20 Cdo 2804/2023 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2804/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 10. 2023 Spisová značka:20 Cdo 2804/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2804.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Nezletilí Majetek osoby (o. z.) Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 3 odst. 2 písm. d) o. z. § 1955 odst. 1 o. z. § 1926 o. z. § 898 o. z. § 28 obč. zák. § 5 odst. 12 předpisu č. 96/1993 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2804/2023-321 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné K. K., zastoupené Mgr. Martinem Hromkem, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 153/119, proti povinnému F. K., zastoupenému JUDr. Zuzanou Pechtorovou, advokátkou se sídlem v Brně, Dřevařská 855/12, pro 146 500 Kč, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 55 EXE 1855/2018, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. dubna 2023, č. j. 26 Co 377/2022-270, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. dubna 2023, č. j. 26 Co 377/2022-270, se ve výroku I. bodu 2 a ve výroku II. ruší a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1/ Ve shora označené věci Okresní soud Brno - venkov (dále „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. 4. 2022, č. j. 55 EXE 1855/2018-226, zamítl návrh povinného ze dne 15. 10. 2018 na zastavení exekuce vedené pověřeným soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno - venkov (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 137 EX 14900/18 pro vymožení částky 156 500 Kč představující částečnou náhradu nemajetkové újmy uložené povinnému rozsudkem okresního soudu ze dne 27. 10. 2014, č. j. 12 T 130/2014-217 (dále „exekuční titul“). 2/ Soud prvního stupně v posuzované věci vydal již dříve usnesení ze dne 3. 12. 2020, č. j. 55 EXE 1855/2018-141, které zrušil Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. 9. 2021, č. j. 26 Co 45/2021-165, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem, aby soud doplnil dokazování listinami prokazujícími uzavření dohody mezi povinným a tehdy nezletilou oprávněnou (jednající v zastoupení matky I K.; dále „matka oprávněné“ či „matka“), neboť podle takové dohody měl být dluh vůči oprávněné uhrazen na její bankovní účet stavebního spoření zřízeného povinným, a dále aby zjistil výši povinným poukázaných finančních prostředků v době před doručením výzvy soudního exekutora ke splnění vymáhané povinnosti, tj. prostředků, se kterými oprávněná mohla volně disponovat, pakliže by o jejich výplatu požádala. 3/ Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že exekučním titulem byla povinnému uložena povinnost nahradit oprávněné na náhradě nemajetkové újmy celkovou částku 200 000 Kč, z čehož 54 000 Kč povinný řádně oprávněné zaplatil, takže v tomto rozsahu exekuce není vedena. Pro vymožení zbylé částky ve výši 156 500 Kč vedením exekuce pověřený soudní exekutor usnesením ze dne 23. 1. 2019, č. j. 137 EX 14900/18-42, k návrhu oprávněné zastavil exekuci co do částky 10 000 Kč. Vyšel ze zjištění, že povinný založil dne 12. 11. 2014 ve prospěch oprávněné smlouvu o stavebním spoření č. 3755152001 (dále též „smlouva o stavebním spoření“) se stavební spořitelnou Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s. (dále „stavební spořitelna“), pojmenovanou jako „Odškodnění, k rukám F. K.“, s cílovou částkou 200 000 Kč na sjednanou dobu šesti let. Dne 18. 3. 2016 informoval oprávněnou i její matku o způsobu plnění jeho povinnosti a deklaroval poskytnutí součinnosti k převodu naspořené částky přímo oprávněné. Předešlá právní zástupkyně oprávněné Mgr. Lenka Bobaj Žváčková dne 1. 4. 2016 vyzvala povinného k náhradě uložené nemajetkové újmy s možností, že prokáže-li povinný vložení finančních prostředků na uváděný účet u stavební spořitelny, bude oprávněná v tomto rozsahu považovat povinnost povinného za splněnou. Na příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí se dne 28. 12. 2015 obrátila matka oprávněné a vyjádřila zde nesouhlas s formou úhrady odškodného, kterou povinný zvolil; nesouhlas povinnému však přímo nesdělila. Oznámení o zahájení exekuce bylo povinnému doručeno dne 17. 9. 2018 a k tomuto datu povinný na účet vedený u stavební spořitelny vložil celkem 112 500 Kč. V říjnu 2018 povinný vyzval matku tehdy nezletilé oprávněné, aby se dostavila na pobočku stavební spořitelny ke sjednané schůzce na den 24. 10. 2018 v 15.00 hodin za účelem výpovědi smlouvy o stavebním spoření. 4/ Soud prvního stupně dospěl k závěru, že matka jako zákonná zástupkyně oprávněné sice akceptovala způsob plnění povinnosti formou, kterou povinný zvolil, avšak ke dni doručení oznámení o zahájení exekuce povinnému neuplynulo šest let od založení účtu stavebního spoření. Z tohoto důvodu byl k vyplacení složené finanční částky ve prospěch oprávněné nezbytný souhlas opatrovnického soudu, který si však doposud nikdo nevyžádal. Ačkoli tedy povinný svou povinnost co do částky 112 500 Kč splnil, zvolil takový způsob plnění, který znemožňoval oprávněné s prostředky volně nakládat. Jednání matky oprávněné, která o uzavření smlouvy o stavebním spoření věděla, do zahájení exekuce proti způsobu shromažďování finančních prostředků nijak nebrojila a po zahájení exekuce odmítla povinnému poskytnout součinnost a umožnit převod finančních prostředků na jiný účet, lze hodnotit jako rozporné s dobrými mravy, a to se zřetelem ke skutečnosti, že oprávněná finanční prostředky uložené na účtu stavebního spoření v roce 2021 vybrala. Uvedený účelový způsob jednání matky oprávněné nicméně důvod pro zastavení exekuce nezakládá. 5/ Odvolací soud k odvolání povinného usnesením ze dne 5. 4. 2023, č. j. 26 Co 377/2022-270, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že zastavil řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce v rozsahu částky 35 396,55 Kč, zastavil exekuci pro vymožení částky 111 103,45 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení vynaložených povinným (výrok II.). 6/ Při aprobaci skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně odvolací soud nejprve zastavil řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce v rozsahu částky 35 396,55 Kč za přiměřeného použití § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), jelikož povinný vzal v uvedeném rozsahu v řízení před odvolacím soudem svůj návrh na zastavení exekuce zpět. Ve zbývajícím rozsahu vzal odvolací soud za prokázané uzavření dohody mezi účastníky o jiném místě plnění exekučně vymáhaného dluhu, než v místě bydliště oprávněné (§ 1955 odst. 1 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále „o. z.“), zde formou poukázání - připsání finanční částky na účet oprávněné u stavební spořitelny (§ 1957 o. z.), přičemž ve prospěch tohoto účtu připsané částky (povinným přímo zaslané do dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti) by bylo možno - v rozsahu, v němž by oprávněná s těmito finančními prostředky mohla volně disponovat při naplnění předpokladů pro jejich výplatu - považovat za plnění na exekučně vymáhanou povinnost. Dohoda o jiném místě plnění přitom představuje jednání o běžné záležitosti a rodič nezletilého dítěte proto nepotřebuje k jejímu uzavření souhlas soudu podle § 898 odst. 1 o. z. Odvolací soud k uvedenému doplnil dokazování o sdělení stavební spořitelny ze dne 15. 3. 2023 ve spojení s přiloženými všeobecnými obchodními podmínkami stavebního spoření dopadajícími na smlouvu o stavebním spoření a uzavřel, že oprávněné nic nebránilo k datu 17. 9. 2018 smlouvu o stavebním spoření ukončit, přičemž z naspořené sumy by jí - aniž by potřebovala přivolení soudu - byla vyplacena částka 111 103,45 Kč. 7/ Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroku o zastavení exekuce (výrok I. bod 2) a navazujícího výroku o nákladech řízení podala oprávněná dovolání, jehož hledisko přípustnosti vymezila ve smyslu § 237 o. s. ř. tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, při jejichž „řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, konkrétně: A/ zda plnění náhrady nemajetkové újmy povinným oprávněné, k němuž byl povinný zavázán odsuzujícím trestním rozsudkem, na účet stavebního spoření, zřízeného povinným coby zákonným zástupcem oprávněné ve prospěch oprávněné, tedy plnění náhrady nemajetkové újmy způsobem, který z odsuzujícího trestního rozsudku neplyne, je změnou způsobu plnění náhrady nemajetkové újmy uložené povinnému uvedeným trestním rozsudkem; B/ zda dohoda mezi oprávněnou