20 Cdo 931/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 931/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 6. 2021 Spisová značka:20 Cdo 931/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.931.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Insolvenční řízení (účinky, zajájení) Příklep Exekuce Exekuční příkaz Dotčené předpisy:§ 46 odst. 7 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění od 01.01.2013 § 109 odst. 1 písm. c) IZ. § 42 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. § 205 odst. 1 IZ. ve znění od 01.01.2014 § 337h odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 336k odst. 4 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 268 odst. 4 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 931/2021 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Ing. D. D., narozeného XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Andrejem Haladou, advokátem se sídlem v Trnavě, Kapitulská 21, Slovenská republika, proti povinné M. J., narozené XY, bytem XY, identifikační číslo osoby XY, za účasti manžela povinné V. J., narozeného XY, bytem XY, společně zastoupenými Mgr. Květou Pechouškovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, a za účasti vydražitelky J. C., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Martinem Halahijou, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, pro 55 176 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Dalimila Miky, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy, pod sp. zn. 120 EX 24795/10, o dovolání povinné a manžela povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července 2020, sp. zn. 5 Co 127/2020, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1/ Ve shora označené věci soudní exekutor JUDr. Dalimil Mika, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy (dále „soudní exekutor“), usnesením ze dne 27. 11. 2019, č. j. 120 EX 24795/10-289, udělil za nejvyšší podání 890 000 Kč příklep vydražitelce J. C. (dále rovněž „vydražitelka“) k nemovité věci ve vlastnictví manžela povinné, a to bytu č. jednotky 11 v budově č. p. XY v XY, jež je součástí parcely č. XY, s podílem na společných částech domu a pozemku v rozsahu 5849/72620; byt je zapsán na listu vlastnictví č. XY a budova spolu s parcelou na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec a katastrální území XY (dále „nemovitá věc“). 2/ Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. 7. 2020, sp. zn. 5 Co 127/2020, k odvolání povinné a jejího manžela usnesení soudního exekutora potvrdil. Vyšel ze zjištění, že posuzovaná exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále „okresní soud“) ze dne 28. 6. 2010, č. j. 10 EXE 2481/2010-10, za účelem vymožení pohledávky oprávněného ve výši 55 176 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného platebního rozkazu okresní soudu ze dne 29. 3. 2010, č. j. 19 C 15/2010-32 (dále rovněž „exekuční titul“). Povinná a manžel povinné se v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu domáhají změny či zrušení usnesení soudního exekutora a částečného zastavení exekuce z důvodu, že zvolený způsob exekuce prodejem nemovité věci ve vlastnictví manžela povinné je způsobem zjevně nevhodným vzhledem k výši vymáhané pohledávky. 3/ Odvolací soud s odkazem na příslušné znění zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), především dovodil, že se zřetelem ke vzniku závazku povinné za trvání manželství lze exekučně postihnout rovněž majetek, který by tvořil součást společného jmění manželů, ačkoli povinná a její manžel jeho zákonem stanovený rozsah smluvně zúžili. Podotkl, že v daném případě ani nenastal žádný z předpokladů umožňujících podat vůči oprávněnému návrh na vyloučení majetku z exekuce podle § 267 odst. 1, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále „o. s. ř.“). Námitku co do nepřiměřenosti způsobu prováděné exekuce nepovažoval při rozhodování o odvolání proti usnesení o příklepu za relevantní. 4/ Usnesení odvolacího soudu napadli povinná a její manžel dovoláním, jehož přípustnost spatřovali v tom, že se odvolací soud při řešení rozhodných právních otázek odchýlil od dovolateli konkretizované rozhodovací praxe dovolacího soudu (§ 237 o. s. ř.). Tyto otázky jsou z obsahu dovolání patrné v podobě oponentury vůči závěru odvolacího soudu, podle kterého nelze v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu namítat nepřiměřenost způsobu provádění exekuce, jakož i nesouhlasu dovolatelů s tím, že odvolací soud věcně rozhodoval o odvolání navzdory účinkům spojeným se zahájením insolvenčního řízení. 5/ Rozpor s ustálenou rozhodovací praxí dovolatelé spatřují v tom, že odvolací soud nepřihlédl k námitce nepřiměřenosti exekuce coby obraně způsobilé i v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu. Jestliže v době dražebního jednání existovaly důvody pro zastavení exekuce, bylo povinností odvolacího soudu usnesení o příklepu změnit tak, že se příklep neuděluje. Odvolací soud se však takovou námitkou odmítl zabývat, čímž nerespektoval nález Ústavního soudu ze dne 15. srpna 2019, sp. zn. II. ÚS 4072/18, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 4138/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 2019, sp. zn. 20 Cdo 4357/2018. 6/ Podle názoru dovolatelů rovněž okamžik zahájení insolvenčního řízení vůči povinné po udělení příklepu v exekuční dražbě bránil odvolacímu soudu, aby o věci rozhodl; učinil-li tak navzdory účinkům spojeným se zahájením insolvenčního řízení, odchýlil se od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozsudku ze dne 31. května 2006, sp. zn. 29 Odo 332/2004, usnesení ze dne 26. června 2013, sp. zn. 20 Cdo 3794/2012, a usnesení ze dne 14. dubna 2004, sp. zn. 20 Cdo 2372/2003). 7/ Oprávněný ve svém vyjádření k dovolatelem předestřeným otázkám uvedl, že napadené usnesení odvolacího soudu považuje vzhledem k přiměřenosti způsobu vedení exekuce za správné, řádně odůvodněné, srozumitelné a přesvědčivé. Navrhl proto, aby dovolání povinné a jejího manžela Nejvyšší soud zamítl. 8/ Vydražitelka ve svém vyjádření k dovolání vyjádřila nesouhlas s tvrzením, že prováděný způsob exekuce je nepřiměřený. Závazek povinné vznikl již před více než deseti lety a nebyl-li doposud vymožen, nezbylo, než prodat nemovitou věc bývalého manžela povinné; ostatně jiný způsob provedení exekuce, jímž by bylo možné pohledávku oprávněného uspokojit, zde není. Za správný označila závěr odvolacího soudu, že exekuci lze vést na majetek patřící do společného jmění manželů pro vymožení dluhu vzniklého za trvání manželství jen jednomu z manželů. Podání insolvenčního návrhu ze strany povinné považuje za snahu zabránit provedení exekuce. Pro zrušení příklepu a vydání nemovité věci do insolvenčního řízení, kde bude znovu (jen) zpeněžena, nevidí žádný důvod; do majetkové podstaty povinné ostatně může připadnout přímo výtěžek získaný z prodeje v exekuci. 9/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné a jejího manžela podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanými účastníky exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 a odst. 2 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 10/ Dovolatelé předně namítali, že provedení exekuce bránilo ustanovení § 109 odst. 1 písm. c/ věty první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „insolvenční zákon“), podle něhož výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze po zahájení insolvenčního řízení nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. 11/ Z insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 46 INS 27839/2019, se podává, že na návrh povinné bylo dne 28. 11. 2019 zahájeno insolvenční řízení; insolvenční soud následně usnesením ze dne 5. 12. 2019, č. j. KSCB 46 INS 27839/2019-A-8, krom jiného zjistil úpadek povinné, povolil řešen