20 Cdo 2756/2020 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2756/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 8. 2021 Spisová značka:20 Cdo 2756/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2756.2020.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Výkon rozhodčích nálezů Dotčené předpisy:§ 49 o. s. ř. § 268 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 10. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2756/2020-253 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné QFUS spol. s r. o., se sídlem v Praze 1, V Celnici 1028/10, identifikační číslo osoby 03841715, proti povinnému V. L., narozenému XY, bytem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Karlem Mazzolinim, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 831/21, pro 14 350 262,13 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 31 EXE 5093/2019, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 3. 2020, č. j. 8 Co 259/2019-207, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 3. 2020, č. j. 8 Co 259/2019-207, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 4. 9. 2019, č. j. 31 EXE 5093/2019-22, zcela zastavil exekuci vedenou soudní exekutorkou Mgr. Veronikou Jakubovskou, Exekutorský úřad Kutná Hora, pod sp. zn. 192 EX 11/19 (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl, že soudní exekutorka nemá právo na náhradu nákladů exekuce (výrok III.). Dospěl k závěru, že povinnému nebyl řádně doručen rozhodčí nález, že obálka použitá rozhodcem k doručování rozhodčího nálezu povinnému nemá odtrhovací část s předtištěnou výzvou podle § 49 odst. 2 podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009, dále též jen „o. s. ř.“, jakou používají soudy při doručování svých písemností. Přestože je na obálce vyznačeno, že byl povinný vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo zanecháno poučení, nelze zjistit, zda zásilka byla skutečně doručena (obálka doručenky neobsahuje příslušnou odtrhovací část), a pokud ano, zda obsahovala všechny náležitosti stanovené v § 50h odst. 1 o. s. ř. Rozhodčí spis neobsahuje ani žádné doklady o tom, že by došlo ve vztahu k doručovanému rozhodčímu nálezu k vyvěšení výzvy podle § 49 odst. 2 o. s. ř. Rozhodce sice žádnou úřední deskou nedisponuje, to mu ovšem nebrání požádat místně příslušný okresní soud o vyvěšení písemnosti na úřední desce soudu. 2. Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh povinného na zastavení exekuce datovaný dnem 22. 2. 2019 zamítá. Předně se zabýval namítaným nedostatkem aktivní legitimace oprávněné, tedy námitkou, kterou okresní soud s ohledem na závěr o nedoručení rozhodčího nálezu povinnému nezkoumal. 3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2015 uzavřené mezi Fio bankou, a. s., se sídlem v Praze 1, V Celnici 1028/10, identifikační číslo osoby 61858374, a oprávněnou (jejímž předmětem byla pohledávka za dlužníkem V. L. z titulu čerpaného a nesplaceného úvěru ze smlouvy o úvěru č. 111000016 ze dne 17. 2. 2011), listiny označené jako smlouva o postoupení práv z exekučního titulu uzavřená mezi týmiž stranami ze dne 21. 11. 2018 (z níž vyplývá, že postupitelka Fio banka, a. s., prohlásila, že v rozhodčím řízení byl v její prospěch vydán vykonatelný rozhodčí nález zavazující dlužníka V. L. a postupitelka touto smlouvou postupuje postupníkovi – oprávněné – bezplatně veškerá práva vyplývající z tohoto exekučního titulu, postupník tato práva přijímá, a vstupuje tak do pozice oprávněného z exekučního titulu se všemi právy věřitele) a listiny označené jako potvrzení o zaplacení úplaty za postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2015 (kde Fio banka, a. s., potvrdila, že úplata za postoupení pohledávky ze smlouvy o postoupení pohledávky byla uhrazena) dospěl k závěru, že tyto listiny splňují požadavky vymezené v § 36 odst. 3 a 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, neboť z jejich obsahu vyplývá postoupení pohledávky z Fio banky, a. s., na oprávněnou, přičemž smluvní strany se v souladu s § 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dohodly, že postupitel bude po určitou sjednanou dobu (do 31. 12. 2017) vymáhat postoupenou pohledávku svým jménem na účet postupníka (oprávněné), což se také stalo, neboť rozhodčí nález byl vydán dne 8. 9. 2017 a sjednaná úplata byla zaplacena. 4. Dále odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodce J. T. byl určen transparentním způsobem (§ 2 odst. 1 a § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „ZRŘ“), proto měl pravomoc rozhodčí nález vydat. 5. Pokud jde o doručení rozhodčího nálezu, odvolací soud dovodil, že strany se nedohodly na doručování rozhodčího nálezu, proto bylo třeba při jeho doručování postupovat podle § 49 o. s. ř., jenž upravuje doručování písemností do vlastních rukou. Povinný si písemnost nevyzvedl, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud si zásilku nevyzvedne ve lhůtě 10 dnů od doručení, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty. Skutečnost, že v poučení je uvedeno, že se doručování řídí zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, nepovažoval odvolací soud za tak zásadní, aby mohla mít vliv na doručení zásilky náhradním způsobem, neboť poučení na obálce zcela odpovídalo poučení podle o. s. ř. Za nepatřičné považoval odvolací soud úvahy okresního soudu o vyvěšení rozhodčího nálezu na úřední desce rozhodce (potažmo soudu), protože tento postup se váže na situaci, kdy nelze zanechat výzvu v místě doručování (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 6. K námitce povinného, že byl při sjednávání rozhodčí doložky slabší stranou, že oprávněná zneužila jeho tísnivé situace, že neměl možnost ovlivnit kontraktační proces a že byl rozhodce ekonomicky závislý na oprávněné, odvolací soud připomněl, že se judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu vyvíjela v otázce, co má soud zkoumat v exekučním řízení v případě, že exekučním titulem je rozhodčí nález (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017). Dodal však, že Nejvyšší soud nedávno zdůraznil, že pokud zákon soudu ukládá, aby z moci úřední zkoumal, zda jsou dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu pouze tehdy, kdy byl rozhodčí nález vydán ve sporu ze spotřebitelské smlouvy a návrh na jeho zrušení podal spotřebitel, nelze tuto výjimku rozšiřovat i na jiné subjekty, kterým je za jiných okolností zákonem přiznávána vyšší míra ochrany, čímž mínil podnikatele. V nespotřebitelských věcech se proto daná pravidla (co je soud povinen přezkoumávat) neuplatní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5942/2017, či nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 3194/18). 7. Odvolací soud v tomto směru doplnil dokazování a uzavřel, že povinný při uzavírání smlouvy vystupoval jako podnikatel, a proto nezkoumal, zda při uzavírání smlouvy o úvěru byla splněna kritéria, jimiž se soud zabývá ve spotřebitelských věcech, tedy ani ekonomickou závislostí rozhodce (bod 24 odůvodnění usnesení). 8. Pokud povinný při odvolacím jednání tvrdil, že jsou ve věci dány okolnosti, pro které lze pochybovat o nezaujatosti rozhodce, vycházel odvolací soud ze závěrů, které přijal Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j. 23 Co 155/2018-108. Odvolací soud z tohoto rozhodnutí vyšel i proto, že předmětem řízení probíhajícího před Městským soudem v Praze bylo právě a jen řešení toho, zda J. T. je z důvodu podjatosti vyloučen z projednávání sporu mezi účastníky, z nichž jedním byla Fio banka, a. s., přičemž v rámci tohoto řízení byl. T. vyslechnut jako svědek. Městský soud v Praze (stejně jako soud prvního stupně) se vypořádal s námitkami žalující strany o ekonomickém prospěchu T. z toho, že jej Fio banka, a. s., do rozhodčích doložek pravidelně prosazuje, jakož i s tím, že jmenovaný působil společně s P. M. v dozorčí radě společnosti V., přičemž oba soudy dospěly k závěru, že předpoklady pro vyloučení T. z projednávání a rozhodování ve věci nejsou dány (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4216/2018). 9. Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž přípustnost dovolání spojuje s právními otázkami: a) zda jsou obsahově shodné pojmy „spotřebitel“ a „slabší smluvní strana“, b) zda je třeba posuzovat otázku ekonomické závislosti r