/ zda „lze, aby nesplnění takové povinnosti stanovené takovýmto ustanovením byla věřiteli vytýkána a aby z jejího nesplnění byly vyvozovány důsledky“, uvádí-li výslovně § 22 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., „že se na dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo mění způsob splácení, použijí jen určitá ustanovení, přičemž v tomto výčtu není ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. týkající se samotného posouzení úvěruschopnosti“ a c/ „Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře opakovaně (konstantně) dospěl k závěru, že dohoda o uznání dluhu, v níž se věřitel a dlužník dohodli, že pokud povinný nezaplatí do deseti dnů od uzavření dohody o uznání dluhu celou pohledávku, zaplatí v důsledku tohoto porušení smluvní pokutu ve výši 25 % původního dluhu s tím, že takto sjednaný konečný závazek může povinný splácet ve sjednaných měsíčních splátkách, není neplatná, nepřiměřená ani v rozporu s dobrými mravy, přesto se soud prvního stupně i odvolací soud od této judikatury nakonec odchýlily, když sjednanou pokutu nyní hodnotily jako „promyšlený konstrukt zneužívající svízelné situace povinného“, přičemž dovoláním napadené rozhodnutí je tak v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. 7/ Nejvyšší soud dovolání oprávněné odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé dalš