20 Cdo 5/2023 — Nejvyšší soud

20 Cdo 5/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 3. 2023 Spisová značka:20 Cdo 5/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.5.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Exekuce Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 732 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 5. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1297/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 5/2023-695 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné FOCUS – METAL, s.r.o., se sídlem ve Valašském Meziříčí, Jiráskova č. 399/11, identifikační číslo osoby 62303414, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní č. 39/2, proti manželce povinného J. Č., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lenkou Drápalovou, advokátkou se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí č. 12, pro 5 164 679 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 31 EXE 1123/2015, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2022, č. j. 66 Co 817/2018-651, takto: Dovolání manželky povinného se odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 6. 2022 (chybně uvedeno ze dne „29. 6. 2021“), č. j. 66 Co 817/2018-651, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 24. 5. 2018, č. j. 31 EXE 1123/2015-498, kterým byl zamítnut návrh manželky povinného na částečné zastavení exekuce. Odvolací soud uvedl, že povinný J. Č. zemřel v průběhu odvolacího řízení dne 30. 1. 2019 a usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 5. 10. 2020, č. j. 34 D 99/2019-327, byla nařízena likvidace pozůstalosti. Zemře-li povinný bez procesního nástupce (jako je tomu v projednávané věci) a v době smrti povinného je exekuce vedena i vůči manželce povinného, je na místě exekuci nadále vést jen ve vztahu k manželce povinného, a to ohledně majetkových hodnot, které z výlučného majetku manželky povinného nebo z majetku ve společném jmění manželů – dále jen „SJM“ (případně v zaniklém a dosud nevypořádaném SJM), byly do doby smrti povinného již exekučně postiženy. Ohledně takových majetkových hodnot je pak manželka povinného po smrti povinného bez zanechání procesního nástupce jedinou osobou, vůči níž se exekuce vede. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 220, sp. zn. 20 Cdo 2714/2019, ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. 20 Cdo 320/2020, ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. III. ÚS 933/18, či ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3985/2018) odvolací soud uzavřel, že při aplikaci ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění novely provedené zákonem č. 139/2015 Sb. lze s účinností od 1. 7. 2015 postihnout majetek v SJM i pro vymožení dluhu, jenž podle zákona netvoří SJM, přičemž rozsah postižitelnosti majetku v SJM nebo majetku manžela povinného je třeba posuzovat podle právního předpisu účinného v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem soudního výkonu rozhodnutí (exekuce), což je v posuzované věci zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – dále jen „obč. zák. Exekučně postižené nemovité věci v okamžiku úmrtí povinného náležely do SJM povinného a jeho manželky. Exekucí vymáhaný dluh sice vznikl jen povinnému, avšak v souladu s ustanovením § 262a odst. 1 o. s. ř. a § 42 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, lze i pro vydobytí takového dluhu exekucí postihnout majetek v SJM. Je přitom nerozhodné, zda se jednalo o závazek pouze jednoho z manželů nebo závazek společný, a také je nerozhodné, zda tento závazek vznikl se souhlasem druhého manžela a přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, neboť ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. nelze při exekuci použít jednostranně v neprospěch věřitele, což vyplývá i z ustanovení § 262a odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2015 (exekuční příkaz postihující předmětné nemovité věci byl vydán dne 15. 4. 2015). 2. Proti usnesení odvolacího soudu podala manželka povinného dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze skutečnosti, že se dovolací soud „má odchýlit od své ustálené judikatury ohledně aplikace právních norem, jež obsahuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za účelem ochrany druhého manžela, který není zavázán k úhradě závazku“. Uvedla, že nelze souhlasit s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, podle které výlučný dluh jednoho z manželů vzniklý za trvání SJM do 31. 12. 2013 lze uspokojit z majetku náležejícího do SJM, přičemž uvedené by rozhodně nemělo platit v případě, kdy je exekučně vymáhán závazek představující náhradu škody. Dle dovolatelky je nutné zohlednit specifika každého případu. Má za to, že by měl dovolací soud v případech, kdy je vymáhán dluh, jež není součástí SJM, aplikovat na ochranu druhého manžela právní předpis účinný v době zahájení exekuce, neboť současná praxe zcela neoprávněně zvýhodňuje ta SJM, která byla exekucí postižena pro výlučný dluh manžela vzniklý až po 1. 1. 2014. 3. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že by dovolání mělo být odmítnuto jako nepřípustné z důvodu absence zákonných náležitostí, když v podání dovolatelky absentuje vymezení důvodu přípustnosti dovolání a vymezení právní otázky, která by měla být dovolacímu soudu předložena k přezkumu. Dle oprávněné je usnesení odvolacího v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není zde žádný důvod, proč by se měl dovolací soud od této ustálené judikatury prověřené Ústavním soudem odklonit. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl. 4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.). 5. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že podle § 262b odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek v SJM nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí. „Zvláštním právním předpisem“ ve smyslu § 262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem soudního výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015 nebo ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3985/2018). Podle přechodných ustanovení (§ 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“) se vznik dluhu včetně práv a povinností z něho vyplývajících řídí dosavadními právními předpisy. V tomto případě dluh povinného vznikl dle exekučního titulu v roce 2009, proto se řídí ustanoveními § 143 a násl. obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013 a aplikace ustanovení § 732 o. z. v projednávané věci není na místě. 6. Je třeba zdůraznit, že podle právního stavu v době vzniku dluhu ze strany povinného (tedy podle právního stavu do 31. 12. 2013) je pro účely posouzení, zda výlučný dluh povinného lze uspokojit ze společného jmění manželů, podstatné, zda vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství či nikoliv a zda (ne)byl předmětem vypořádání společného jmění manželů. Z hlediska vyloučení majetku patřícího do společného jmění manželů z exekuce však není rozhodné, zda má vymáhaný závazek smluvní či jiný právní důvod, např. z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou deliktním jednáním jednoho z manželů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1389/2003, uveřejněný pod číslem 85/2005