20 Cdo 3891/2020 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3891/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 2. 2021 Spisová značka:20 Cdo 3891/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3891.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 11 předpisu č. 87/1995Sb. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 180 předpisu č. 123/2007Sb. § 39 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 4. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1203/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3891/2020-501USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné TRINITY BANK, a. s., se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 1375/19, identifikační číslo osoby 253 07 835, zastoupené JUDr. Jiřím Vodou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 85/104, proti povinné TECHSOX INVEST SE, se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, identifikační číslo osoby 242 66 442, zastoupené Mgr. Vítem Hrnčiříkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2002/40, pro 76 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 1126/2019, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2020, č. j. 28 Co 118/2020-395, t a k t o : Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 24. 1. 2020, č. j. 49 EXE 1126/2019-351, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 22. 5. 2019. Uvedl, že většinou námitek, které povinná v odvolání uplatnila (neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu podpisu pouze jedním členem představenstva oprávněné, otázka platnosti odstoupení povinné od smlouvy, posouzení smlouvy jako zdánlivého právního aktu, rozpor ujednání o smluvním úroku z prodlení s dobrými mravy, otázka částečného plnění stržením peněz z účtu povinné), se soudy opakovaně zabývaly v jiných řízeních probíhajících mezi účastníky, případně v řízení vedeném pro pohledávku z téhož úvěru proti FWE TWO s. r. o., a povinná tak mohla v této věci očekávat obdobné závěry. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně i při řešení nové námitky překročení limitu úvěrové angažovanosti dle § 11 zákona č. 87/1995 Sb. a § 180 a násl. vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb. a zdůraznil, že povinná se dovolává porušení veřejnoprávního předpisu oprávněnou při poskytnutí úvěru společnostem ekonomicky spjatým osobou Ž., což má být nyní v exekučním řízení vykládáno ve prospěch povinné. 2. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Vytýká odvolacímu soudu, že se odchýlil od ustálené praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu (konkrétně poukazuje na 30 Cdo 2705/2006), a to při řešení otázky (ne)platnosti (§ 39 a násl. obč. zák.) úvěrové smlouvy, uzavřené družstevní záložnou s vědomým porušením tzv. pravidel angažovanosti při poskytnutí úvěrů společnostem podle § 11 zákona č. 87/1995 Sb. a § 180 a násl. prováděcí vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., jako důvodu pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. Soudy tím měly nepřípustně zasáhnout do jejího práva vlastnit majetek a práva na spravedlivý proces. Uvedené normy totiž ukládají družstevním záložnám povinnost dodržovat pravidla angažovanosti, z čehož plyne zákaz uzavírat smlouvy, které jsou s nimi v rozporu. Podle dovolatelky byla prokázána propojenost subjektů úvěrovaných oprávněnou a též porušení pravidel úvěrové angažovanosti vůči ekonomicky spjaté skupině osob. Soudy nesprávně uzavřely, že důsledkem toho není absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ačkoli povinnost družstevní záložny podle § 11 zákona č. 87/1995 Sb. byla stanovena k ochraně soukromoprávních vztahů, jakou má na mysli nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 87/04, potažmo k ochraně družstevních záložen, družstevníků a klientů před nezákonnými kroky managementu záložny. Dovolatelka poukázala na usnesení Nejvyššího soudu 32 Cdo 4123/2010, které se týká analogické problematiky (neplatnosti smluv uzavíraných bankami a ohrožujících jejich bezpečnost a stabilitu); ani rozsudek sp. zn. 32 Cdo 218/2014, na nějž odkázaly soudy, nevylučuje podle ní závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy, pro daný případ je však nepřiléhavý. 3. Tvrdí, že o porušení pravidel musela oprávněná vědět, a její pracovníci se tak dopustili trestné činnosti. Z judikatury vyplývá, že úkon, který je rozhodující součástí skutku, za nějž byla osoba, jež jej učinila, uznána pravomocným rozsudkem v trestním řízení vinnou ze spáchání trestného činu, je neplatný pro rozpor se zákonem (srov. 30 Cdo 2705/2006), přičemž k samotnému odsouzení již ani dojít nemusí (srov. 29 Odo 122/2013). Povinná popírá účelovost své námitky. Skutečnost, že úvěrová smlouva byla několik let plněna, nemá vliv na její absolutní neplatnost. Oprávněná může vznést pouze nárok z bezdůvodného obohacení. Závěrem vytýká, že soudy odmítly provést důkaz znaleckým posudkem a výpovědí svědka Ž. a související argumentací povinné se nezabývaly. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a vrátil věc k dalšímu řízení. 4. Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že povinná cituje z rozhodnutí, která se posuzované věci ani vzdáleně nedotýkají, a pokud ano, podporují správnost napadeného rozhodnutí. Oprávněná odmítá, že by limit úvěrové angažovanosti překročila, natož pak vědomě. Tvrdí-li povinná, že subjekty, vůči nimž je oprávněná úvěrově angažována, byly ve skutečnosti ovládány osobou Ž., dovolává se fakticky svého předchozího nepoctivého jednání, pakliže toto ovládání bylo oprávněné zatajeno. Povinná zaměňuje závěr znaleckého posudku a prokázání existence ekonomicky spjaté skupiny osob, tj. skutečnost, kterou znalecký ústav zkoumat nemohl, protože jde o otázku právní, jejíž hodnocení přísluší soudu. Souhlasí s povinnou v tom, že je na věc třeba aplikovat závěry nálezu Ústavního soudu z 6. 4. 2008, sp. zn. II. ÚS 87/04, v němž se uvádí, že smyslem ochrany legality v soukromoprávní sféře je především ochrana smluvních vztahů podle zásady pacta sunt servanda. Podle tohoto nálezu Ústavního soudu platí, že v soukromoprávní sféře ne každý rozpor se zákonem má automaticky za následek absolutní neplatnost právního úkonu. Pravidla úvěrové angažovanosti představují především ochranu vkladů družstevníků, představa o neplatnosti úvěrové smlouvy (a vyhnutí se plnění svého závazku z úvěru) se zcela míjí se smyslem této regulace. Závěrem navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl. 5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dospěl přitom k závěru, že dovolání není přípustné. 6. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně právně posoudil otázku platnosti smlouvy o úvěru, k níž se váže její nyní vymáhaný závazek. Brojí proti závěru soudu, že překročení limitu úvěrové angažovanosti při poskytnutí úvěru společnostem ekonomicky spjatým ve smyslu § 11 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „zákon č. 87/1995 Sb.“, a prováděcí vyhlášky ČNB nevede k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. 7. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 8. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 87/1995 Sb. je družstevní záložna povinna dodržovat pravidla bezpečného provozu, která mohou upravovat zejména a) omezení a podmínky pro některé druhy úvěrů nebo investic, vkladů, záruk a závazků, b) pravidla pro nabývání, financování a posuzování aktiv. Podle odstavce 2 tyto pravidla a ukazatele stanoví Česká národní banka vyhláškou. 9. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4427/2008, (ústavní stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 2344/09) vysvětlil, že porušení pravidel chování ukládaných předpisy veřejného práva, zejména absence povolení provádět určité činnosti, způsobuje následky předvídané ve zmíněných veřejnoprávních předpisech a porušitel je povinen strpět sankce jimi upravované, toto porušení však není důvodem neplatnosti souvisejících právních úkonů učiněných podle práva soukromého. Porušení veřejnoprávních předpisů však samo o sobě (pokud nenastanou podmínky ve s