20 Cdo 3012/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3012/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2025 Spisová značka:20 Cdo 3012/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.3012.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vedlejší účastník Dotčené předpisy:§ 93 o. s. ř. § 267a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3012/2024-506 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobce M. M., proti žalované S. B., za účasti vedlejšího účastníka T. Š., zastoupeného Mgr. Ing. Ivonou Miechovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 251/2, o popření pravosti pohledávky přihlášené do exekučního řízení, o přistoupení vedlejšího účastníka, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 61/2018, o dovolání vedlejšího účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, č. j. 36 Co 108/2024-465, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, č. j. 36 Co 108/2024-465, se mění tak, že se připouští vstup T. Š., do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 vede řízení o určení, že pohledávka žalované není po právu, a proto se vylučuje z uspokojení při rozvrhu v rámci exekuce prováděné soudním exekutorem JUDr. Dalimilem Mikou, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy, pod sp. zn. 120 EX 2950/10, nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 9. 2010, č. j. 66 EXE 1917/2010-22. Jde o pohledávku ve výši 2 351 309,39 Kč s příslušenstvím z úvěrové smlouvy č. 004003240269 ze dne 13. 5. 2003, uzavřené mezi Komerční bankou a. s. jako původním věřitelem a P. L. jako dlužníkem (v exekuci povinným). Žalovaná nabyla do exekuce přihlášenou pohledávku smlouvou o postoupení ze dne 7. 5. 2014. Žalobce v tomto řízení zpochybňuje platnost úvěrové smlouvy i postupních smluv, a tedy i uspokojení žalované v rámci rozvrhu. 2. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 1. 2. 2024, č. j. 16 C 61/2018-448, připustil, aby na straně žalované přistoupil do řízení jako vedlejší účastník T. Š. Uvedl, že v projednávané věci se žalobce domáhá určení, že pohledávka žalované ve výši 2 351 309,39 Kč s příslušenstvím, vzniklá původnímu věřiteli (Komerční banka a. s.) na základě úvěrové smlouvy ze dne 13. 5. 2003, číslo 004003240269, není po právu a vylučuje se z uspokojení z rozdělované podstaty při rozvrhu v rámci exekuce vedené JUDr. D. Mikou, LL.M., soudním exekutorem Exekutorského úřadu Klatovy, pod sp. zn. 120 EX 2950/10, nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 9. 2010, č. j. 66 EXE 1917/2010-22. V průběhu řízení T. Š. opakovaně navrhoval svůj vstup do řízení z důvodu nabytí části předmětné pohledávky smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 4. 7. 2019. Jeho vstup do řízení nebyl pro trvající nesouhlas žalované připuštěn. Tentokrát však žalovaná svým podáním ze dne 29. 1. 2024 předložila soudu nezbytný souhlas, a proto bylo návrhu vyhověno. Vedlejší účastník jakožto spoluvlastník předmětné pohledávky má stejný zájem na tom, aby žaloba byla neúspěšná, tedy aby pohledávka nebyla vyloučena z uspokojení v exekuci. 3. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím k odvolání žalobce změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se vstup vedlejšího účastníka na straně žalované nepřipouští (výrok I), a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II a III). Uvedl, že předpokladem vedlejší intervence je právní (nikoli jen hospodářský či morální) zájem na výsledku sporu. Je dán tehdy, jestliže výsledek řízení zasáhne právní postavení vedlejšího interventa. V daném případě tomu tak není, protože předmět sporu (vyloučení pohledávky žalované z rozvrhu v exekuci) nemůže zasáhnout právní postavení vedlejšího interventa. Z exekuce totiž může být vyloučena pouze ta část pohledávky, kterou v době rozhodování vlastní žalovaná. Žalobou nepostižený vlastník části pohledávky (není hlavním účastníkem) nemůže být v exekučním řízení dotčen. Případné vyhovující rozhodnutí ve věci tedy nemůže do právního postavení T. Š. zasáhnout. 4. Usnesení odvolacího soudu napadl vedlejší účastník dovoláním, a to výslovně v rozsahu jeho výroku I. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ve věci není dán jeho právní zájem na výsledku řízení. V řízení přece jde o uspokojení pohledávky, jíž je nabyvatelem, pouze nedošlo ze strany žalované k návrhu na jeho procesní nástupnictví. Výsledek řízení se promítne i do jeho majetkové sféry. Bude-li mít v řízení úspěch žalovaná, projeví se to i na možnosti uspokojení dovolatele. Uvádí, že dovolacím soudem nebyla dosud řešena otázka, že vedlejší účastenství je přípustné, jestliže vedlejší účastník vstoupí do řízení se souhlasem strany, na jejíž podporu do řízení vstupuje, a prokáže právní zájem na výsledku sporu. Podle dovolatele odvolací soud rozhodl též v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, která se na řešení předestřené otázky vztahuje, konkrétně v rozporu s rozhodnutími sp. zn. 24 Cdo 1045/2020 a 25 Cdo 4519/2014. Dovolatel vytýká, že odvolací soud vyšel z nesprávného a nepodloženého zjištění, že je nabyvatelem pouze části pohledávky, které se snad řízení netýká. Naopak v řízení jde o uspokojení i jeho části pohledávky. Dále vytýká napadenému rozhodnutí jeho nepřezkoumatelnost, neboť se v něm neuvádí žádná rozhodná skutková zjištění či konkrétní důkazy, z nichž se rozhodná skutková zjištění činí. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 886/2001). Dovolatel závěrem vytýká, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť napadené rozhodnutí neobsahuje žádné odůvodnění nákladových výroků. Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 2. 2024, č. j. 16 C 61/2018-448, potvrzuje a žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává. 5. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dovolání je přípustné a důvodné, neboť odvolací soud se při posouzení otázky právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku řízení (§ 93 o. s. ř.) odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. 6. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). 7. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 8. Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že ve věci žalované jako dlužnice bylo dne 9. 3. 2020 zahájeno insolvenční řízení a dne 15. 5. 2020 nastaly účinky povolení oddlužení. Následně nastaly ke dni 1. 12. 2022 účinky prohlášení konkursu na majetek žalované. Podle insolvenčního rejstříku insolvenční správce pohledávku dlužnice (žalované) za P. L. dne 12. 9. 2024 zapsal do majetkové podstaty a dne 7. 10. 2024 ji z majetkové podstaty vyloučil. 9. Jak již uvedl dovolatel, Nejvyšší soud se otázkou vedlejšího účastenství opakovaně zabýval. V usnesení ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1045/2020, shrnul, že navrhovatel v případě, že má právní zájem na určitém výsledku řízení, se stává vedlejším účastníkem řízení okamžikem svého vstupu do řízení, a to i bez výslovného souhlasu jím podporovaného účastníka. V případě, že některý z dosavadních účastníků navrhne, aby o přípustnosti vedlejšího účastenství bylo rozhodnuto, soud má povinnost takové rozhodnutí vydat. Povinností vedlejšího účastníka, je-li proti jeho účasti uplatněna námitka, je tvrdit a prokázat, že má právní zájem na vítězství jím podporované strany. Posouzení existence právního zájmu vedlejšího účastníka je v každém jednotlivém případě podle konkrétních okolností ponecháno na úvaze soudu. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Nastalá změna se musí promítnout do roviny právní v podobě změny, dotčení reálně existujících nebo v blízké budoucnosti jistě nastalých právních vztahů. Tento institut neslouží pouze k ochraně zájmů vedlejšího účastníka, ale i hlavního účastníka říze