20 Cdo 942/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 942/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 4. 2022 Spisová značka:20 Cdo 942/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.942.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Smlouva o zápůjčce (mutuum) (o. z.) Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 6. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 942/2022-621 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného A. R., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vítem Berkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jánský Vršek č. 323/13, proti povinnému R. Š., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Mgr. Markem Orságem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Národní třída č. 300/24, pro 121 500 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 43 EXE 17/2017, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2021, č. j. 12 Co 149/2020-518, t a k t o: I. Dovolání oprávněného se odmítá. II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na nákladech dovolacího řízení částku 6 280 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce JUDr. Mgr. Marka Orsága. Odůvodnění: Okresní soud v Hodoníně dne 18. ledna 2017, č. j. 43 EXE 17/2017-15, a dne 5. ledna 2018, č. j. 43 EXE 17/2017-28, pověřil soudního exekutora JUDr. Milana Makaria, Exekutorský úřad Praha-západ (dále též jen „soudní exekutor“), vedením exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 1 221 500 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 7. listopadu 2016 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 219 870 Kč, smluvní pokuty ve výši 50 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 109 900 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení za období od 7. listopadu 2016 do 11. května 2017, jakož i pro náklady oprávněného a této exekuce, podle notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti ze dne 6. května 2016, sp. zn. NZ 472/2016, N 560/2016, sepsaného JUDr. Jaroslavou Voclovou, notářkou se sídlem v Praze (dále též jen „exekuce“). Exekuční soud usnesením ze dne 25. dubna 2018, č. j. 43 EXE 17/2017-52, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2018, č. j. 12 Co 368/2018-213, částečně zastavil exekuci ve vztahu k částce 1 100 000 Kč, úrokům z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 100 000 Kč za dobu od 7. listopadu 2016 do zaplacení a smluvnímu úroku ve výši 198 000 Kč. Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 12. února 2020, č. j. 43 EXE 17/2017-420, zamítl návrh povinného ze dne 4. dubna 2018 na zastavení exekuce (výrok I.). Řízení o návrhu povinného ze dne 13. dubna 2018 na částečné zastavení exekuce vedené přikázáním pohledávky povinného z účtu č. XY u Raiffeisenbank, a. s., podle exekučního příkazu soudního exekutora ze dne 21. března 2018, č. j. 156 EX 1594/16-108, pro zpětvzetí návrhu zastavil (výrok II.). Exekuci v části, ve které bylo podle exekučního příkazu soudního exekutora ze dne 13. února 2017, č. j. 156 EX 1594/16-36, rozhodnuto o jejím provedení přikázáním pohledávky povinného z účtu číslo XY vedeného u Komerční banky, a. s., ohledně částky 29 182 Kč, zastavil (výrok III.). Ve zbytku návrh povinného ze dne 13. dubna 2018 na částečné zastavení exekuce v části, ve které bylo podle exekučního příkazu soudního exekutora ze dne 13. února 2017, č. j. 156 EX 1594/16-36, rozhodnuto o jejím provedení přikázáním pohledávky povinného z účtu číslo XY vedeného u Komerční banky, a. s., zamítl (výrok IV.). Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne 6. května 2016, jež byla podkladem pro sepis notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti (dále též jen „smlouva o zápůjčce“), v částce 121 500 Kč platně vznikla, když povinný převzetí této částky potvrdil ve smlouvě o zápůjčce, na listině zvané Potvrzení o převzetí peněz ze dne 6. května 2016 i v exekučním titulu, jenž je veřejnou listinou ve smyslu ustanovení § 134 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, a ustanovení § 6 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „notářský řád“, a neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že předmětnou částku při podpisu smlouvy neobdržel (tato skutečnost nevyplynula ani z dalších soudem provedených důkazů). K povinným namítané neplatnosti sjednaných smluvních pokut a úroku soud prvního stupně uvedl, že v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2009, sp. zn. 31 Cdo 3707/2007, je možné ujednání o smluvní pokutě v obchodněprávních vztazích považovat za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, pouze v případě, že by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, a to i případně ve spojení se skutečností, že byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, přičemž o takovou situaci se ve zde projednávaném případě nejednalo. Výši sjednané smluvní pokuty a úroku soud považoval za přiměřenou (k tomu odkázal na obdobnou věc vedenou Nejvyšším soudem pod sp. zn. 33 Odo 236/2005). Částka 29 182 Kč byla v této exekuci nepostižitelná, neboť se jednalo o cestovní náhrady poskytnuté zaměstnavatelem povinného. K odvolání povinného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. května 2021, č. j. 12 Co 149/2020-518, změnil ve výroku I. a IV. usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuci zcela zastavil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Byť se odvolací soud ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, považoval odvolání povinného za důvodné, neboť ten v odvolacím řízení uplatnil novou námitku, a to že je třeba nahlížet na smlouvu o zápůjčce jako na smlouvu spotřebitelskou, v důsledku čehož byl oprávněný povinen podle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni 6. května 2016 (den uzavření smlouvy o zápůjčce), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, posoudit úvěruschopnost povinného. Jelikož své povinnosti nedostál, ačkoliv smlouvu o zápůjčce uzavíral z pozice podnikatele (v době uzavření smlouvy byl osobou zapsanou v živnostenském rejstříku s živnostenským oprávněním v oblasti „Poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“, ve smlouvě byl mimo jiné označen svým identifikačním číslem, s povinným se před uzavřením smlouvy neznal, ani se s ním nikdy nesetkal, ve stejném časovém období jako s povinným uzavřel další dvě zápůjčky s fyzickými osobami), měl odvolací soud smlouvu o zápůjčce za neplatnou pro rozpor s výše citovaným ustanovením (k tomu rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Zároveň neshledal, že by účel zápůjčky, jak je vymezen v článku I. bodu 3 smlouvy o zápůjčce („výhradně na bytové účely“), vylučoval působnost zákona o spotřebitelském úvěru, neboť drtivá většina zapůjčených finančních prostředků měla být poskytnuta na účty jiných osob než povinnému a okolnosti při uzavírání smlouvy byly nestandardní (uzavření smlouvy o zápůjčce iniciovala společnost RITO money office s. r. o., právě které byly téměř všechny peníze ze zápůjčky poskytnuty, a se kterou nikoliv ojediněle oprávněný spolupracoval). Nadto v případě smluv týkajících se financování bydlení je neobvyklá pouhá půlroční doba splatnosti poskytnuté finanční částky. Výše uvedené a procesně právní charakter notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, který je zde exekučním titulem, tak vedly odvolací soud k zastavení exekuce podle § 268 písm. 1 odst. h) o. s. ř. Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení právních otázek, které dovolací soud dosud ve své praxi neřešil, a to zda 1. „má být oprávněný považován za podnikatele podle ZSÚ v situaci, kdy sice má živnostenské oprávnění, avšak tuto činnost fakticky soustavně nevykonává, podniká v jiné oblasti a nemá na poskytování spotřebitelských úvěrů ani zřízenou provozovnu; 2. znamená uvedení IČO oprávněného na smlouvě o zápůjčce, že se jedná o podnikatele podle ZSÚ, když na téže smlouvě je i r. č. oprávněného, stejně jako na exekučním titulu a na zástavní smlouvě je jen r. č. oprávněného; 3. lze považovat za spotřebitelský úvěr zápůjčku, kterou povinný (spotřebitel) vě