21 Cdo 1163/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1163/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2019 Spisová značka:21 Cdo 1163/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.1163.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Veřejná dražba Zástavní právo Dotčené předpisy:§ 48 odst. 3 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 15.07.2015 § 46b odst. 1,3 a 4 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 15.07.2015 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 11. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1163/2018-193 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce V. S., narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1) CLEAR BALANCE, SE se sídlem v Praze 8, Podlipného č. 942/11, IČO 24811718, 2) EURODRAŽBY.CZ a. s. se sídlem v Praze 8 - Čimicích, Čimická č. 780/61, IČO 29135419, zastoupené JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4, a 3) J. B., narozenému XY, bytem XY, o určení neplatnosti veřejné dražby, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 350/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. května 2017, č. j. 44 Co 478/2016-149, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petra Kočího, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1) a 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že „veřejná dražba nedobrovolná uskutečněná dne 26. 6. 2014, ve které žalovaný 3) J. B. vydražil pozemek parc. č.XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemek parc. č.XY, jak se tyto nacházejí v katastrálním území XY, obec XY, okres XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště XY“ (dále též jen „Nemovitosti“), je neplatná a že se určuje, že vlastníkem „Nemovitostí“ je žalobce. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalobou ze dne 24. 4. 2014 se domáhal „určení nepřípustnosti prodeje zástavy“, která vázne na Nemovitosti. V rozporu s ustanovením § 46b odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, však došlo ze strany dražebníka - žalované 2) k provedení veřejné nedobrovolné dražby, která se konala dne 26. června 2014 a k vydražení Nemovitostí. Proto se v souladu s ustanovením § 48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, domáhá, aby soud vyslovil neplatnost uvedené veřejné nedobrovolné dražby. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 5. 2016, č. j. 54 C 350/2014-108, zamítl oba žalobní návrhy a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) 23.561,- Kč k rukám „právního zástupce“ žalované 1), žalované 2) 21.412,- Kč k rukám „právního zástupce“ žalované 2) a žalovanému 3) 1.802,- Kč. Vyšel z toho, že oznámení o dražbě bylo žalobci doručeno dne 7. 3. 2014 a konec lhůty pro podání žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy (podle ustanovení § 46b odst. 3 zákona o veřejných dražbách) tak připadá na den 7. 4. 2014. Tvrdí-li žalobce, že žalobu podával dne 24. 4. 2014 a z provedeného dokazování vyplývá, že řízení o určení nepřípustnosti prodeje zástavy bylo zahájeno dne 28. 4. 2014, byla tato žaloba podána po uplynutí měsíční prekluzivní lhůty, a tedy pozdě. Dospěl k závěru, že zákonný zákaz konat veřejnou dražbu nedobrovolnou v případě, že je podána žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy, se uplatní pouze za předpokladu, že je tato žaloba podána ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě určeným osobám. V tomto případě však byla žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy podána až po této lhůtě, takže nemohla být překážkou pro výkon projednávané dražby. V závislosti na tom, pak zamítl i žalobu o určení trvajícího žalobcova vlastnictví vydražených Nemovitostí, neboť k přechodu vlastnického práva na vydražitele nedochází, jen je-li konstatována neplatnost dražby, k čemuž v projednávané věci nedošlo. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 5. 2017, č. j. 44 Co 478/2016-149, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit na nákladech odvolacího řízení žalované 1) 16.829,89 Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Siegela, žalované 2) 14.953,18 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Kočího a žalovanému 3) 300,- Kč. Souhlasil se soudem prvního stupně, že z hlediska ustanovení § 46b odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a za situace, kdy oznámení dražby bylo žalobci doručeno dne 7. 3. 2014, byla žaloba v této věci podána opožděně. Dovodil dále, že „vzhledem k nadčasovosti a orientací k zásadám, na nichž je vystavěno svěření nedobrovolného výkonu práv do rukou soukromých osob“ je třeba sdílet závěr, podle něhož „s přihlédnutím k účelu a smyslu ustanovení § 166 odst. 3 obč. zák. a § 46a odst. 1 (nyní § 46b zákona o veřejných dražbách)“ je nutno dovodit, že zástava po dobu trvání překážky (projednávání žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy) není způsobilým předmětem veřejných nedobrovolných dražeb a že tedy při takové dražbě došlo k vydražení z dražeb vyloučeného předmětu dražby“. V dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že soudy nesprávně právně posoudily otázku výkladu ustanovení § 46b zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Tuto nesprávnost shledává v tom, že dané ustanovení explicitně stanoví, kdy není možné veřejnou dražbu nedobrovolnou konat - za situace, že byla podána žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy. Toto ustanovení nestanoví žádné další podmínky, které by měly být případně naplněny proto, aby bylo možné jej aplikovat – dle znění zákona tak má být podání samotné žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy dostačující k tomu, aby vznikla pro konání dražby překážka. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná 2) s poukazem na ustanovení § 46b odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, a tam stanovenou povinnost podat žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy do jednoho měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě, navrhla, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto či odmítnuto. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky důsledků podání žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Projednávanou věc je vzhledem k datu provedení dražby (dne 26. 6. 2014) třeba posoudit podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném, do dne 15. 7. 2015 (dále jen „zákon o veřejných dražbách“). Podle ustanovení § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je dlužníkem, zástavcem, zástavním dlužníkem, účastníkem dražby, dražebním věřitelem nebo navrhovatelem, může navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 36 odst. 1 a 4, § 39 odst. 1 až 7, 9 a 11, § 40 odst. 1 a 2, § 43 odst. 1 až 3 nebo § 46 odst. 1 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška dlužníkovi, zástavci, nebo zástavnímu dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve