20 Cdo 2978/2006 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2978/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2007 Spisová značka:20 Cdo 2978/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2978.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2978/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné O. s. s. z., proti povinnému J. M., zastoupenému advokátem, pro částku 137 939,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. E 4172/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 30. 5. 2006, č.j. 20 Co 231/2006-38, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 20. 12. 2005, č. j. E 4172/2005-11, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí. V dovolání (zásadní právní význam spatřuje „v tom, že odvolací soud přehlédl, resp. ignoroval dovolatelem již dříve vznášenou námitku promlčení“) povinný namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), spočívající v tom, že výkon rozhodnutí byl nařízen na základě (podle jeho názoru „nulitního“) exekučního titulu – výkazu nedoplatků /§ 104g odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. v rozhodném znění/ z 18. 11. 2005 – vyměřujícího mu  penále za období od 6. 9. 1993 do 31. 1. 1994 přes „neřešenou námitku promlčení.“ Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Hodnocením dovolatelova argumentu odůvodňujícího přípustnost dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na  rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Dovolatelova námitka, že v nalézacím řízení byl zavázán k zaplacení již promlčené pohledávky, a to přes opakovaně vznášenou námitku promlčení, směřuje proti vykonávanému titulu. Jeho věcnou správnost však soud v exekučním řízení oprávněn přezkoumávat není.  V tomto směru je tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu se stávající judikaturou. Protože – jak vyplývá z výše uvedeného – není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), aniž se musel zabývat závěrem odvolacího soudu, že „hmotněprávní úkon, tj. postoupení pohledávky, nemůže být nahrazen společným prohlášením“, podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl. Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. ledna 2007                                                                                 JUDr. Vladimír  M i k u š e k , v. r.                                                                          předseda senátu