20 Cdo 2456/2005 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2456/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 1. 2006 Spisová značka:20 Cdo 2456/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2456.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 274 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. § 261 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2456/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, IČ: 000 07 064, proti povinnému B. L., zastoupenému advokátem, srážkami z důchodu povinného, pro 20.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 45 E 722/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. prosince 2004, č. j. 40 Co 652/2004-32, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. prosince 2004, č. j. 40 Co 652/2004-32 a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. října 2003, č. j. 45 E 722/2003-6, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinného na základě exekučního titulu, a to usnesení Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování Olomouc, pracoviště Š., ČSV-OVOL-1532/201/2000 ze dne 31. srpna 2000, kterým byla povinnému podle ustanovení § 66 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „trestní řád“), uložena pořádková pokuta ve výši 20.000,- Kč. Dle názoru odvolacího soudu splňuje předložený exekuční titul předpoklady formální a materiální vykonatelnosti, přičemž zvolený způsob výkonu rozhodnutí není z hlediska výše pohledávky v rozporu s obecnými zásadami určujícími způsob a rozsah výkonu rozhodnutí; zdůraznil také, že není v rámci exekučního řízení oprávněn přezkoumávat věcnou správnost předloženého exekučního titulu, a případná tíživá sociální situace povinného je již z povahy věci zajištěna ustanovením § 278 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“). Povinný ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Dle jeho názoru není vykonávané usnesení řádným exekučním titulem, neboť došlo k neoprávněnému zásahu do textu usnesení, které tím ztrácí statut veřejné listiny. Tento stav byl způsoben dodatečným ručním přepisem některých údajů v tomto rozhodnutí, a to data vyhotovení předmětného usnesení a v jeho odůvodnění dne, ve kterém mělo ze strany povinného dojít k protiprávnímu jednání představujícímu příčinu udělení pořádkové pokuty. Povinný tak shledává zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v tom, zda usnesení o pořádkové pokutě vydané podle ustanovení § 66 trestního řádu, ve kterém byla orgánem činným v trestním řízením provedena oprava data vyhotovení tím způsobem, že původní datum bylo bez dalšího rukou přepsáno na datum jiné, je usnesením řádným a vykonatelným. Dále také namítá porušení ustanovení § 261 odst. 1 o.s.ř., když návrh na nařízení výkonu rozhodnutí neobsahuje označení toho, vůči komu má povinný nárok na vyplácení předmětného důchodu, bylo vydáno v rozporu se zákonem a navíc výše pokuty je zcela zjevně nepřiměřená okolnostem případu. Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. dubna 2005. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2). Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich) vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř. Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné. Z důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Podmínka existence otázky po právní stránce zásadního významu je v dané věci splněna; otázka, jež byla klíčová pro rozhodnutí odvolacího soudu, a kterou otevřel dovolatel prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu, není v soudní praxi běžně posuzována (nelze hovořit o ustáleném výkladu), a protože její posouzení může mít zjevně širší judikatorní význam (pro soudní praxi vůbec), je namístě - proto - kvalifikovat napadené rozhodnutí jako zásadně významné (§ 237 odst. 3 o.s.ř.), a dovolání proti němu pokládat za přípustné. Předmětem přezkumu dovolacím soudem tedy bude - vedle dovolatelem namítané vady řízení - zejména otázka vykonatelnosti exekučního titulu, do jehož textu bylo zasaženo jiným způsobem, než jaký předpokládá zákon (v tomto případě prostá ruční oprava předmětného textu exekučního titulu vydaného orgánem činným v trestním řízení). Podle ustanovení § 274 písm. a/ o.s.ř. se ustanovení §§ 251 až 271 o.s.ř. (s výjimkou § 261a odst. 2 a 3 o.s.ř.) upravující výkon rozhodnutí použije i na výkon vykonatelných rozhodnutí soudů a jiných orgánů činných v trestním řízení, pokud přiznávají právo nebo postihují majetek. Podle ustanovení § 66 odst. 1 trestního řádu platí, že ten kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 50 000,- Kč. Podle ustanovení § 134 odst. 1 trestního řádu musí usnesení obsahovat a/ označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde, b/ den a místo rozhodnutí, c/ výrok usnesení s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito, d/ odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného a e/ poučení o opravném prostředku. Podle ustanovení § 138 trestního řádu platí, že pokud není stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení oddílu prvého této