20 Cdo 436/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 436/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2025 Spisová značka:20 Cdo 436/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.436.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Exekuce Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 15.10.2025IV.ÚS 3049/25 Lucie Dolanská Bányaiová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost<br/>odmítnuto pro nepřípustnost4. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 436/2025-294 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné SLAVIA INVEST a. s., se sídlem v Praze 6 - Veleslavíně, Křenova 438/7, identifikační číslo osoby 25874501, zastoupené JUDr. Veronikou Fryšákovou Šimánkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Tomkova 57/27, proti povinné SOLIDE INVEST, s. r. o., se sídlem v Brně - Husovicích, Dukelská třída 400/24, identifikační číslo osoby 26926741, zastoupené JUDr. PhDr. Jakubem Valcem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Brně, náměstí Svobody 702/9, pro 4 177 334 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 81 EXE 1530/2021, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. července 2024, č. j. 26 Co 48/2024-248, t a k t o: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í: 1. Ve shora specifikované věci Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“ či „krajský soud“) usnesením ze dne 30. 7. 2024, č. j. 26 Co 48/2024-248, k odvolání povinné společnosti potvrdil usnesení Městského soudu v Brně (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 22. 11. 2023, č. j. 81 EXE 1530/2021-224, ve výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce (s formulačním upřesněním, že se zamítá „návrh povinné ze dne 13. 9. 2021, doplněný podáním ze dne 24. 1. 2023, aby exekuce vedená soudním exekutorem Exekutorského úřadu Olomouc Mgr. Svatoplukem Šůstkem na základě pověření Městského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2021, č. j. 81 EXE 1530/2021-23, byla zastavena“). 2. Odvolací soud vyšel (ve shodě se soudem prvního stupně) ze zjištění, že exekuce je vedena výše uvedeným soudním exekutorem pod jeho sp. zn. 185 EX 596/21 k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 4 177 334 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu krajského soudu ze dne 5. 5. 2015, č. j. 20 Cm 71/2015-27, ve spojení s vykonatelným rozsudkem krajského soudu ze dne 4. 12. 2019, č. j. 20 Cm 71/2015-503, a vykonatelným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 5. 2021 (v usnesení odvolacího soudu je opakovaně chybně uváděno 13. 4. 2021), č. j. 4 Cmo 199/2020-785 (dále „exekuční titul“). 3. Odvolací soud aproboval závěry soudu prvního stupně, který námitky povinné spočívající v tom, že dalšímu vedení exekuce brání překážka litispendence (se zřetelem k exekuci vedené pod sp. zn. 64 EXE 2027/2019), že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 5. 2021, č. j. 4 Cmo 199/2020-785, trpí „zásadní procesní vadou“, že exekuce postižením účtu povinné u peněžního ústavu je nepřiměřená, že celé exekuční řízení vedené pod sp. zn. 64 EXE 2027/2019 je zmatečné (v důsledku spojení více řízení) a že úvěrový závazek, z něhož vychází exekuční titul, je promlčen, označil za nedůvodné. V rozsahu odvolacího důvodu věnoval pozornost námitce „zmatečnosti vydaného rozhodnutí“, k níž s odkazem na § 37 odst. 3, resp. nyní 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), doplnil, že „ke spojení dalšího řízení u soudního exekutora (…) dochází automaticky (ze zákona) ode dne podání exekučního návrhu ke stejnému soudnímu exekutorovi (za předpokladu, že exekutor bude provedením této další exekuce pověřen)“; k tomu došlo v předmětné věci, přičemž „důvody pro zastavení té které exekuce byly v každé z nich posuzovány izolovaně, a to právě v návaznosti na argumentaci povinné vztahující se té které vedené exekuci“. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost vymezila tvrzením, že „napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny“. 5. Dovolatelka v dalším textu dovolání formulovala pouze jednu otázku, a to „zda je přípustné, aby jednotlivá exekuční řízení, která jsou ze zákona (…) spojena do jednoho exekučního řízení, za situace, kdy konkrétní exekuční řízení exekutor ze společného řízení sám nevyloučí nebo vyloučení konkrétního exekučního řízení ze společného exekučního řízení umožňuje zákon, byla u exekutora nebo před exekučním soudem řešena a bylo o nich izolovaně rozhodnuto v samostatných exekučních řízeních“. K předestřené otázce upřesnila, že v posuzované věci byly exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. Svatoplukem Šůstkem pod sp. zn. 185 EX 1033/19 a sp. zn. 185 EX 596/21 sloučeny ke společnému řízení pod sp. zn. 185 EX 1033/19, což se podle názoru odvolacího soudu „automaticky nepromítá do řízení vedených exekučním soudem“, a proto „důvody pro zastavení té které exekuce byly v každé z nich posuzovány izolovaně“. Uvedený právní názor považuje dovolatelka za nesprávný (ustanovení § 37 odst. 3 resp. 5 ex. řádu odvolací soud chybně vyložil, případně na daný skutkový stav chybně aplikoval) a není jí „známo, že by dovolací soud předmětnou otázku ve své judikatuře vyřešil“. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 7. Právní úprava spojování exekučních řízení (v důsledku přijetí zákona č. 396/2012 Sb., nyní § 37 odst. 5 až 7 ex. řádu) míří na situace, kdy exekuční řízení vedená proti jednomu povinnému mají být koncentrována u jednoho exekutora, kdy oprávněný disponuje více pohledávkami proti stejnému povinnému, přičemž exekuční návrh podal u různých exekutorů, a kdy oprávněný postoupil svoji pohledávku za povinným a její nabyvatel (nový oprávněný) ji vymáhá u stejného exekutora. Pro posuzovanou věc je nicméně nejpodstatnější, že spojování věcí je ryze procesním nástrojem, jehož důvodem je hospodárnost řízení. Tomu ostatně přisvědčuje věta druhá § 37 odst. 5 ex. řádu, umožňující soudnímu exekutorovi věc vyloučit k samostatnému řízení (usnesením, proti němuž nelze podat opravný prostředek), je-li opětovným vodítkem tohoto postupu úvaha založená na procesní ekonomii. 8. Z uvedeného je zřejmé, že úprava spojování řízení se nijak nedotýká skutkové a právní podstaty toho kterého řízení, tj. nemá jakýkoli vliv na posuzování jednotlivých námitek či důvodů pro zastavení exekuce, tudíž na takto dovolatelkou formulované otázce napadené usnesení ve smyslu § 237 o. s. ř. zjevně nezávisí. Odvolací soud ostatně v daném kontextu otázku neřešil, pouze se snažil vysvětlit jinými slovy totéž. 9. Mínila-li dovolatelka svými námitkami kritizovat vlastní postup spojování či vyloučení řízení v jejích exekučních věcech, označuje tím pouze vady řízení, k nimž nelze v dovolacím řízení u nepřípustného dovolání přihlédnout, a to ani v případě vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3 větu druhou a contrario o. s. ř.). 10. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 11. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. 8. 2025 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu