20 Cdo 3221/2020 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3221/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 12. 2020 Spisová značka:20 Cdo 3221/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3221.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 5 20 Cdo 3221/2020USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné ČEZ Prodej, a.s., se sídlem v Praze 4, Duhová č. 1/425, identifikační číslo osoby 27232433, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova č. 74/2, proti povinnému MUZEUM LUŽE se sídlen v Luži, Husova č. 75, identifikační číslo osoby 27006344, zastoupenému JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Zábradlí č. 205/1, za účasti vydražitelky MI Estate s. r. o. se sídlem v Praze 3, Roháčova č. 188/37, identifikační číslo osoby 08294208, pro 105 828 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka, Exekutorský úřad Praha 10, pod sp. zn. 167 EX 3882/12, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. června 2020, č. j. 27 Co 57/2020-151, takto: Dovolání povinného se odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k odvolání povinného usnesením ze dne 3. 6. 2020, č. j. 27 Co 57/2020-151, potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka, Exekutorský úřad Praha 10, ze dne 30. 1. 2020, č. j. 167 EX 3882/12-127, kterým soudní exekutor udělil vydražitelce MI Estate s. r. o. příklep na vydražené nemovité věci, a to pozemku parc. č. 22/1, jehož součástí je stavba č. p. 75, vše zapsáno na LV č. 292 v katastru nemovitostí pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Chrudim, okres Chrudim, obec Luže, katastrální území Luže, včetně příslušenství, za nejvyšší podání 390 000 Kč; odvolací soud dále rozhodl, že povinný je povinen nahradit vydražitelce náklady odvolacího řízení ve výši 7 350 Kč. Odvolací soud zjistil, že soudní exekutor exekučním příkazem ze dne 20. 11. 2018, č. j. 167 EX 3882/12-34, rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovité věci ve vlastnictví povinného, jejíž výslednou cenu stanovil na základě znaleckého posudku znaleckého ústavu Znalecká společnost s. r. o. ze dne 9. 4. 2019, že výsledná cena byla usnesením soudního exekutora ze dne 16. 4. 2019, č. j. 167 EX 3882/12-50, určena po odečtení práv a závad spojených s nemovitou věcí ve výši 780 000 Kč a že soudní exekutor následně v průběhu dražebního jednání dne 30. 1. 2020 udělil vydražiteli na vydražené nemovité věci příklep. Odvolací soud dospěl k závěru, že není dán důvod pro změnu usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje. Usnesení o ceně bylo v projednávané věci vydáno v souladu se zákonem, na základě znaleckého posudku a výsledná cena nemovité věci byla stanovena podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Povinný proti usnesení o ceně nepodal odvolání a předcházející fáze exekučního řízení tak byly pravomocně skončeny. Při nařízení dražebního jednání rovněž nedošlo k porušení zákona, neboť usnesení o nařízení dražby bylo vydáno dne 10. 12. 2019 a dražební jednání proběhlo až po uplynutí třicetidenní lhůty dne 30. 1. 2020. Odvolací soud nezjistil, že by byl dán důvod pro odročení dražebního jednání nařízeného na den 30. 1. 2020 z důvodu žádosti povinného, když povinný žádal pouze dne 23. 8. 2019 o odklad dražebního jednání konaného již dne 3. 9. 2019, a to z důvodu, že je schopen uhradit dlužnou částku do konce roku 2020. 2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost zakládá na řešení právní otázky, která podle jeho názoru v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dostatečně jednoznačně vyřešena, zda lze považovat za porušení zákona při provádění dražby a udělení příklepu v rozporu se zákonem situaci, kdy podkladem pro dražební vyhlášku, následnou dražbu a rozhodnutí byl nesprávně vypracovaný znalecký posudek a u jeho vyhotovení došlo k porušení zákona. Namítá, že znalecký posudek, který byl podkladem pro určení ceny nemovitosti, vyhodnotil cenu nemovitosti v rozporu se skutečností, když pominul, že jde o památkově chráněnou nemovitost, kterou nelze zatížit, a tato skutečnost vlastníka nemovitosti při dispozici s nemovitostí značně omezuje. Na tuto skutečnost byl znalec a soudní exekutor upozorněn dopisem ze dne 23. 8. 2019, na nějž však soudní exekutor nereagoval. Soudní znalec rovněž nezohlednil rozsah věcných břemen, které na nemovitosti váznou, ani skutečnost, že nemovitost není připojena a ani nemá možnost připojení na elektrické, plynové, vodovodní či odpadní sítě. Dále pominul, že nemovitost se nachází v záplavové a povodňové oblasti, proto je v tomto směru nepojistitelná, a že má nainstalována nová okna. Z těchto důvodů je cena stanovená znalcem v rozporu se skutečností a tato pochybení způsobují neplatnost znaleckého posudku, dražební vyhlášky i následné dražby a uděleného příklepu. Povinný dále namítá rozpor provedené dražby s ustanovením § 9 odst. 2 zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy, podle kterého nelze sbírku zapsanou v centrální evidenci ani její jednotlivé sbírkové předměty zastavit nebo zatížit jinými věcnými právy, proto úkony, které zatěžují nemovitost včetně sepisu dražební vyhlášky či zřízení exekutorského zástavního práva, jsou neplatné. Povinný konečně namítá, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil dodržení lhůty pro zveřejnění vyhlášky a žádost povinného o odklad dražebního jednání z důvodu, že je ochoten částku uhradit. Podle povinného není dostačující odůvodnění odvolacího soudu, že povinný žádal o odklad dražby pouze k prvnímu jednání, neboť na tuto jeho žádost nebylo do doby konání druhé dražby reagováno a nebylo tak kvalifikovaně rozhodnuto ani v prvním případě a „prvostupňový orgán nemohl tuto skutečnost přejít nečinností“. Dražební jednání tak bylo nicotné, když povinnému nebylo doručeno žádné rozhodnutí o jeho žádosti či návrhu, nebylo řádně odůvodněno a je tedy nepřezkoumatelné, zda šlo o postup v souladu s právem. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se rozhodnutí soudního exekutora ruší, popřípadě aby rozhodnutí odvolacího soudu a soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. 3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání povinného není přípustné. 4. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, zdůraznil, že porušením zákona při nařízení dražebního jednání ve smyslu ustanovení § 336k odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012 se rozumí kromě případů, kdy dražební vyhláška byla vydána před právní mocí usnesení o výsledné ceně (§ 336a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012) nebo kdy neobsahovala všechny výroky předepsané ustanovením § 336b odst. 2 o. s. ř., také případy, kdy některý z výroků byl v dražební vyhlášce uveden v rozporu se zákonem, případně s faktickým či právním stavem, avšak jen tehdy, když nepříznivé důsledky „výroků v rozporu se zákonem“ nebylo možno odstranit jinak, tedy jestliže takový výrok v rozporu se zákonem vedl či mohl vést k tomu, že odvolatel neuplatnil do zahájení dražebního jednání svá práva. Tak tomu však není, jestliže výrokem v rozporu se zákonem by měl být výrok o výsledné ceně nemovitostí, který je součástí dražební vyhlášky a jenž nemůže být zpochybněn ve fázi vlastní dražby věci (zde v odvolání do usnesení o příklepu). Odvolací soud v posuzovaném případě respektoval rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, jestliže uzavřel, že zpochybnění ceny dražených nemovitostí nemůže vést ke zpochybnění usnesení o udělení příklepu. Nejvyšší soud přitom již v řadě rozhodnutí vysvětlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 275/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 511/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2522/2017), ž