20 Cdo 2956/2000 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2956/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 1. 2001 Spisová značka:20 Cdo 2956/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2956.2000.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2956/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců A) R. S., B) G. S., C) Y. S., D) M. K. (právních nástupců původně žalujícího H. S., zemřelého dne 23. listopadu 1997), proti žalovaným 1) Městskému bytovému podniku T., státnímu podniku "v likvidaci" , 2) městu T. a 3) České republice - Okresnímu úřadu v T., o uzavření dohody o vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 17 C 412/95, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. září 2000, č.j. 10 Co 282/2000-135, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně každému z žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 575,- Kč k rukám jejich zástupců, a to JUDr. D. H., Mgr. J. C., a JUDr. D. P., do tří dnů od právní moci usnesení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. září 2000, č.j. 10 Co 282/2000-135, potvrdil rozsudek ze dne 11. března 1997, č.j. 17 C 412/95-55, kterým Okresní soud v Teplicích zamítl žalobu o uzavření dohody o vydání domu č.p. 451 a pozemku parc. č. 816 v katastrálním území T. a rozhodl o nákladech řízení; o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že účastníci na jejich náhradu nemají právo. V rámci právního názoru vysloveného Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 15. března 2000, sp. zn. 23 Cdo 1131/98 - dovozujícího že i soudní rozhodnutí, popřípadě postup soudu jeho vydání předcházející, může být při splnění podmínek stanovených v § 6 odst. 2 a § 2 odst. 1 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 87/1991 Sb."), skutečností odůvodňující nárok na vydání věci - odvolací soud uzavřel, že přechod sporných nemovitostí na stát jejich prodejem v exekučním řízení pro uspokojení pohledávky věřitele takovým důvodem není; je tomu tak přesto, že exekuční řízení bylo vedeno proti fyzickým osobám, které již nežily a jimž soud ustanovil opatrovníka jako osobám neznámého pobytu, neboť o této okolnosti nevěděl. Takové procesní pochybení nelze ztotožnit s postupem porušujícím obecně uznávaná lidská práva a svobody, a protože mezi židovským původem vlastníků a přechodem nemovitostí na stát v exekuci pro dluhy není příčinná souvislost, nejde ani o politickou perzekuci. Odvolací soud vyloučil přechod nemovitostí na stát v dražebním řízení provedeném zkrácenou formou na úhradu pohledávky státu (§ 6 odst. 1 písm. e/ zákona) a převzetí nemovitostí státem bez právního důvodu (§ 6 odst. 2 část věty za druhou čárkou zákona č. 87/1991 Sb.), když podkladem pro zápis změny vlastníka v pozemkové knize bylo usnesení vydané v exekučním řízení, jímž je vázán v tom smyslu, že z jeho účinků vychází. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání, opírajíce jeho přípustnost o ustanovení § 239 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen "o.s.ř."). Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. vytýkají odvolacímu soudu nesprávné posouzení důsledků vydání usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 29. října 1963, sp. zn. E 873/63, v poměrech skutkových podstat vyjmenovaných v § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. Byla-li exekuce vedena proti osobám, jež v té době již nežily a předmět exekuce nevlastnily, má uvedené usnesení - vydané tak mimo rámec pravomoci soudu - povahu nicotného právního aktu, který nenabyl právní moci; vlastnictví na stát na jeho základě tudíž nepřešlo. Odtud se odvíjí úvaha žalobců, že stát převzal nemovitosti bez právního důvodu ve smyslu § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. Oproti závěru odvolacího soudu, že procesní pochybení v exekučním řízení (vedení exekuce proti nežijícím osobám zastoupeným opatrovníkem) není postupem porušujícím obecně uznávaná lidská práva a svobody (§ 2 odst. 1 písm. c/, odst. 3 věta první zákona č. 87/1991 Sb.), prosazují dovolatelé verzi, zohledňující exekuci, včetně vydání kritického usnesení, ve vztahu k dědicům původních spoluvlastnic nemovitostí prizmatem hrubého rozporu s "obecně uznávanými lidskými právy a svobodami zakotvenými tehdy zejm. ve Všeobecné deklaraci lidských práv Charty OSN z 10. 12. 1948". Námitka, že skutkový závěr, podle něhož v možnostech soudu, který exekuční řízení vedl, nebylo zjistit, že původní spoluvlastníci sporných nemovitostí zemřeli, nemá oporu v obsahu spisu, reflektuje dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř.; podle dovolatelů byla exekuce vedena formalisticky (soud nevyvinul žádnou snahu vypátrat pobyt právního nástupce bývalých spoluvlastníků). Ze všech uvedených důvodů navrhli dovolatelé napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaní se ve vyjádřeních k dovolání ztotožnili s rozhodnutím odvolacího soudu. Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 18. září 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. ke dni 31. prosince 2000. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací - po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami (žalobci) řádně zastoupenými advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, 2 o.s.ř.) - se nejdříve zabýval přípustností dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Nejde-li o případ vad řízení vyjmenovaných v § 237 odst. 1 o.s.ř., k nimž dovolací soud za situace, kdy dovolání bylo podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem, přihlíží z úřední povinnosti - a ty nebyly v dovolání tvrzeny a nevyplývají ani z obsahu spisu - je třeba, je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení § 238 a § 239 o.s.ř. Jestliže odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně - jako v dané věci - připouští občanský soudní řád dovolání pouze při splnění podmínek stanovených v § 238 odst. 1 písm. b/, § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. O žádný z případů uvedených v ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ a § 239 odst. 1 o.s.ř. v projednávaném případě nejde, neboť odvolací soud, aniž ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil přípustnost dovolání, potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně. Zbývá posoudit přípustnost dovolání v intencích ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř., na který dovolatelé také výslovně odkázali. Podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Z toho, že přípustnost dovolání je podle citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že se dovolací přezkum otevírá jen pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž - vedle důvodu podle § 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. - již pouze důvod uvedený v § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), jímž také žalobci (mimo jiné) dovolání zdůvodnili. Jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, prohlášení přípustnosti dovolání neumožňují. Zpochybňují-li dovolatelé skutkový stav, z něhož soudy obou stupňů vycházely, je nutno - při vyloučení možnosti prověřit správnost rozhodnutí odvolacího soudu v intencích dovolacích důvodů podle § 241 odst. 3 písm. b/ a c/ o.s.ř. - jejich tvrzení připínající se ke skutkovému stavu jako bezcenná odmítnout (konkrétně námitky týkající se možností exekučního soudu zjistit skutečnost úmrtí původních spol