20 Cdo 2783/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2783/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 2. 2026 Spisová značka:20 Cdo 2783/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.2783.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Notářský zápis Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2783/2025-117 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného V. H., zastoupeného Mgr. Ing. Evou Hubičkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Jugoslávská 620/29, proti povinné K. V., zastoupené Mgr. Ing. et Ing. Markem Studničkou, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 42, pro 119 550 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 EXE 615/2024, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 6. 5. 2025, č. j. 15 Co 141/2025-83, takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 6. 5. 2025, č. j. 15 Co 141/2025-83, a usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 10. 2. 2025, č. j. 4 EXE 615/2024-50, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Pelhřimově k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře (dále též jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 10. 2. 2025, č. j. 4 EXE 615/2024-50, kterým tento soud (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. Pavlem Tintěrou, Exekutorský úřad Rakovník, pod sp. zn. 221 EX 1867/24, a to na základě pověření Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 1. 11. 2024, č. j. 4 EXE 615/2024-15. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že povinná uzavřela s oprávněným smlouvu o zápůjčce dne 22. 11. 2023, na základě níž ji oprávněný zapůjčil 300 000 Kč, které se oprávněnému zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem 150 000 Kč nejpozději do 30. 5. 2024. Pro případ prodlení byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Účet, ze kterého byla zápůjčka poskytnuta a na který měla být vrácena, byl osobním účtem oprávněného. Uzavření smlouvy předcházela e-mailová komunikace mezi oprávněným a povinnou, v níž povinná vysvětlila důvod poptávky po zápůjčce. Povinná svůj dluh nezaplatila. Dne 9. 7. 2024 pod sp. zn. NZ 222/2024 sepsala notářka Mgr. Šárka Matějčková notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, který je v dané věci exekučním titulem; uzavření notářského zápisu rovněž předcházela komunikace mezi povinnou a právní zástupkyní oprávněného o způsobu splácení zápůjčky. Okresní soud rovněž zjistil, že povinná podala dne 27. 5. 2022 insolvenční návrh a téhož dne Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl o úpadku povinné a povolil jí oddlužení. 3. Okresní soud poté uzavřel, že oprávněný poskytl povinné půjčku jako fyzická osoba, že povinná, která ode dne 20. 9. 2023 do 19. 9. 2030 přerušila živnostenskou činnost, se začala poptávat na možnost zápůjčky pro svůj podnikatelský záměr – otevření erotického tantrického salonu. V tomto směru zaslala oprávněnému předpokládané náklady na provoz salonu a předpokládané výdělky a rovněž na základě žádosti oprávněného mu poslala před podpisem smlouvy potvrzení o bezdlužnosti, aniž by mu sdělila, že prochází oddlužením. Nepovažoval tak povinnou ve smluvním vztahu za slabší stranu vyžadující zvýšenou ochranu. 4. K smluvním úrokům okresní soud uvedl, že jejich výši 50 % (částka 150 000 Kč splatná ve lhůtě 6 měsíců od poskytnutí zápůjčky) navrhla ve smlouvě sama povinná, sama i návrh smlouvy o zápůjčce vypracovala a předložila oprávněnému. Protože se nejednalo o spotřebitelský úvěr, nelze přisvědčit argumentaci povinné týkající se přiměřenosti výše úroků ve spotřebitelských věcech. Povinná si musela být vědoma, že za situace, kdy prochází oddlužením v rámci insolvenčního řízení, jí žádný subjekt bankovního či nebankovního sektoru finanční prostředky na její podnikatelský záměr neposkytne. Soud současně nepovažoval sjednanou výši (de facto 100 % ročně z poskytnuté zápůjčky) za nemravnou a v rozporu s dobrými mravy. 5. V případě úroků z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (182,5 % ročně) soud připomněl, že Nejvyšší soud tento úrok připustil s tím, že je nutno zkoumat mravnost sjednaného úroku z prodlení ve vztahu ke všem okolnostem, které tu byly v době uzavření zápůjčky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019). Judikatura Ústavního soudu, na níž povinná odkazuje, se vztahuje ke spotřebitelským úvěrům. 6. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti proto okresní soud považoval za řádný exekuční titul, formálně i materiálně vykonatelný, neboť nepřiznává žádné nemravné plnění, které by bylo v rozporu s hmotným právem. Námitku povinné, že podepsala notářský zápis v tísni a že nevěděla, že bude přímo vykonatelný, považoval okresní soud za lichou. 7. Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu týkajícího se vyhodnocení postavení účastníků smlouvy o zápůjčce. Oprávněný po celou dobu vystupoval jako fyzická osoba, nikoliv podnikatel, a tak se i celou dobu prezentoval. Z předsmluvní korespondence mezi účastníky je naopak zřejmé, že povinná zápůjčku poptávala pro konkrétní podnikatelský záměr, jako podnikatelka vystupovala, ačkoliv měla přerušenou podnikatelskou činnost; za nepodstatnou považoval odvolací soud skutečnost, že účel zápůjčky není specifikován ve smlouvě. Odvolací soud neuvěřil tvrzení povinné (se znalostí v korporátních financích), že si neutvořila dostatečnou představu o obsahu smlouvy a že k jejímu obsahu přistupovala lehkovážně. Námitka, že při uzavírání smlouvy nejednala pečlivě, nemůže jít k tíži oprávněného. 8. Krajský soud dodal, že při posuzování nemravnosti sjednaných úroků v intencích povinnou zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu je třeba přihlížet i ke konkrétním okolnostem daného případu, které tu byly v době uzavření smlouvy. Povinná jako podnikatelka, která se vyzná ve financích, si musela být plně vědoma důsledků spojených s nesplněním svých povinností. Proto ani odvolací soud neshledal výši úroků v rozporu s dobrými mravy. 9. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi podnikateli a posuzování váhy postavení smluvních stran a dále při hodnocení přiměřenosti úroků ze zápůjčky a úroků z prodlení. 10. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyhodnotil, že povinná byla ve smluvním vztahu podnikatelkou, protože měla živnost přerušenou, což zákon i jurisprudence výslovně zohledňují jako faktický stav (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3165/2022). Odvolací soud kladl jen důraz na formální okolnosti, což neodpovídá realitě a nebere v úvahu její insolvenční řízení. Pokud by odvolací soud dále dostatečně vyhodnotil, kdo v daném vztahu vystupoval jako silnější a kdo jako slabší strana, musel by dojít k závěru, že slabší stranou je povinná. I když oprávněný uzavřel smlouvu jako fyzická osoba, jedná se zároveň o úspěšného podnikatele, který je jednatelem a jediným společníkem společnosti PVK Logistics, s. r. o., a zároveň jako osoba samostatně výdělečně činná vystupuje jako provozovatel stravování v restauracích, u stánků apod. Při uzavírání smlouvy o zápůjčce byla povinná těhotná, byla v insolvenci, nepodnikala a neměla podnikatelské zkušenosti jako oprávněný. Proto se lehkovážně zavázala k plnění, o jehož obsahu si neutvořila dostatečně přesnou představu. Smlouvu uzavřela jako fyzická osoba – nepodnikatel, což se také projevilo v notářském zápise. 11. Úrok 150 000 Kč na půjčku 300 000 Kč a smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně jsou současně podle dovolatelky zjevně nepřiměřené. Připomněla, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, zdůraznil nutnost posuzovat mravnost ujednání o úrocích v kontextu všech okolností, včetně postavení stran, jejich znalostí a reálných schopností vypořádat se se závazkem. Byť Ústavní soud rozlišuje ochranu spotřebitelů a podnikatelů, je třeba v případech subjektů v insolvenčním řízení a zjevné nerovnováhy stran korigovat i právní vztahy mezi „podnikateli.“ Požadavek na vrácení zapůjčené částky navýšené o 50 % za půl roku považuje za lichvu podle § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Povinná si ve smlouvě vůbec nevšimla ujednání o úroku z prodlení, v notářském zápise si tohoto ujednání již byla vědoma, ale neuvědomila si, o jak vysok