20 Cdo 528/2003 — Nejvyšší soud

20 Cdo 528/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2004 Spisová značka:20 Cdo 528/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.528.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 335 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 335a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 72 odst. 4 předpisu č. 337/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 528/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu v Š. proti povinnému Ing. I. K., pro 6 893.586,- Kč prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 3806/99, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2002, č.j. 8 Co 121/2002-31, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2002, č.j. 8 Co 121/2002-31, a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 7. 2000, č.j. E 3806/99-14, se zrušují a věc se Okresnímu soudu v Šumperku vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 7. 2000, č.j. E 3806/99-14, jímž Okresní soud v Šumperku zamítl návrh, kterým se oprávněný domáhal na základě výkazu nedoplatků ze 17. 5. 1999, č.j. 49040/99/398923/2521, nařízení výkonu rozhodnutí prodejem označených nemovitostí k vydobytí pohledávky ve výši 6 893.586,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že oprávněný způsobem stanoveným v § 335 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), nedoložil, že nemovitosti jsou ve vlastnictví (spoluvlastnictví) povinného. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný (jednající osobou uvedenou v § 21 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., která má právnické vzdělání) včas dovoláním, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a důvodnost shledává v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), konkrétně otázky, zda vlastnické (spoluvlastnické) právo povinného k předmětným nemovitostem bylo řádně doloženo. Odvolací soud – vycházeje pouze z výpisů z katastru nemovitostí, v nichž povinný jako vlastník (spoluvlastník) zapsán skutečně není – pominul, že 16. 9. 1996 vzniklo na nemovitostech podle ustanovení § 72 odst. 1 a 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „zákon č. 337/1992 Sb.“), zákonné zástavní právo, jehož důsledkem je podle dovolatele „zákaz jakékoli dispozice s majetkem, na který bylo vymezeno,“ vyplývající z ustanovení § 72 odst. 4 cit. zákona. Právní úkony (dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví a darovací smlouva), jimiž povinný s nemovitostmi zatíženými zákonným zástavním právem disponoval, jsou proto ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), absolutně neplatné (k témuž závěru dospěl i Okresní soud v Šumperku v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 58/97 a Krajský soud v Ostravě v /odvolacím/ řízení vedeném pod sp. zn. 40 Co 548/97), takže povinný vlastnictví k nemovitostem, jejichž prodej se požaduje, nepozbyl. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Protože odvolací soud projednal odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 v rozporu s bodem 15. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., Nejvyšší soud dovolání proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu projednal a rozhodl o něm rovněž podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 574/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 9/2003 pod č. 156). Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) nejdříve posuzoval, zda je dovolání přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože užití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 238a odst. 1 a 2 o.s.ř. je dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Vzhledem k obsahu dovolání a při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. je možné zásadní právní význam napadeného usnesení spojovat s otázkou, zda listiny, které oprávněný spolu s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí předložil, jsou způsobilé doložit, že nemovitosti byly v době zahájení řízení o výkon ve vlastnictví povinného. Protože jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, přičemž její posouzení se promítá nejen do výsledku daného řízení, ale významově zasahuje do širšího kontextu soudní praxe, je dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. přípustné. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 335 odst. 1, věty první, o.s.ř. výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí může být nařízen, jen když oprávněný označí nemovitost, jejíž prodej navrhuje, a jestliže listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře doloží, že nemovitost je ve vlastnictví povinného. Podle ustanovení § 335a odst. 1 o.s.ř. je pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí rozhodující stav v době zahájení řízení. V projednávaném případě oprávněný podáním došlým soudu prvního stupně dne 24. 6. 1999 navrhl nařízení výkonu prodejem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Š. na listu vlastnictví č. 3707 pro obec a katastrální území Š. [st. parc. č. 877 (zastavěná plocha) s objektem bydlení č.p. 704, st. parc. č. 878 (zastavěná plocha) se zemědělskou hospodářskou budovou, parc. č. 1991/4 (zahrada) a parc. č. 1991/34 (zahrada)], na listu vlastnictví č. 1165 pro obec a katastrální území Š. [id. 1/3 st. parc. č. 1095 (zastavěná plocha) s objektem bydlení č.p. 918, id. 1/3 parc. č. 1337/5 (zahrada)] a na listu vlastnictví č. 495 pro obec Š. a katastrální území T. [parc. č. 774, 776, 777, 778, 779 a 781 (pozemky ve zjednodušené evidenci)]. Jako vlastnice (spoluvlastnice) ve výpisech z katastru nemovitostí, vyhotovených Katastrálním úřadem v Š. dne 10. 6. 1999, je zapsána Ing. J. K., jež je měla nabýt dohodou o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví z 26. 9. 1996 (nemovitosti na listu vlastnictví č. 3707), darovací smlouvou z 26. 9. 1996 (id. 1/3 nemovitostí na listu vlastnictví č. 1165) a dohodou o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví z 20. 2. 1998 (nemovitosti na listu vlastnictví č. 495). Usnesením ze dne 14. 8. 1998, sp. zn. 40 Co 548/97, jehož opis oprávněný soudu prvního stupně rovněž předložil, Krajský soud v Ostravě (v nalézacím řízení vedeném u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 58/97 o neúčinnosti právních úkonů povinného vůči věřiteli - oprávněnému) zamítl návrh na vydání předběžného opatření, jež mělo omezit výkon vlastnického (spoluvlastnického) práva Ing. J. K. k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 3707 a 1165,