20 Cdo 2905/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2905/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 4. 2025 Spisová značka:20 Cdo 2905/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.2905.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 143 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 262b odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2905/2024-800 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné GOLDFIELD s. r. o., se sídlem ve Zlíně, nám. T. G. Masaryka 2433, identifikační číslo osoby 04155424, zastoupené Mgr. Alešem Teršem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1734/2, proti povinnému A. J., zastoupenému Mgr. Ing. Davidem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 5, Žitavského 496, za účasti manželky povinného P. J., zastoupené Mgr. Ondřejem Toulem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1070/19, pro 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 54 EXE 252/2021, o dovolání manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. 72 Co 71/2024-754, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. 12. 2023, č. j. 54 EXE 252/2021-693, částečně zastavil exekuci ve vztahu k exekučním příkazům ze dne 9. 2. 2021, č. j. 120 EX 1173/21-31, ze dne 11. 2. 2021, č. j. 120 EX 1173/21-34, ze dne 16. 2. 2021, č. j. 120 EX 1173/21-42, ze dne 16. 2. 2021, č. j. 120 EX 1173/21-45, ze dne 16. 2. 2021, č. j. 120 EX 1173/21-46, a ze dne 19. 2. 2021, č. j. 120 EX 1173/21-59. Dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro to, aby se povinný a jeho manželka mohli odvolat na dohodu o zúžení společného jmění manželů (dále též jen „SJM“) podle § 143a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Dovodil, že exekučními příkazy postižený majetek tvoří výlučné vlastnictví manželky povinného, přičemž ta o dluhu svého manžela nevěděla a oprávněná byla o existenci dohody o zúžení SJM informována. 2. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh povinného a jeho manželky na částečné zastavení exekuce zamítl. Stejně jako soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že povinný uzavřel manželství se svojí manželkou dne 24. 2. 1989 a manželství dosud trvá. Notářským zápisem ze dne 18. 7. 2001, sp. zn. NZ 210/2001, N 239/2001, manželé uzavřeli smlouvu o zúžení SJM, která byla do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu zapsána dne 30. 3. 2021. Předmětem exekuce je vymožení směnečného ručitelského závazku povinného ze dne 13. 5. 2014. Odvolací soud zopakoval důkaz výslechem manželky povinného a svědkyň A. K., L. R. a svědka J. J. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že právní předchůdkyně oprávněné Česká spořitelna, a. s., nebyla nejpozději ke dni vzniku směnečného závazku seznámena s dohodou povinného a jeho manželky o zúžení SJM. Její vědomost o existenci dohody nelze dovozovat ze skutečnosti, že dohoda byla ode dne 9. 1. 2006 zveřejněna v obchodním rejstříku ve sbírce listin společnosti JEGI s. r. o. Bylo především na povinném, aby před vznikem směnečného závazku věřitelku (Českou spořitelnu, a. s.) s dohodou seznámil. Odvolací soud současně považoval tvrzení manželky povinného o nevědomosti o směnečném závazku manžela za účelové a nevěrohodné. Z toho, že svědci potvrdili její nezájem o podnikatelskou činnost povinného, nelze bez dalšího dovozovat absenci její vědomosti o vzniku závazku. Manželka povinného měla možnost získat informace o směnečném závazku svého manžela a sama mohla předchůdkyni oprávněné obsah dohody o zúžení SJM oznámit. 3. Protože exekučními příkazy postižený majetek byl nabyt za trvání manželství, odvolací soud uzavřel, že se jedná o majetek, ze kterého lze vymáhanou pohledávku oprávněné uspokojit. Pokud jde o nemovitosti v katastrálním území XY u XY, konkrétně pozemek st. p. č. XY, jehož součástí je stavba č. e. XY, a pozemek parc. č. XY, odvolací soud s odkazem na výpis z katastru nemovitostí uzavřel, že manželka povinného nabyla do vlastnictví shora uvedené pozemky na základě kupní smlouvy ze dne 11. 7. 2008 s tím, že právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 21. 7. 2008. Současně z obsahu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 10. 1994, sp. zn. 27 D 1124/98, vyplynulo, že manželka povinného nabyla děděním veškerý majetek svého otce, zůstavitele Z. B., zemřelého, včetně rekreační chaty č. e. XY (po přečíslování č. e. XY) na cizím pozemku parc. č. XY (nyní st. p. č. XY) a garáž a kolnu na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY u XY. Manželka povinného tedy děděním nabyla pouze stavbu č. e. XY na cizím pozemku, přičemž pozemky st. p. č. XY a parc. č. XY nabyla za trvání manželství s povinným na základě kupní smlouvy ze dne 11. 7. 2008 a jejím výlučným majetkem se staly pouze v důsledku modifikace SJM (dohodou ze dne 18. 7. 2001). Vzhledem k tomu, že ke dni 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), měla manželka povinného vlastnické právo ke stavbě i k pozemku, na němž se stavba nachází, stala se ve smyslu § 3054 o. z. uvedená stavba č. e. XY součástí pozemku st. p. č. XY. Z uvedeného plyne, že stavba č. e. XY sdílí právní charakter pozemku st. p. č. XY, jehož je součástí (§ 505 a násl. o. z.). Proto také z uvedeného nemovitého majetku lze vymáhanou pohledávku uspokojit. 4. Manželka povinného napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost spojuje s řešením otázek hmotného i procesního práva, které dosud nebyly v praxi dovolacího soudu řešeny, nebo při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu: a) zda v případě dluhu povinného, jenž není součástí SJM proto, že do 31. 12. 2013 (tedy před účinností o. z.) došlo k zúžení SJM, lze oprávněného uspokojit z výlučného majetku manželky povinného, jen pokud to s ohledem na toto zúžení připouští právní úprava účinná do 31. 12. 2013 (odvolací soud se podle dovolatelky při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), b) zda je přípustné, aby šlo k tíži manžela (manželky), pokud si banka (ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách) jako profesionál v oboru, jsouc si vědoma existence manželství, nevyžádá souhlas manžela (manželky) s právním jednáním druhého manžela, nebo předložení notářského zápisu o zúžení SJM (tato otázka podle dovolatelky dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu řešena, resp. byla řešena okrajově a má být dovolacím soudem vyřešena jinak), c) zda jeden z manželů, pokud se zúžení SJM ex post ukáže vůči věřiteli jednoho manžela jako neúčinné, může namítat relativní neplatnost takového jednání, nebo s takovým jednáním vyslovit nesouhlas poté, co se o něm dozví (tato otázka podle dovolatelky nebyla dovolacím soudem dosud řešena), d) odvolací soud zcela rezignoval na vypořádání vznesené námitky relativní neplatnosti jednání učiněného druhým z manželů, které nelze pokládat za běžné, a námitky nesouhlasu manželky s jednáním manžela, čímž porušil ústavně garantované právo dovolatelky na spravedlivý proces (odvolací soud se tak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), e) odvolací soud zcela neprovedl a nevyžádal účastnicí řízení navržený důkaz, byť tento byl zásadně relevantní pro věc samou, čímž porušil ústavně garantované právo dovolatelky na spravedlivý proces (odvolací soud se tak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu). 5. K otázce ad a) dovolatelka uvedla, že podle judikatury Nejvyššího soudu v případě, že dluh povinného není součástí SJM proto, že do 31. 12. 2013 (tedy před účinností o. z.) došlo ke zúžení SJM, lze oprávněného uspokojit z výlučného majetku manželky povinného jen tehdy, připouští-li to s ohledem na toto zúžení právní úprava účinná do 31. 12. 2013 (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 169/2019). Odvolací soud tak měl na případ aplikovat obč. zák., namísto toho aplikoval o. z. (tj. právní úpravu účinnou od 1. 1. 2014). Pokud by odvolací soud aplikoval obč. zák., musel by podle dovolatelky v souladu s § 120 odst. 2 obč. zák. (stavba není součástí pozemku) dojít k závěru, že stavba č. e. XY je samostatná věc (odlišná od pozemku st. p. č. XY) ve výlučném vlastnictví manželky povinného z důvodu jejího nabytí v dědickém řízení, a nemůže tedy být postižena výkonem rozhodnutí proti povinnému. Dovolatelka dále poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 20 Cdo