20 Cdo 238/2026 — Nejvyšší soud

20 Cdo 238/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:20 Cdo 238/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.238.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 238/2026-883 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné REVITEA WINE, s. r. o., se sídlem v Šatově č. 404, identifikační číslo osoby 07539967, zastoupené JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Pražákova č. 1008/69, proti povinným 1) I. K., od 29. září 2025 v konkursu, zastoupenému JUDr. Michalem Skoumalem, advokátem se sídlem v Brně, Drobného č. 306/34, a 2) M. K., zastoupené Mgr. Viktorem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Lazaretní č. 925/9, za účasti manželky povinného 1) A. K., zastoupené Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 388/8, pro 11 174 950 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 64 EXE 1142/2020, o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. června 2025, č. j. 12 Co 105/2024-836, takto: Dovolání povinného 1) se odmítá. Odůvodnění: Městský soud v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. listopadu 2023, č. j. 64 EXE 1142/2020-634, zamítl návrh povinných na zastavení exekuce (výrok I.), zamítl návrh manželky povinného 1) na zastavení exekuce v části, v níž je vedena proti její osobě (výrok II.), zamítl návrh manželky povinného 1) na zastavení exekuce v části, v níž je prováděna přikázáním pohledávky z jejích bankovních účtů a prodejem nemovitých věcí ve společném jmění manželů (výrok III.), a zamítl návrh povinné 2) na zastavení exekuce v části, v níž je prováděna přikázáním jiné peněžité pohledávky povinné 2) z důvodu nároku na vyplacení plnění plynoucího z titulu výkonu funkce předsedy dozorčí rady, a to v rozsahu nezabavitelné částky (výrok IV.). Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. června 2025, č. j. 12 Co 105/2024-836, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že exekuce je vedena k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 11 174 950 Kč s příslušenstvím podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2017, č. j. 55 Cm 112/2017-25, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2017, č. j. 55 Cm 112/2017-115 (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2019, č. j. 12 Cmo 99/2019-479 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2019, č. j. 12 Cmo 99/2019-523, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 19. února 2020, č. j. 12 Cmo 99/2019-537). Z odůvodnění se podává, že podle povinného 1) jsou dány důvody pro zastavení exekuce, jelikož její nařízení i vedení je v rozporu s dobrými mravy, konkrétně se jedná o tzv. šikanózní exekuční návrh, který představuje zvláštní zneužití práva. Dne 3. prosince 2019 byla uzavřena dohoda o společném postupu, přičemž jedním z účelů této dohody byl zánik závazků povinných ze směnky, na jejímž základě byl vydán exekuční titul. Oprávněná se v dohodě o společném postupu zavázala vůbec nezahájit exekuční řízení za účelem vymožení směnečné pohledávky, avšak podle povinného 1) tento závazek porušila. Dále podle tvrzení povinného 1) oprávněná sleduje zcela jiný cíl než efektivní vymožení své pohledávky. Oprávněná uvedla, že účelem dohody o společném postupu byl zánik pohledávky, která je předmětem této exekuce, a to prostřednictvím převodu části pozemků povinného, který by naopak získal některé jiné pozemky od společnosti Vinné sklepy Lechovice, spol. s r.o. Povinný 1) se v dohodě o společném postupu zavázal zajistit nejpozději ke dni uzavření kupní smlouvy, aby u převáděných pozemků nebyla na příslušných listech vlastnictví zapsána jakákoliv práva či omezení ve prospěch České republiky, žádná předběžná opatření, na jejichž základě by byla jakkoliv omezena dispozice s převáděnými pozemky, ani jakákoliv jiná omezení, která by vznikla nebo byla zapsána po uzavření dohody o společném postupu, což povinný 1) nesplnil, v důsledku čehož došlo ke zmaření účelu dohody od jejího počátku. Povinný 1) dále tvrdil, že při podpisu dohody o společném postupu byla uzavřena též ústní dohoda, podle níž měl navazující právní dokumentaci zhotovit právní zástupce oprávněné. Závazek povinného 1) splnit uvedenou povinnost nebyl podle jeho názoru dodržen z důvodu porušení povinnosti oprávněné zajistit prostřednictvím svého právního zástupce vypracování potřebné právní dokumentace. Odvolací soud po doplnění dokazování mimo jiné uzavřel, že existence povinným 1) tvrzené ústní dohody nebyla prokázána, a i kdyby oprávněná tvrzený závazek ke zpracování dokumentace na sebe skutečně vzala, mohla by jej splnit až poté, co by povinní splnili své povinnosti z dohody o společném postupu ve sjednaném termínu, což však neučinili. V důsledku porušení uvedené povinnosti povinného 1) dle dohody o společném postupu došlo ke zrušení této dohody od jejího počátku. Dále odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně zcela dostačujícím a přiléhavým způsobem ozřejmil příčiny nedůvodnosti uplatněné obrany v podobě návrhu na zastavení exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), a to jak z hlediska hodnocení exekučního titulu v rámci exekučního řízení z pohledu jeho věcné správnosti, tak i z pohledu uplatnění námitky, že jednání oprávněné při podání exekučního návrhu bylo rozporu s dobrými mravy. V souvislosti s argumentací povinného 1) ohledně slibu odškodnění, dobrých mravů a šikanózního zahájení exekuce ze strany oprávněné odvolací soud rovněž upozornil na závěry Nejvyššího soudu obsažené v usnesení ze dne 19. června 2024, č. j. 20 Cdo 1248/2024-289, ve kterém Nejvyšší soud (v souběžné exekuci týchž účastníků, která je vedena zřízením exekutorského zástavního práva u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 111 EXE 914/2020) zaujal stanovisko k obsahově zcela shodné obraně povinných. Nejvyšší soud se ztotožnil se soudem odvolacím (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2023, č. j. 12 Co 200/2023-264), resp. soudem prvního stupně (usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22. února 2023, č. j. 111 EXE 914/2020-147), že „dosavadní skutková zjištění soudů neodůvodňují závěr o jiné motivaci oprávněné, než právě vymoci svou soudem pravomocně přiznanou pohledávku, a není významné, že existuje (či existoval) okruh dalších subjektů, jež byly povinny stejnou pohledávku hradit, neboť povinnými z exekučního titulu jsou jednoznačně právě povinní a je zcela na vůli oprávněné, zda pohledávku bude či nebude vymáhat současně či výlučně po jiných osobách než po povinných“. Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním povinný 1). Jeho přípustnost spojuje s řešením dosud neřešených otázek: Zda a v jakém rozsahu se lze v řízení o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolávat mimosmluvních ujednání a následného chování stran, modifikujícího či doplňujícího povinnosti z původní dohody,­ a zda je důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. skutečnost, že exekuce je zahájena a vedena v rozporu s jejím účelem, totiž zajistit (efektivní) splnění povinnosti z vykonávaného titulu. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že dohoda o společném postupu zanikla od jejího počátku v důsledku porušení smluvní povinnosti povinným 1), a oprávněná tak mohla zahájit exekuci. Dovolatel trvá na tom, že mezi stranami dohody o společném postupu ze dne 3. prosince 2019 došlo současně k ústní dohodě, že navazující právní dokumentaci zhotoví právní zástupce oprávněné. Skutečnost, že ústní dohoda byla plněna, podle povinného 1) vyplývá z předložených důkazů. Odvolací soud se však omezil pouze na hodnocení kroků oprávněné, pominul tvrzení a důkazy k prokázání existence uvedené ústní dohody a nevypořádal se ani s podáním povinného ze dne 22. června 2025. Povinní po celou dobu činili vše, co po nich bylo možné rozumně požadovat. Oprávněná a s ní spřízněné subjekty podle povinného 1) neposkytly povinným součinnost a záměrně přivodily stav, který by obvykle znamenal zánik dohody o společném postupu. Povinný 1) však dovozuje, že k zániku nedošlo z důvodu ustanovení § 549 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť zánik dohody o společném postupu by byl ve prospěch strany, která jej záměrně způsobila. Povinný opakuje svou argumentaci z řízení před nižšími soudy, že termín pro splnění shora uved