21 Cdo 1126/2023 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1126/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2023 Spisová značka:21 Cdo 1126/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.1126.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Okamžité zrušení pracovního poměru Právní jednání (o. z.) Zdánlivé právní jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 60 předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1126/2023-106 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně O. V., zastoupené Mgr. Annou Jirotkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Moravská č. 924/6, proti žalované Vojanův Dvůr s. r. o., se sídlem v Praze 1, Husova č. 232/10, IČO 24196240, zastoupené Mgr. Ing. Janem Levým, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova č. 249/28, o určení, že pracovní poměr trvá, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 227/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2022, č. j. 30 Co 273/2022-83, takto: I. Dovolání žalobkyně proti výroku II. rozsudku městského soudu se odmítá. II. Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 21. 12. 2020 domáhala, aby bylo určeno, že „okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 1. 12. 2020 je neplatné“. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že podle pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2017 byla zaměstnána na pracovní pozici výkonného ředitele, že „dne 1. 11. 2020“ (správně zřejmě 1. 12. 2020) na svoji e-mailovou adresu obdržela dokument nazvaný „Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem“, následně kopii přílohy tohoto emailu „obdržela poštou“. Důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru byla (stručně řečeno) skutečnost, že žalobkyně nesplnila dvě nařízení jednatele, vyžádala si neoprávněně právní služby advokáta, čímž „způsobila dodatečné náklady společnosti“ a „utrácela placené pracovní hodiny na komunikaci s advokátem a sepsání svých stanovisek, které …nesouvisely s pracovními povinnostmi…“. Žalobkyně považuje uvedené právní jednání za neplatné pro neurčitost a dále proto, že se vytýkaného jednání nedopustila. 2. Žalovaná zejména namítala, že okamžité zrušení pracovního poměru je dostatečně určité a že žalobkyně se vytýkaného jednání dopustila. 3. U jednání soudu prvního stupně dne 2. 5. 2022 žalobkyně navrhla, aby soud připustil změnu žaloby tak, že požaduje určení, že pracovní poměr vzniklý na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2017 trvá, neboť je „sporné doručení okamžitého zrušení pracovního poměru“. Soud prvního stupně u tohoto jednání změnu žaloby připustil. 4. Žalovaná ve vztahu ke změněné žalobě namítala, že pracovní smlouva nebyla uzavřena platně, neboť ji žalobkyně uzavřela sama se sebou, podepsala ji i za zaměstnavatele, přičemž překročila své oprávnění, neměla pokyn jednatele a ten ani dlouho nevěděl o tom, že je žalobkyně v pracovním poměru. Mezi žalobkyní a žalovanou byly i obchodní vztahy. Žalobkyni tak mohl vzniknout pouze faktický pracovní poměr, u něhož se však neuplatní právo na ochranu vyplývající z ustanovení o rozvázání pracovního poměru. 5. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2. 5. 2022, č. j. 21 C 227/2020-66, žalobě vyhověl (výrok I.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 16 000 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.). Vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 1. 6. 2017 uzavřena pracovní smlouva, kterou podepsala za oba účastníky žalobkyně. Dne 15. 7. 2014 jednatel žalované zmocnil žalobkyni k zastupování žalované ve všech věcech. Žalovaná zaslala žalobkyni dne 1. 12. 2020 na její e-mailovou adresu okamžité zrušení pracovního poměru, kopie okamžitého zrušení je podepsána jednatelem žalované. K doručování písemností prostřednictvím elektronické komunikace nedala žalobkyně souhlas. Žalobkyně sdělila žalované dne 1. 12. 2020, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a že trvá na dalším zaměstnávání. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nedošlo k doručení okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť žalobkyně k takovému doručování nedala souhlas. Pracovní poměr žalobkyně vzniklý na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2017 tedy nadále trvá. Námitky žalované o neplatnosti pracovní smlouvy (z důvodu podpisu žalobkyně též za žalovanou) neshledal soud opodstatněnými. 6. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 10. 2022, č. j. 30 Co 273/2022-83, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 15 552 Kč k rukám advokáta Mgr. Ing. Jana Levého (výrok II.). Dospěl k závěru, že listina obsahující okamžité zrušení pracovního poměru datovaná 30. 11. 2020 byla v kopii žalobkyni doručena poštou, což sama žalobkyně uváděla před soudem prvního stupně, k okamžitému zrušení pracovního poměru tedy došlo, neboť skutečnost, že listina nebyla opatřena originálním podpisem jednatele žalované, ale pouze kopií tohoto podpisu, způsobuje neplatnost úkonu pro nedostatek písemné formy. Je-li rozvazovací úkon postižen vadou, která způsobuje jeho neplatnost, jde o neplatné rozvázání pracovního poměru, jen jestliže byla neplatnost uplatněna u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit, jinak právo na určení zanikne. Žalobkyně sice podala původně včasnou žalobu na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, ale dne 2. 5. 2022 svým podáním tuto žalobu změnila tak, že se domáhala určení trvání pracovního poměru. Tato změna měla stejné procesní důsledky, jako by původní žalobu (na určení neplatnosti skončení pracovního poměru) vzala žalobkyně zpět, toto řízení tedy skončilo a nadále bylo vedeno řízení o trvání pracovního poměru. Pracovní poměr žalobkyně byl u žalované tedy ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru datovaným 30. 11. 2020, které bylo žalobkyni poštou řádně doručeno. 7. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že odvolací soud se při řešení otázek hmotného a procesního práva částečně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a že částečně nebyly tyto otázky v rozhodovací praxi řešeny. Jedná se o otázky hmotného práva: „zda doručení kopie okamžitého zrušení pracovního poměru má být považováno za doručení písemného právního úkonu s vadou způsobující neplatnost takového právního úkonu nebo zda k němu nemá být vůbec přihlíženo“ a „zda je či není porušením § 18 zákoníku práce, když soud za situace dvou možných výkladů vykládá otázku doručení či nedoručení okamžitého zrušení pracovního poměru výkladem pro zaměstnance méně příznivým“, a dále o otázky procesního práva: „zda lze přičítat k tíži účastníka řízení, řídil-li se jasně vysloveným předběžným názorem soudu a zda je přípustné, aby změna petitu žaloby učiněná na základě sdělení soudu, že žaloba v nezměněném znění by byla soudem zamítnuta, mohla způsobit ve svém důsledku konečný procesní neúspěch účastníka, řídícího se poučením soudu“ a „zda má změna žaloby stejné účinky jako její zpětvzetí“. Podle dovolatelky doručení kopie okamžitého zrušení pracovního poměru bylo odvolacím soudem posouzeno v rozporu s rozhodnutím dovolacího soudu sp. zn. 21 Cdo 3278/2010, odvolací soud pochybil, když posuzoval doručení kopie za doručení s vadou zakládající neplatnost, namísto toho, aby situaci posoudil jako zdánlivé právní jednání, jak to učinil soud prvního stupně. Žalobkyně změnu žaloby učinila až po předestření právního výkladu soudu prvního stupně a po opakovaném ujištění ze strany soudu, že v nezměněné podobě by žaloba byla soudem zamítnuta. Výklad odvolacího soudu o právním jednání, které trpělo vadou způsobující neplatnost, byl pro žalobkyni jako zaměstnance zjevně nepříznivější, a odvolací soud tak porušil § 18 zákoníku práce. Je nepřípustné, aby různé soudní stupně vykládaly právo způsobem, který je pro účastníky nepředvídatelný a neočekávaný. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. 8. Ve vyjádření k dovolání žalovaná uvedla, že se ztotožňuje s výroky rozsudku odvolacího soudu i s jeho odůvodněním a navrhla dovolání odmítnout, případně zamítnout. K otázce faktického pracovního poměru mezi žalobkyní a žalovanou a jeho skončení uvedla, že se soud prvního stupně nevypořádal s otázkou rozporu v zájmech žalobkyně a žalované ani s otázkou „(ne)vyvracení vyvratitelné právní domněnky rozporu (