21 Cdo 1186/2012 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1186/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 4. 2013 Spisová značka:21 Cdo 1186/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.1186.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odporovatelnost Dotčené předpisy:§ 42a obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 5. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1186/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. Ř., zastoupené JUDr. Petrem Košťálem, advokátem se sídlem v Příbrami II, Střelecká č. 26, proti žalovanému PARK EVROPSKÁ a. s. se sídlem v Praze 6 - Ruzyni, Jinočanská č. 275/2a, IČO 28409469, zastoupenému Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Nádražní č. 58/110, o neúčinnost právního úkonu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 331/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2011 č. j. 20 Co 404/2010-92 (správně č. j. 20 Co 404/2010-155), takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. dubna 2010 č. j. 9 C 331/2009-37 (správně č. j. 9 C 331/2009-97) ve znění usnesení ze dne 28. prosince 2010 č. j. 9 C 331/2009-53 (správně č. j. 9 C 331/2009-116) se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 5. 2009 u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhala určení, že „právní úkon, kterým dlužník Sodovkárna Příbram a. s., IČ 47536381 dne 22. 5. 2008 rozhodl ve formě notářského zápisu č. j. NZ 188/2008 vyhotoveného notářem JUDr. Ivanem Houdkem o založení akciové společnosti PARK EVROPSKÁ, IČ 28409469 a upsal celý navrhovaný základní kapitál nově zakládané společnosti PARK EVROPSKÁ a. s. ve výši 23.000.000,- Kč a splatil jej nepeněžitým vkladem zakladatele, kterým jsou nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram na LV č. 4418 pro obec a katastrální území Příbram“, jež označil, „nemá vůči žalobkyni právní účinky, a to ex tunc“. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že má vůči dlužníkovi pohledávku přiznanou jí rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 6. 2008 sp. zn. 5 C 86/2008 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2009 sp. zn. 23 Co 61/2009 v celkové výši 103.345,35 Kč (jistina ve výši 50. 655,- Kč, splatné úroky z prodlení ve výši 6.280,35 Kč a náklady řízení ve výši 46.410,- Kč), že dlužník jako zakladatel žalovaného upsáním celého navrhovaného základního kapitálu ve výši 23.000.000,- Kč a jeho splacením nepeněžitým vkladem dlužníka spočívajícím v předmětných nemovitostech, které byly jeho „jedinými aktivy“, zkrátil uspokojení této její vymahatelné pohledávky, a to v době, kdy již byla splatná, a že dlužník a žalovaný byli personálně propojeni, neboť při zakládání žalovaného za dlužníka jednali L. T. (v době od 3. 3. 2008 do 16. 6. 2008 předsedkyně představenstva dlužníka) a P. O. (v době od 3. 3. 2008 do 16. 6. 2008 člen představenstva dlužníka), kteří jsou od 7. 7. 2008 členy představenstva žalovaného. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. 4. 2010 č. j. 9 C 331/2009-37 (správně č. j. 9 C 331/2009-97) ve znění usnesení ze dne 28. 12. 2010 č. j. 9 C 331/2009-53 (správně č. j. 9 C 331/2009-116) rozhodl, že „právní úkon, kterým dlužník Sodovkárna Příbram a. s., IČ 47536381, dne 22. 5. 2008 rozhodl ve formě notářského zápisu č. j. NZ 188/2008, vyhotoveného notářem JUDr. Ivanem Houdkem, o založení akciové společnosti PARK EVROPSKÁ, IČ 28409469 a upsal celý navrhovaný základní kapitál nově zakládané společnosti PARK EVROPSKÁ a. s. ve výši 23.000.000,- Kč a splatil jej nepeněžitým vkladem zakladatele, kterým jsou nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram, na LV č. 4418, pro obec a katastrální území Příbram“, jež ve výroku označil, je vůči žalobci právně neúčinný; současně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15.226,- Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Košťála. Poté, co zjistil, že žalobkyně má vymahatelnou pohledávku za dlužníkem ve výši 50. 655,- Kč s příslušenstvím, která jí byla přiznána rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 6. 2008 č. j. 5 C 86/2008-25 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2009 č. j. 23 Co 61/2009-59, že žalovaný byl založen zakladatelskou listinou dne 22. 5. 2008 bez veřejné nabídky akcií, že celý navrhovaný základní kapitál v částce 23.000.000,- Kč upsal žalovanému dlužník jako jediný zakladatel žalovaného, a že emisní kurs všech upisovaných akcií, který byl shodný s jejich jmenovitou hodnotou, byl v plném rozsahu splacen nepeněžitým vkladem dlužníka, kterým byly předmětné nemovitosti, jež žalovaný nabyl do svého vlastnictví na základě prohlášení dlužníka o vkladu do základního jmění žalovaného ze dne 22. 5. 2008 s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni 4. 6. 2008, dospěl k závěru, že dlužník upsáním celého základního kapitálu žalovanému ve výši 23.000.000,- Kč zkrátil uspokojení vymahatelné pohledávky žalobkyně. Dovodil, že úmysl dlužníka, který nemá jiný majetek než 4 kusy kmenových akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 100.000,- Kč „zapsané v obchodním rejstříku“, zkrátit věřitele musel být členům představenstva žalovaného L. T. a P. O. znám, neboť „se jedná o stejné osoby jednající v tu dobu za dlužníka i za žalovaného“. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 6. 2011 č. j. 20 Co 404/2010-92 (správně č. j. 20 Co 404/2010-155) změnil rozsudek soudu prvního stupně „jen tak, že ve výroku uvedený právní úkon je vůči žalobkyni neúčinný“, a „jinak“ jej potvrdil; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.200,- Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Košťála. Dospěl k závěru, že ke zkrácení žalobkyně došlo rozhodnutím dlužníka o založení žalovaného, upsáním základního kapitálu a vkladem předmětných nemovitostí do majetku žalovaného a že „další formální postup dlužníka podle ustanovení § 60 odst. 1 a 2 obch. zák. za účelem provedení vkladu vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí se odvíjel od tohoto prvotního právního úkonu, jímž se dlužník zbavil svého majetku“. Úmysl dlužníka zkrátit věřitele dovodil z jeho tvrzení v řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 86/2008, v němž dlužník uvedl, že nemá dostatek majetku k uspokojení všech svých věřitelů, které se snaží uspokojovat poměrně. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že úmysl dlužníka zkrátit věřitele musel být žalovanému znám vzhledem k „personálnímu propojení členů jejich statutárních orgánů“. Dovodil, že „protihodnota“, které se dostalo dlužníkovi v podobě akcií, nebyla „reálně způsobilá“ uspokojit nárok žalobkyně, neboť hodnota akcií ve výši 23.000.000,- Kč byla pouze hodnotou nominální; reálná hodnota akcií je však závislá na výsledcích hospodaření akciové společnosti a podle zjištění odvolacího soudu učiněného ze zápisu o rozhodnutí jediného akcionáře žalovaného v působnosti valné hromady ze dne 24. 8. 2009 žalovaný vykazoval ztrátu ve výši 806.319,53 Kč. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že v daném případě nemohlo dojít v důsledku posuzovaného právního úkonu ke zmenšení majetku dlužníka, neboť mu byla poskytnuta přiměřená (rovnocenná) náhrada. Žalovaný po svém vzniku neměl žádné závazky a jeho majetkem byly pouze předmětné nemovitosti; podle jeho názoru hodnota „100 % akcií“, které nabyl dlužník, „musela korespondovat s hodnotou samotných vložených nemovitostí“, které tvořily po založení žalovaného jeho jediný majetek. Dovolatel dále namítá, že postup žalobkyně, která „napadla“ jako odporovatelný právní úkon dlužníka rozhodnutí o založení žalovaného, popř. další úkony včetně upsání akcií, je nesprávný, neboť v případě převodu nemovitostí má být „napaden ten úkon, který je titulem pro převod majetku“; tímto titulem je v souladu s ustanoveními § 60 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku písemné prohlášení vkladatele, na základě něhož se provádí vklad vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí. Protože k nabytí nemovitostí dochází až vkladem práva podle prohlášení vkladatele, pokládá dovolatel za nesprávný názor odvolacího soudu, že se dlužník „zbavil svého majetku“ již listinou o založení žalovaného. Žalovaný konečně namítá, že žádný ze soudů nedospěl ke skutkovému zjištění, že k uspokojení pohledávky žalobkyně nebylo možné použí