20 Cdo 580/2023 — Nejvyšší soud

20 Cdo 580/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 7. 2023 Spisová značka:20 Cdo 580/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.580.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vady podání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:24. 9. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2596/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 580/2023-484 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné BRIKLIS, spol. s r. o., se sídlem v Malšicích, Táborská 335, identifikační číslo osoby 43833497, zastoupené obecným zmocněncem K. K., bytem XY, proti povinnému A. G., narozenému XY, bytem XY, za účasti manželky povinného N. G., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Zborovská 1023/21, pro 1 390 350 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 2690/2018, o dovolání manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2022, č. j. 16 Co 95/2022-380, t a k t o: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í: 1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 10. 5. 2022, č. j. 16 Co 95/2022-380, k odvolání manželky povinného potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 12. 1. 2022, č. j. 15 EXE 2690/2018-351, ve výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh manželky povinného na zastavení exekuce prováděné exekučními příkazy JUDr. Dalimila Miky, Exekutorský úřad Klatovy (dále „exekutor“), ze dne 16. 7. 2018, č. j. 120 EX 8533/18-42, a ze dne 16. 7. 2018, č. j. 120 EX 8533/18-43, prodejem nemovitých věcí manželky povinného, a to bytu č. 1185/138 v budově č. p. XY v XY, bytu č. 1185/94 tamtéž a bytu č. 70/6 v budově č. p. XY v XY (dále jen „nemovité věci“). 2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že posuzovaná exekuce je vedena ke dni 11. 7. 2018 pověřeným exekutorem podle směnečných platebních rozkazů Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 8. 2017, č. j. 34 Cm 400/2017-14, a ze dne 30. 11. 2017, č. j. 34 Cm 401/2017-15, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 31. 1. 2018, č. j. 34 Cm 401/2017-72 (dále „exekuční titul“). Exekutor exekučními příkazy (viz shora) postihl nemovité věci ve vlastnictví manželky povinného, bránící se tvrzením, že ohledně těchto nemovitých věcí došlo dohodou ze dne 1. 10. 2014 k zúžení společného jmění manželů (dále „SJM“). Manželství povinného a odvolatelky bylo uzavřeno dne 23. 4. 1999 v Ruské federaci a tamtéž byla uzavřena dohoda o zúžení SJM bez zapsání (evidence) do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu (viz odvolacím soudem citovaná ustanovení § 42 odst. 1zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále „ex. řád“, a § 262a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále „o. s. ř.“). V situaci, kdy dluh povinného vznikl za trvání manželství povinného s odvolatelkou (dne 22. 1. 2014 a dne 17. 4. 2015, kdy se povinný stal směnečným dlužníkem na základě směnečného rukojemství poté, co avaloval směnky vlastní), rozsudek Zajelcovského rajónního soudu v Novosibirsku o rozdělení (zúžení) SJM nabyl právní moci až po vzniku dluhů (27. 12. 2018) a nebyl zapsán (zveřejněn) v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, bylo možné vydat za podmínek § 731 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“), exekuční příkaz na nemovité věci, ohledně nichž manželka povinného neprokázala, že by je nakoupila ze svých výlučných finančních prostředků či z peněz získaných darem od své matky. K tomuto závěru odvolací soud citoval § 709, § 713, § 716 odst. 2 a § 731 o. z., § 262b odst. 1 o. s. ř, § 42 odst. 1 až 4 ex. řádu a článek 25 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky č. 95/1983 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních. Odkázal dále na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, a usnesení ze dne 11. března 2019, sp. zn. 20 Cdo 180/2019) a zdůraznil, že dohoda povinného a jeho manželky o zúžení SJM nebyla sepsána ve formě veřejné listiny, a je tak bez významu ve vztahu k třetím osobám, současně manželka povinného neprojevila bez zbytečného odkladu vůči věřiteli nesouhlas ve smyslu § 732 o. z. Majetek manželky povinného proto lze exekučně postihnout, na čemž nic nemění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2022, č. j. MSPH 79 INS 20480/2021, 5 VSPH 204/2022-33, je-li dané insolvenční řízení ovládáno jinými principy než řízení exekuční. Námitka rozporu s dobrými mravy nemá podle judikatury dovolacího soudu v exekučním řízení „své místo“. 3/ Usnesení odvolacího soudu napadla manželka povinného dovoláním, jehož přípustnost vymezila tak, že „dovolání závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. jejíž řešení má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Otázkou je, zda lze podle práva České republiky posuzovat v souladu s právním řádem Ruské federace platně založený vztah mezi dvěma cizinci (povinným a dovolatelkou), kteří „zde nemají společné bydliště a kteří si navíc smluvně určili aplikaci práva Ruské federace tam, kde předmětný právní vztah výslovně smluvně neupravili“, konkrétně zda mají manželé cizinci povinnost zveřejnit dohodu o zúžení SJM v Seznamu listin vedeném Notářskou komorou a uzavřít tuto dohodu ve formě veřejné listiny, ačkoli podle práva cizí země to není pro platnost a účinnost dohody potřebné. 4/ V podrobnostech dovolatelka uvedla, že je nesprávný závěr odvolacího soudu ohledně spoluvlastnictví exekučně postižených nemovitých věcí, tj. že nenáleží do výlučného vlastnictví dovolatelky. Povinný a dovolatelka jsou občany Ruské federace a jejich vztahy se řídí ruským právním řádem, z čehož plyne, že manželé nemají povinnost zveřejňovat dohodu o svém majetkovém režimu způsobem podle notářského řádu. Ruská federace je signatářskou zemí Haagské úmluvy, takže „není potřeba dokumenty pocházející z Ruské federace legalizovat“, publikovat je ve veřejném seznamu a uzavírat je formou veřejné listiny. Nemovité věci dovolatelky nelze postihnout ani podle českého práva, protože je dovolatelka nabyla dílem za peněžní prostředky získané darem a dílem z půjčky od přítele (s odkazem na § 709 odst. 1 písm. b/ a d/ o. z.). Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a jím potvrzené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5/ Oprávněná a povinný se k dovolání nevyjádřili. 6/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání manželky povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné. 7/ Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8/ Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být