20 Cdo 3098/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3098/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2023 Spisová značka:20 Cdo 3098/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3098.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. § 2861 odst. 1 o. z. § 2861 odst. 2 o. z. § 9 odst. 1 předpisu č. 168/1999 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:8. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3098/2022-84 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné E. S., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Josefem Sedláčkem ml., advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, proti povinnému P. K., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Ondříčkova 2167/16, pro 100 000 Kč s příslušenstvím, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2022, č. j. 8 Co 422/2022-56, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2022, č. j. 8 Co 422/2022-56, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 16. 2. 2022, č. j. 10 EXE 2596/2021-30, zamítl návrh povinného ze dne 26. 11. 2021 na zastavení exekuce, vedené soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 Ex 28828/21. Exekuce je podle okresního soudu vedena důvodně, neboť povinným nebyla dosud povinnost uložená exekučním titulem zcela splněna. V posuzovaném případě je vymáhána povinnost podle rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 22. 4. 2021, č. j. 16 T 29/2021-741, který zavázal povinného k úhradě částky 500 000 Kč jako náhrady újmy (současně exekuční titul ve zbytku nároku oprávněnou odkázal na občanskoprávní řízení). Jedná se o újmu z dopravní nehody, k níž došlo 24. 4. 2020 a pro níž měl povinný sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla u společnosti Allianz pojišťovna, a. s. Okresní soud zjistil, že oprávněná uzavřela s pojistitelem, nikoli s povinným, dohodu o narovnání podle § 1903 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. z.“), v níž si účastníci sjednali nahrazení stávajícího nároku novým nárokem na zaplacení částky 400 000 Kč, a ta byla také pojišťovnou oprávněné vyplacena. Protože však podle okresního soudu pojišťovna nebyla oprávněna jakkoli změnit obsah závazku mezi povinným a oprávněnou, jelikož je rozdíl mezi právem oprávněné na náhradu nemajetkové újmy vůči povinnému (založeným rozhodnutím soudu) a právem na pojistné plnění pojistitelem povinného (založeným pojistnou smlouvou), dohoda uzavřená oprávněnou s pojistitelem povinného bez vědomí povinného nemá na jeho závazek z exekučního titulu vliv. 2. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným rozhodnutím k odvolání povinného změnil usnesení okresního soudu tak, že exekuci zastavil a rozhodl o nákladech exekuce i nákladech řízení. Krajský soud doplnil dokazování exekučním titulem, dohodou o narovnání ze dne 28. 7. 2021 a sdělením pojišťovny ze dne 4. 5. 2022. V dohodě o narovnání se pojišťovna zavázala uhradit oprávněné nemajetkovou újmu v podobě odčinění duševních útrap podle § 2959 o. z. v celkové výši 400 000 Kč, které jí také vyplatila. Odvolací soud uzavřel, že uplatnila-li oprávněná v souladu se zákonem nárok na plnění z titulu odpovědnosti povinného k náhradě újmy přímo proti pojistiteli [§ 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „zákon č. 168/1999 Sb.“] a předložila mu pravomocný rozsudek ukládající povinnému zaplatit újmu poškozené, je pojistitel povinen podle tohoto titulu plnit (§ 2861 odst. 2 o. z.). Na pojistitele povinného tedy přešla zákonná povinnost plnění ve smyslu § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a exekuci je třeba zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též „o. s. ř.“). 3. V záhlaví uvedené usnesení krajského soudu ve všech jeho výrocích napadla oprávněná dovoláním. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe - konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1094/98, ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 25 Cdo 499/2002, a ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 25 Cdo 204/2018 - pokud nerozlišuje mezi nárokem na náhradu škody a nárokem na pojistné plnění, ačkoli jde o odlišné nároky uplatnitelné i paralelně vedle sebe, avšak oba zanikající v rozsahu plnění na jeden z nich. Plnit byl povinen jak povinný, tak pojišťovna, a bylo na oprávněné, po kom plnění bude vymáhat. Dovolatelka vytýká závěr soudu, že na pojišťovnu přešla povinnost k plnění, k němuž byl exekučním titulem zavázán povinný. Soud neobjasnil, jak k přechodu povinnosti mělo dojít, rozhodně nelze aplikovat § 36 odst. 4 e. ř. Připomíná, že exekuci nelze vést proti jinému povinnému než uvedenému v exekučním titulu a že žádná listina prokazující přechod nebo převod práva předložena nebyla. Dovolatelka dále uvádí, že uplatnila nárok na náhradu škody vůči škůdci v trestním řízení a nárok na pojistné plnění vůči pojišťovně, v obou případech šlo o 750 000 Kč. Oba nároky zanikly platbou pojišťovny v rozsahu 400 000 Kč. Dohodu o narovnání uzavřela pojišťovna a nemohla v ní řešit rozsah povinnosti nahradit škodu, neboť účastníky právního vztahu z titulu odpovědnosti za škodu byli jen oprávněná a povinný. Dovolatelka je přesvědčena, že dohoda o narovnání je neplatná, protože v rozsahu 500 000 Kč, které jí trestní soud přiznal, neexistovala spornost práva, bez níž nebylo co narovnávat. Odvolací soud se nevypořádal s námitkou povinného, že podle dohody o narovnání mezi pojišťovnou a oprávněnou zanikl oprávněné nárok v rozsahu převyšujícím 400 000 Kč. Soud se nezabýval platností ani účinky dohody, naproti tomu nesprávně uvedl, že povinný není v exekučním řízení pasivně legitimovaný. V tomto směru rozhodl překvapivě a nesplnil poučovací povinnost podle § 118a odst. 2 o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud zrušil unesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Povinný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za věcně správné. Podle § 6 zákona č. 168/1999 Sb. má právo, aby za něj pojistitel uhradil oprávněné její nárok v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku. Ta tedy musí podle § 9 odst. 1 uvedeného zákona uplatnit nárok přímo u pojistitele. Oprávněná (zastoupená advokátem) s pojistitelem však dohodla, že namísto 500 000 Kč jí pojistitel uhradí (jen) 400 000 Kč, a následně se obrátila na povinného, aby jí zaplatil dalších 100 000 Kč. Povinný měl právo, aby za něj pojistitel uhradil částku z vykonatelného rozhodnutí, a pojistitel měl povinnost plnit za něj oprávněné v celém rozsahu vykonatelného rozhodnutí. Oprávněná sjednala s pojistitelem dohodu, podle které po vydání vykonatelného rozhodnutí vůči povinnému „právo oprávněné na plnění vzniklé v důsledku pojistné události zaniká“, tedy nastala situace, kdy oprávněná požaduje po povinném plnění, jež bylo po vydání vykonatelného rozhodnutí splněno pojistitelem. „Dohodou o vypořádání nároku na odčinění duševních útrap z titulu usmrcení paní L. D., nar. XY“ ve vztahu k exekučním titulem přiznanému odškodnění došlo k novaci závazku (§ 1902 o. z.). Podle povinného oprávněná vyjádřila v dohodě (čl. III.) nesouhlas, respektive činí spornou celkově uplatněnou částku 750 000 Kč. V čl. IV. 5 dohody výslovně prohlásila, že úhradou částky 400 000 Kč jsou její práva na odčinění duševních útrap, „vč. nároku přiznaného rozsudkem specifikovaným v čl. I. odst. 2 této dohody s konečnou platností vyrovnána“. Pokud ustanovení dohody nevedou k zániku vymáhaného dluhu novací nebo narovnáním, pak prohlášení v čl. IV. 5 dohody představuje prominutí dluhu (§ 1995 odst. 1 o. z.) s odkládací podmínkou, přičemž nelze pochybovat o tom, že povinný s prominutím souhlasil. Povinný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl a oprávněné uložil povinnost nahradit povinnému náklady právního zastoupení. 5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.). 6. Dovolání je přípustné, neboť dovolací soud se otázkou možnosti zániku