20 Cdo 592/99 – Nejvyšší soud

20 Cdo 592/99 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobce J. J., zastoupeného advokátem, proti žalované I. B., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 C 335/92, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. června 1998, č.j. 21 Co 517/96-136, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. června 1998, č.j. 21 Co 517/96-136, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací zpět k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. dubna 1996, č.j. 7 C 335/92-116, zamítl žalobu, aby žalovaná (žalobcova bývalá manželka) byla povinna vyklidit označený družstevní byt, když - odkazuje na ustanovení § 868 občanského zákoníku a ustanovení § 154 odst. 2 a § 175 odst. 2 a 3 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 1991 - na základě provedeného dokazování uzavřel, že právo na přidělení družstevního bytu vzniklo žalobci až za trvání manželství se žalovanou, jíž tak s právem společného užívání bytu manžely vzniklo i společné členství v družstvu. Přitom vyšel z toho, že manželství účastníků, uzavřené 8. prosince 1978, bylo rozvedeno rozsudkem téhož soudu ze dne 6. listopadu 1989, č.j. 6 C 207207/89-21, který nabyl právní moci dne 13. prosince 1989. Dohodu o převodu členských práv a povinností, kterou žalobce uzavřel dne 31. října 1978 s předchozím nájemcem bytu a členem družstva M. H., schválilo představenstvo družstva rozhodnutím ze dne 5. prosince 1978, přičemž k tomuto dni byl již splacen členský podíl. Za rozhodný pro vznik společného členství manželů v družstvu měl soud prvního stupně až 8. leden 1979, kdy bylo rozhodnutí představenstva písemně vyhotoveno; odtud soud prvního stupně dovodil, že písemně muselo být rozhodnutí představenstva doručeno až po uvedeném datu, tedy za trvání manželství. Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30. června 1998, č.j. 21 Co 517/96 - 136, změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalované uložil vyklidit byt do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování. Odvolací soud dospěl k závěru, že interní předpisy družstva neobsahovaly a neobsahují žádné ustanovení o závaznosti, respektive účinnosti souhlasu představenstva družstva s uzavřenou dohodou o převodu členských práv a povinností teprve jeho doručením účastníkům dohody, a proto není třeba takové rozhodnutí - k tomu, aby se stalo účinným - vůbec doručovat. Nejde totiž o právní úkon, ale o rozhodnutí, které je závazné dnem, kdy je představenstvo družstva odhlasovalo. Právo na přidělení družstevního bytu tak žalobci vzniklo před uzavřením manželství, manželům nevzniklo společné členství v družstvu a v souladu s ustanovením § 705 odst. 2, věty první, občanského zákoníku právo společného nájmu bytu manžely zaniklo rozvodem a právo byt užívat zůstalo žalobci. Bytová náhrada pro žalovanou pak odpovídá ustanovení § 712 odst. 3, věty první, občanského zákoníku, když důvody hodné zvláštního zřetele pro poskytnutí náhradního bytu u žalované nebyly zjištěny. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (zastoupena advokátem) včas dovolání, uvádějíc, že je naplněn dovolací důvod dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.\"), tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně - prostřednictvím odkazu na předchozí procesní stanoviska - namítá, že dohoda o převodu členských práv a povinností nabyla účinnosti až po uzavření manželství, a že za trvání manželství byla uzavřena i tzv. dohoda o jiném plnění, která je nezbytnou náležitostí pro posouzení platnosti převodu členských práv a povinností, takže právo na přidělení družstevního bytu muselo vzniknout až za trvání manželství. Pokládá též za nezbytné řešit záležitost podle ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, se zřetelem k tomu, že žalobce, jenž uzavřel nový sňatek, má právně i fakticky bydlení zajištěno. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření poukazuje na to, že právní úprava v rozhodném období nestanovila, že souhlas představenstva družstva s dohodou o převodu členských práva a povinností je účinný teprve okamžikem doručení jeho písemného vyhotovení, přičemž rozhodnutí představenstva družstva bylo nepochybně učiněno dne 5. prosince 1978, tedy před uzavřením manželství účastníků. Proto žádá, aby dovolání bylo zamítnuto. Dovolání je ve smyslu § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné a je i důvodné. Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v § 237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), a (je-li dovolání přípustné) k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jinak je - v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnutí dovoláním napadeno - vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Vady řízení nebyly dovolatelkou namítány a z obsahu spisu se nepodávají, úkolem Nejvyššího soudu tudíž je zhodnotit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy obou stupňů, nebyl dovoláním zpochybněn a dovolací soud z něj při dalších úvahách vychází. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Dle ustanovení § 507a odst. 1 občanského zákoníku, jež se stalo součástí občanského zákoníku s účinností od 1. dubna 1983 v důsledku novely provedené zákonem č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a upravují některé další majetkové vztahy, pokud není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983. Podle ustanovení § 868 občanského zákoníku, jež bylo do občanského zákoníku vtěleno novelou provedenou s účinností od 1. ledna 1992 zákonem č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992, se však posuzují podle dosavadních předpisů. Z uvedených ustanovení vyplývá, že pro posouzení otázky, kdy žalobci vzniklo právo na přidělení družstevního bytu, je rozhodný výklad zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona č. 58/1969 Sb. (dále též jen „obč. zák.\"). Ustanovení § 154 odst. 2 obč. zák. určuje, že členu stavebního bytového družstva vznikne splacením členského podílu právo, aby mu byl orgánem družstva přidělen do osobního užívání družstevní byt. Podle ustanovení § 175 odst. 2 obč. zák. platí, že vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na přidělení družstevního bytu, vznikne s právem společného užívání i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávnění a povinni společně a nerozdílně. Dle ustanovení § 176 obč. zák. nabyl-li práva užívat byt některý z manželů před uzavřením manželství, vznikne oběma manželům právo společného užívání tohoto bytu uzavřením manželství (odstavec 1). Totéž platí, vzniklo-li před uzavřením manželství některému z manželů právo na přidělení družstevního bytu (odstavec 2). Při výkladu rozhodných ustanovení občanského zákoníku zůstalo stranou pozornosti soudů i účastníků řízení ustanovení § 508 odst. 2 obč. zák., podle nějž vzorové stanovy stavebních bytových družstev vydá Ústřední rada družstev se schválením vlády. S možností určených družstevních orgánů vydat vzorové stanovy stavebních bytových družstev přitom právní předpisy počítaly až do 31. května 1990; nejprve (do 31. března 1983) - v podobě ustanovení § 508 odst. 2 obč. zák. cit. výše - byla tato pravomoc svěřena Ústřední radě družstev se schválením vlády, poté - v době od 1. dubna 1983 do 30. června 1988 na základě ustanovení § 508 odst. 2 občanského zákoníku ve znění zákona č. 131/1982 Sb., a v době od 1. července 1988 do 31. května 1990 na základě ustanovení § 69 odst. 9 zákona č. 94/1988 Sb., o bytovém, spotřebním a výrobním družstevnictví - Českému svazu bytových družstev a Slovenskému svazu bytových družstev se schválením vlády příslušné republiky. Vzorové stanovy stavebních bytových družstev, které byly pro území bývalé ČSR schváleny usnesením vlády ČSR č. 47 ze dne 13. března 1975 a posléze uveřejněny v částce 3/1975 zpravodaje ČSBD, a nabyly účinnosti 1. července 1975 (dále též jen „VSSBD\"), dobovou právní teorií a rozhodovací praxí soudů sice nebyly považovány za obecně závazný právní předpis, nicméně - se zřetelem k tomu, že byly závazné pro družstvo a jeho členy, a že jim byla přisuzována povaha předpisu, v němž jsou rozp