20 Cdo 35/2009 — Nejvyšší soud

20 Cdo 35/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 10. 2010 Spisová značka:20 Cdo 35/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.35.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Promlčení Rozsudek pro zmeškání Dotčené předpisy:§ 243b odst. 2,3 o. s. ř. § 408 odst. 1,2 obch. zák. § 205b o. s. ř. ve znění do 31.03.2005 § 206 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 11. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 35/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné multigate a.s., se sídlem v Olomouci, Riegrova 373/6, IČ 259 12 186, zastoupené JUDr. Markétou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Poštovská 6, adresa pro doručování Brno, Josefská 612/15, proti povinnému Ing. P. H., zastoupenému opatrovníkem Mgr. Radkem Hladinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 36, pro 16.945.175,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 Nc 1035/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2008, č. j. 21 Co 271/2008 - 112, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2008, č. j. 21 Co 271/2008 - 112, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. dubna 2008, č. j. 5 Nc 1035/2005 - 91a, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Shora označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 18. 4. 2008, č. j. 5 Nc 1035/2005 - 91a, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 ve fázi rozvrhového řízení zastavil podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), k návrhu opatrovníka povinného exekuci (nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 25. 7. 2005, č. j. 5 Nc 1035/2005 - 14, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 8. 2005, č. j. 5 Nc 1035/2005 - 16, podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2002, č. j. 43 Cm 375/96 - 54, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 16.945.175,40 Kč s příslušenstvím, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 735.300,- Kč a pro náklady exekuce, které budou stanoveny), a jímž rozhodl o náhradě nákladů státu, nákladů soudního exekutora a o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka povinného. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2002, č. j. 43 Cm 375/96 - 54, jímž bylo oprávněnému přiznáno právo vyplývající z obchodního závazkového vztahu (ze smlouvy o úvěru), jehož splatnost nastala k 1. 8. 1993, napadl povinný odvoláním, že usnesením téhož soudu ze dne 3. 5. 2005, č. j. 43 Cm 375/96 - 111, které nabylo právní moci dne 27. 5. 2005, bylo odvolací řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, přičemž na vykonatelném exekučním titulu byla vyznačena doložka právní moci dnem 7. 1. 2003 (jako kdyby odvolání nebylo podáno) a že oprávnění podal návrh na nařízení exekuce dne 20. 6. 2005. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že námitka promlčení vymáhané pohledávky vznesená povinným, je důvodná; podle odvolacího soudu se totiž „promlčení, které běží od okamžiku, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 408 odst. 1 obch. zák.), „váže k exekučnímu titulu a jeho vykonatelnosti, která v daném případě nastala uplynutím třídenní lhůty k plnění běžící od právní moci rozsudku (tj. dne 11. 1. 2003), a od tohoto okamžiku bylo zásadně možno požádat o nucené vymožení práva“. Dále Městský soud dovodil, že „režim ustanovení § 408 odst. 2 obch. zák. na posuzovanou věc nedopadá vzhledem k tomu, že exekuční titul nebyl vydán ani později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby ani po jejím uplynutí, a i tehdy by exekuční řízení muselo být zahájeno do tří měsíců od vykonatelnosti exekučního titulu“. Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávnění dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovozuje z nesprávného závěru soudů obou stupňů, že v daném případě „nelze uplatnit ustanovení § 408 odst. 2 obch. zák.“. Poukazuje na to, že v průběhu celého řízení namítal, že nalézací řízení bylo skončeno až usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2005, č. j. 43 Cm 375/96 - 111, pravomocným dne 27. 5. 2005, jímž řízení o odvolání povinného bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, a že dne 20. 6. 2005, tedy ve lhůtě podle § 408 odst. 2 obch. zák., podal návrh na nařízení exekuce. Není proto správný závěr soudů obou stupňů, že usnesení odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení ze dne 3. 5. 2005, č. j. 43 Cm 375/96 - 111, je pro řízení o návrhu na zastavení exekuce právně nevýznamné z důvodu, že není exekučním titulem. Dále dovolatel vyslovuje názor, že teprve poté, co bylo rozhodnuto o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, mohla být na rozsudku soudu prvního stupně vyznačena doložka právní moci, přičemž do tohoto data, tj. do 7. 6. 2005, nemohl vědět, že odvolací řízení bude zastaveno a že exekuční titul nabyl právní moci dne 7. 1. 2003, jak je na něm vyznačeno; nesprávným úředním postupem soudu tak byl zkrácen na svých právech. Podal-li proto návrh na nařízení exekuce dne 20. 6. 2005, tedy bezprostředně poté, co byla doložka právní moci vyznačena, měl soud promlčecí dobu posuzovat podle § 408 odst. 2 obch. zák. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12, části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátkou, dospěl po přezkoumání usnesení odvolacího soudu k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že odvolací soud vyřešil nesprávně a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu otázku účinků odvolání v případě, že odvolací řízení bylo následně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, a v důsledku toho i otázku promlčení vymáhané pohledávky podle obchodního zákoníku; dovolání je proto přípustné podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je i důvodné. Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištění skutkoví stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. Podle § 408 odst. 2 obch. zák. bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno. Z citovaných ustanovení vyplývá, že řízení o výkon rozhodnutí přiznávajícího určité právo musí být zahájeno v desetileté promlčecí době, počítané ode dne, kdy tato doba počala běžet poprvé, tj. u práva na plnění závazku podle § 392 odst. 1 obchodního zákoníku ode dne, kdy měl být závazek splněn /ode dne splatnosti pohledávky/ (§ 408 odst. 1 obch. zák.), a v určitých případech i v desetileté době prodloužené o další 3 měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí (§ 408 odst. 2 obch. zák.) - k tomu srov. právní závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13/2006, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1943/2005, ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 179/2006, ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1290/2003, a ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 316/2005. V posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 43 Cm 375/96 - 54, (vydaní pro zmeškání žalovaného), jímž žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci IC, spol. s r. o., Praha (právnímu předchůdci oprávněného) částku 16.945.17