21 Cdo 1186/2012 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1186/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. Ř., zastoupené JUDr. Petrem Košťálem, advokátem se sídlem v Příbrami II, Střelecká č. 26, proti žalovanému PARK EVROPSKÁ a. s. se sídlem v Praze 6 - Ruzyni, Jinočanská č. 275/2a, IČO 28409469, zastoupenému Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Nádražní č. 58/110, o neúčinnost právního úkonu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 331/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2011 č. j. 20 Co 404/2010-92 (správně č. j. 20 Co 404/2010-155), takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. dubna 2010 č. j. 9 C 331/2009-37 (správně č. j. 9 C 331/2009-97) ve znění usnesení ze dne 28. prosince 2010 č. j. 9 C 331/2009-53 (správně č. j. 9 C 331/2009-116) se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 5. 2009 u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhala určení, že „právní úkon, kterým dlužník Sodovkárna Příbram a. s., IČ 47536381 dne 22. 5. 2008 rozhodl ve formě notářského zápisu č. j. NZ 188/2008 vyhotoveného notářem JUDr. Ivanem Houdkem o založení akciové společnosti PARK EVROPSKÁ, IČ 28409469 a upsal celý navrhovaný základní kapitál nově zakládané společnosti PARK EVROPSKÁ a. s. ve výši 23.000.000,- Kč a splatil jej nepeněžitým vkladem zakladatele, kterým jsou nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram na LV č. 4418 pro obec a katastrální území Příbram“, jež označil, „nemá vůči žalobkyni právní účinky, a to ex tunc“. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že má vůči dlužníkovi pohledávku přiznanou jí rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 6. 2008 sp. zn. 5 C 86/2008 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2009 sp. zn. 23 Co 61/2009 v celkové výši 103.345,35 Kč (jistina ve výši 50. 655,- Kč, splatné úroky z prodlení ve výši 6.280,35 Kč a náklady řízení ve výši 46.410,- Kč), že dlužník jako zakladatel žalovaného upsáním celého navrhovaného základního kapitálu ve výši 23.000.000,- Kč a jeho splacením nepeněžitým vkladem dlužníka spočívajícím v předmětných nemovitostech, které byly jeho „jedinými aktivy“, zkrátil uspokojení této její vymahatelné pohledávky, a to v době, kdy již byla splatná, a že dlužník a žalovaný byli personálně propojeni, neboť při zakládání žalovaného za dlužníka jednali L. T. (v době od 3. 3. 2008 do 16. 6. 2008 předsedkyně představenstva dlužníka) a P. O. (v době od 3. 3. 2008 do 16. 6. 2008 člen představenstva dlužníka), kteří jsou od 7. 7. 2008 členy představenstva žalovaného. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. 4. 2010 č. j. 9 C 331/2009-37 (správně č. j. 9 C 331/2009-97) ve znění usnesení ze dne 28. 12. 2010 č. j. 9 C 331/2009-53 (správně č. j. 9 C 331/2009-116) rozhodl, že „právní úkon, kterým dlužník Sodovkárna Příbram a. s., IČ 47536381, dne 22. 5. 2008 rozhodl ve formě notářského zápisu č. j. NZ 188/2008, vyhotoveného notářem JUDr. Ivanem Houdkem, o založení akciové společnosti PARK EVROPSKÁ, IČ 28409469 a upsal celý navrhovaný základní kapitál nově zakládané společnosti PARK EVROPSKÁ a. s. ve výši 23.000.000,- Kč a splatil jej nepeněžitým vkladem zakladatele, kterým jsou nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram, na LV č. 4418, pro obec a katastrální území Příbram“, jež ve výroku označil, je vůči žalobci právně neúčinný; současně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15.226,- Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Košťála. Poté, co zjistil, že žalobkyně má vymahatelnou pohledávku za dlužníkem ve výši 50. 655,- Kč s příslušenstvím, která jí byla přiznána rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 6. 2008 č. j. 5 C 86/2008-25 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2009 č. j. 23 Co 61/2009-59, že žalovaný byl založen zakladatelskou listinou dne 22. 5. 2008 bez veřejné nabídky akcií, že celý navrhovaný základní kapitál v částce 23.000.000,- Kč upsal žalovanému dlužník jako jediný zakladatel žalovaného, a že emisní kurs všech upisovaných akcií, který byl shodný s jejich jmenovitou hodnotou, byl v plném rozsahu splacen nepeněžitým vkladem dlužníka, kterým byly předmětné nemovitosti, jež žalovaný nabyl do svého vlastnictví na základě prohlášení dlužníka o vkladu do základního jmění žalovaného ze dne 22. 5. 2008 s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni 4. 6. 2008, dospěl k závěru, že dlužník upsáním celého základního kapitálu žalovanému ve výši 23.000.000,- Kč zkrátil uspokojení vymahatelné pohledávky žalobkyně. Dovodil, že úmysl dlužníka, který nemá jiný majetek než 4 kusy kmenových akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 100.000,- Kč „zapsané v obchodním rejstříku“, zkrátit věřitele musel být členům představenstva žalovaného L. T. a P. O. znám, neboť „se jedná o stejné osoby jednající v tu dobu za dlužníka i za žalovaného“. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 6. 2011 č. j. 20 Co 404/2010-92 (správně č. j. 20 Co 404/2010-155) změnil rozsudek soudu prvního stupně „jen tak, že ve výroku uvedený právní úkon je vůči žalobkyni neúčinný“, a „jinak“ jej potvrdil; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.200,- Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Košťála. Dospěl k závěru, že ke zkrácení žalobkyně došlo rozhodnutím dlužníka o založení žalovaného, upsáním základního kapitálu a vkladem předmětných nemovitostí do majetku žalovaného a že „další formální postup dlužníka podle ustanovení § 60 odst. 1 a 2 obch. zák. za účelem provedení vkladu vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí se odvíjel od tohoto prvotního právního úkonu, jímž se dlužník zbavil svého majetku“. Úmysl dlužníka zkrátit věřitele dovodil z jeho tvrzení v řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 86/2008, v němž dlužník uvedl, že nemá dostatek majetku k uspokojení všech svých věřitelů, které se snaží uspokojovat poměrně. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že úmysl dlužníka zkrátit věřitele musel být žalovanému znám vzhledem k „personálnímu propojení členů jejich statutárních orgánů“. Dovodil, že „protihodnota“, které se dostalo dlužníkovi v podobě akcií, nebyla „reálně způsobilá“ uspokojit nárok žalobkyně, neboť hodnota akcií ve výši 23.000.000,- Kč byla pouze hodnotou nominální; reálná hodnota akcií je však závislá na výsledcích hospodaření akciové společnosti a podle zjištění odvolacího soudu učiněného ze zápisu o rozhodnutí jediného akcionáře žalovaného v působnosti valné hromady ze dne 24. 8. 2009 žalovaný vykazoval ztrátu ve výši 806.319,53 Kč. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že v daném případě nemohlo dojít v důsledku posuzovaného právního úkonu ke zmenšení majetku dlužníka, neboť mu byla poskytnuta přiměřená (rovnocenná) náhrada. Žalovaný po svém vzniku neměl žádné závazky a jeho majetkem byly pouze předmětné nemovitosti; podle jeho názoru hodnota „100 % akcií“, které nabyl dlužník, „musela korespondovat s hodnotou samotných vložených nemovitostí“, které tvořily po založení žalovaného jeho jediný majetek. Dovolatel dále namítá, že postup žalobkyně, která „napadla“ jako odporovatelný právní úkon dlužníka rozhodnutí o založení žalovaného, popř. další úkony včetně upsání akcií, je nesprávný, neboť v případě převodu nemovitostí má být „napaden ten úkon, který je titulem pro převod majetku“; tímto titulem je v souladu s ustanoveními § 60 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku písemné prohlášení vkladatele, na základě něhož se provádí vklad vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí. Protože k nabytí nemovitostí dochází až vkladem práva podle prohlášení vkladatele, pokládá dovolatel za nesprávný názor odvolacího soudu, že se dlužník „zbavil svého majetku“ již listinou o založení žalovaného. Žalovaný konečně namítá, že žádný ze soudů nedospěl ke skutkovému zjištění, že k uspokojení pohledávky žalobkyně nebylo možné použít jiný majetek dlužníka. Žalovaný dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby „věc vrátil soudu“ k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po